.

0 (hodnocen0 x )

(8) Půjčeno:8x 

BK

Praha : Státní nakladatelství, 1947

110 s.

000003941

(V originále byl tištěn po stranách; číslice označují odstavce.) 1. Co jest to didaktika? 2. Co je to učiti? 3. Co to značí vyučovati dobře? 4. Co učit obratně? 5. Prostředky didaktické jsou všeobecné a zvláštní. 6. Musíme napřed všeobecně seznatl, co to znamená vyučovati, učiti se, věděti. 7. Co to znamená věděti: 8. Obsahuje trojí: předmět, představu o něm a to, co obraz vytváří. 9. Co to je učiti se? 10. Zahrnuje také trojú_neznámé, známé a pokus o přechod od neznámého k známému. 12. Jaký je obsah pojmu vyučování,! 14. Pio učiteli se požaduje, aby byl schopen vyučovati. 15. Na žáku se požaduje učenlivost. 16. Její tři druhy. 17. Tři věci, jichž vyžaduje vyučování: 18. (I) Čemu se má vyučovati. | 19. (II) Způsob učení neboli methoda záleží v trojím: 20. Za prvé v přípravě riiyslí, aby přijaly učení. 21. Jak to zaříditi. 23. Tím, že se podá nějaká příhodná ukázka. 24. Proti Ratichovcům. 26. Za druhé v ustáleném pořádku vyučování: příklady, pravidly, napodobením. 28. Jaký pořádek jest nejpřirozenější. 29. Vyvrácení omylu o pravidlech. 30. Jaký se má žáku ukazovat příklad. 31. Jaká pravidla se mají žáku předkládat 32. než se pustí do napodobování nebo mezitím. 33. Jak máme žáka učiti napodobování. 34. Za třetí: Rozumný postup v utvrzování nauky záleží zase ve třech věcech. 36. (III) Třetí pomůckou při vyučování je kázeň. 37. Jaká má být. 38. Deset stupňů kázně. 39. Zvláštní pravidla didaktická, jež jest vyvodili z předmětů, podmětů a z cílů vyučování. 40. Trojí rozdíl předmětů neboli toho, co se má probírali: 41. předně jsou některé věci dobré, jiné špatné. 42. Má se učiti dobrému, špatnému nikoli, nebo se tomu má odnaučovati.

44. Za druhé jsou některé věci snadné, jiné obtížné. 45. Které jsou snadnější; 46. v jakém pořadí se mají probírali; 47. snadné současně; 48. nesnadné v časových mezerách. 49. Za třetí: některé vzdělávají rozum, některé vůli, ruku nebo jazyk a nazývají se vědy, rozumné chování, dovednosti, jazyky Methoda, jak vštěpovati vědění. 50. Co je vědění. 51. Člověk nic neví leč jen to, co zvěděl odjinud. 52. Tři prostředky zvídání: smysly, rozum, sdělování; 53. hlavně však smysl. 54. Trojí druh poznávání: věděni, domněnka, víra. 55. Vědění získané několika smysly jest bezpečnější. 56. К rozumové znalosti věcí náleží porozumění, úsudek a paměť. 57. O tom všeobecně. 58. Co je to porozumění? 59. Jeho pomůcky. 61.) Části každé věci seznáváme rozbíráním, skládáním a pak srovnáváním s jinými. 62. A tak je trojí methoda rozumového poznání: analytická, synthetická a synkritická. 63. Společná jejich potřeba a 64. užitečnost každé zvláště. 65. Methody ty se podobají zrcadlu, dalekojiledu a drobnohledu. 66. Zaněcují velmi velké světlo v mysli. 67. Co je to soudnost. Její tři pomůcky, 106 a 69. jejich stálá užívání. 70. Dosud vyhledávány různé podpory paměti a měly různý úspěch. ’ 71. Co to jest paměť. 72. Její tři úkony: vtisk, zadržení a rozpomínka. 73. Musejí násštedavati v témž pořádku. 74. Co to je vtisknutí. 75. Tři jeho všeobecné opory a 76. deset zvláštních. 77. Jak je vtisk podporován zřetelností předmětu, 78. jak jeho pořádkem, 79. jak okolnostmi, 80. jak uprázdněním mysli, 81. a jejím klidem, 82. jak silným citovým vzrušením, a 83. vlastními smysly, 84. jak prodlením při předmětu, 85. vracením se, a konečně 86. činnou účastí.

87. Podržení v paměti: první oporou je časté opakování, 88. druhou zapisování. Čeho máme při tom dbáti. 89. Ostatní tři podpory, a to: 90. předně převod toho, co rozumem poznáváme, na to, co můžeme poznati smysly, 91. za druhé nepochopeného1 v pochopené, 92. za třetí neomezeného v omezené. 93. Co je to rozpomínání; je 94. povzbuzováno vnějšími příležitostmi, dále 95. správným sřetězením věcí a pojmů o věcech. Jak učiti rozvážnosti. 97. Co je to rozvážnost. 98. Skládá se z theorie a 99. z praxe, 100. z lhostejného používání toho, co je lhostejné. Methoda pracovní. 101. Dovednost (čili methoda prací) se skládá z theorie, z obezřetnosti a z praxe. 102. Čím dospěti theorie a tom, co se má prováděti. 103. V čem spočívá rozvážnost opatrného konání. 104. Praxe toho, co se má konati, žádá si častého cvičeni. 105. Cvičení ta mají začínati od prvních začátků a nikoli od celých děl. , Methoda jazykového vyučování. 106. Methoda jazyků je pracnější nežli methoda věd a dovedností, ze tří důvodů. 109. Proto nutno ji zkoumati zvláště. 110. Trojí rozdíl podmětů vyučování, to jest osob, které máme učiti: 111. podle věku, podle nadání a podle prospívání. (I) 112. Každý věk vyžaduje něčeho osobitého: mladý věk má .zálibu v názornosti. 113. Dospívající věk v příčinách věcí. 114. Dospělý věk v čistém poznání. (II) 115. Někdo jest nadáním hbitý, bystrý a pilný, 116. jiný je pomalý, 117. jiný málo chápavý, 118. jiný nedbalý. (III) 119. Rozdíl podle prospěchu: někteří se ještě neučili, jiní již mají dobrou nebo špatnou průpravu. 120. Jak se má postupe vati s neznalými a se začátečníky, 121 jak s oněmi, kdo pokračují; 123. jak s těmi, kdo se naučili něčemu nesprávně.

124. Konečně dlužno dbáti didaktického cíle. 125. Neboť jinak se musí učiti části předmětu, a jinak 126. celému, 127. jinak témuž lidově a jinak vybraně, 128. jinak konečně se vyučuje volně a jinak naspěch. 128. Zkoumání, zdali to, co jsme dosud řekli, učiní vyučování opravdu rychlým, příjemným a bezpečným. 129. Základní pravidlo didaktické a 130. všechno ostatní k tomu cíli směřuje. 131. Proč je nutno rychle vyučovali a učiti se. (I) 132. Zvláště prospívá rychlosti: (1) aby se hledělo na prvním místě k cíli, (2) aby se neužívalo mnoha prostředků, ale dobrých, 133. (3) aby byly připraveny, 134. (4) aby se postupovalo stále po stupních, 135. (5) aby se současně probíralo to, co je souvztažné, 136. (6) aby .postup byl souvislý, 137. (7) aby byla. zachována totožná methoda. — (II) 138. К studiu je nutno, aby bylo příjemné. 139. Toho se do107 sáhne různě: 140. (1) Když žáky nenutíme, 141. (2) po’dáváme-li vše stručně, 142. (3) jsou-li smysly vzrušovány tím, co je láká, 143. (4) když žáky přidržujeme k praxi, 144. (5) když učíme jen tomu, co -je účelné, 145. (6) když je rozmanité, 146 (7) když dovolíme hravé závodění. (III) 148. Bezpečnost učení, jež se zakládá na bezpečné jistotě věci, vyžaduje: 149. (1) žádostivost učení, 150. (2) naprosto spolehlivých nástrojů podnikání, 151. (3) pevného položení prvních začátků učení, 152. (4) obezřetnost výstavby ostatního, 153. (5) hlavní péče o to, co je podstatné, 154. (6) zkoumání vnitřních příčin, 155. (7) rozmanitého cvičení vlastních smyslů žákových, 156. (8) stálého užiti praxe ve vlastním slova smyslu, 157. (9) hojného opakování a zkoušení, 158. (10) brzkých pokusů, aby žák učil jiné tomu, co si osvojil,

159. Jaké výhody plynou z tohoto posledního cvičení. 160. Tyto didaktické základy slouží všemu, co má býti řádně vykládáno. Poznámky překladatelovy, obsah, abecední soupis hlavních hesel textu.

cnb000669629