OBSAH // Nad dílem Miloše Crnjanského // (Miroslav Kvapil) 7 // I // Nekonečný modrý kruh a v něm hvězda 17 // II // Odešli a nezůstalo po nich nic. Zhola nic 31 // III // Dnem i nocí plynula široká, stojatá reka, // a v ní odplouval její stín 61 // IV // Odešel Vuk Isakovič, ale za ním odešla // i Fruška Gora 81 // V // Odchody a stěhování je proměnily // v matné postavy, rozplývající se jako // dým po bitvách 109 // VI // Minulost je hrozivá temná propast; co do // té temnoty zapadne, pfestane existovat // a nikdy vlastně ani neexistovalo // 135 VII // Motali se jako mouchy bez hlavy; jedli, // pili, spali, až posléze zahynuli v poklusu // pň útoku, když z cizí vůle a v cizím // zájmu vkročili do prázdna // VIII // Sklíčená zmarněným plodem pochopila, // že její duše po sobě nezanechá ani v dětech // žádné stopy, a zemřela v žalu, že jí // nebylo dopřáno ukojit alespoň // roztoužené tělo v rozkoši // IX // Jeden z nich, ten nejubožejší, si uchoval // i po smrti lesk své bytosti. Proto se mohl // navrátit a zjevit se na cestě vedoucí do // vsi právě na místě, kde na jaře rozkvétal // první akát // X // Nekonečný modrý kruh a v něm hvězda