Soubor čtyř studií o stěžejních postavách české poesie v době přelomu dvou století a prvních desetiletí dvacátého věku: o Petru Bezručovi, Karlu Tomanovi, Františku Gellnerovi a Fráňovi Šrámkovi. V úvodu rýsuje autor dobový rámec literárního vývoje, ukazuje, jakým přínosem pro pokrokovou literaturu bylo dílo jmenovaných básníků a vyzdvihuje jejich společné rysy: demokratismus, bojovné vlastenectví, lidovost, realismus, kritický postoj k měšťácké společnosti, lásku k životu, jeho pozemským radostem a kráse. Všímá si též vztahu Šrámka, Gellnera a Tomana k anarchismu a zkoumá, proč jim bylo toto hnutí blízké. Ve vlastních studiích se pak zabývá životními osudy, ideovým růstem a uměleckou tvorbou básníků a dochází k závazným závěrům v hodnocení jejich uměleckého mistrovství..
Obsah // ÚVOD 5 // PETR BEZRUČ // I. Jedinečnost a typičnost básnické osobnosti 19 // II. K základním otázkám Slezských písní 62 // KAREL TOMAN 99 // FRANTIŠEK GELLNER 151 // FRÁŇA ŠRÁMEK 195 // POZNÁMKY 257