.

0 (hodnocen0 x )

(0.3) Půjčeno:2x 

BK

Praha : Bratislava : SNTL - Nakladatelství technické literatury, Alfa, 1983

418 stran : ilustrace 25 cm

000025477

1. ÚVOD // 2. VZÁJEMNÉ PŮSOBENÍ IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ S LÁTKOU // 2.1 Úvod // 2.2 Procesy interakce ionizujícího záření s látkou // 2.2.1. Energetické ztráty nabitých částic při průchodu látkou // 2.2.1.1. Těžké nabité částice // 2.2.1.2. Elektrony // 2.2.2. Interakce záření y a X s látkou // 2.2.2.1. Fotoelektrický jev // 2.2.2.2. Comptonův jev // 2.2.2.3. Tvorba párů // 2.2.2.4. Průchod svazku fotonů látkou // 2.2.3. Interakce neutronů s látkou // 2.2.3.1. Pružný rozptyl neutronů na jádrech // 2.2.3.2. Nepružný rozptyl // 2.2.3.3. Jaderné reakce neutronů // 2.2.3.4. Zpomalování a difúze neutronů // Efekty vyvolané v látce ionizujícím zářením // 2.3.1. Energetické stavy elektronů v látkách // 2.3.2. Ionizace // 2.3.3. Excitace a luminiscenční procesy // 2.3.4. Jaderné procesy // 2.3.5. Vývin tepla v materiálu absorbujícím ionizující záření // 3. Dozimetrické veličiny a jednotky // 3.1 Obecné vlastnosti dozimetrických veličin // 3.2 Systém dozimetrických veličin // 3.2.1. Veličiny charakterizující zdroje ionizujícího záření // 3.2.2. Veličiny charakterizující pole ionizujícího záření // 3.2.3. Veličiny charakterizující působení ionizujícího záření na látku // 3.3 Vzájemná vazba mezi dozimetrickými veličinami // 3.4 Rozložení energie ionizujícího záření v látce // 3.4.1. Lineární přenos energie // 3.4.2. Jakostní faktor, dávka a dávkový ekvivalent // 3.4.3. Radiační rovnováha // 3.4.4. Vztah mezi dávkou a kermou. Závislost dávky na hloubce v materiálu // 4. STANOVENÍ ZÁKLADNÍCH DOZIMETRICKÝCH VELIČIN 89 // 4.1. Aktivita 89 // 4.1.1. Metoda absolutního počítání částic 90 // 4.1.1.1. Počítače s vymezeným prostorovým úhlem 90 // 4.1.1.2. Počítače s geometrií 4тг 96 // 4.1.1.3. Interní počítače 97 //

4.1.2. Koincidenční metoda 100 // 4.1.2.1. Princip metody 100 // 4.1.2.2. Měření aktivity metodou ß-y koincidencí 104 // 4.1.2.3. Využití y-y koincidencí 108 // 4.1.2.4. Záchyt orbitálního elektronu 109 // 4.1.3. Elektrostatická metoda 110 // 4.1.4. lontometrická metoda 112 // 4.1.4.1. Využití úplné absorpce 112 // 4.1.4.2. Využití Braggova-Grayova principu 113 // 4.1.4.3. Určení aktivity z expozičního příkonu.’ 114 // 4.1.5. Kalorimetrická metoda 115 // 4.1.5.1. Princip metody 115 // 4.1.5.2. Typy kalorimetrů 116 // 4.1.5.3. Aplikace kalorimetrické metody 119 // 4.2. Emise neutronových zdrojů 120 // 4.2.1. Metoda prostorové integrace 121 // 4.2.2. Metoda manganové lázně 124 // 4.2.3. Metoda registrace doprovodných částic 127 // 4.2.4. Další metody 128 // 4.3. Expozice 129 // 4.3.1. Úvod 129 // 4.3.2. Normálová ionizační komora 131 // 4.3.2.1. Základní uspořádání 131 // 4.3.2.2. Princip činnosti 134 // 4.3.2.3. Vliv teploty, tlaku a vlhkosti vzduchu 135 // 4.3.2.4. Rozptyl na okrajích měrné clony 135 // 4.3.2.5. Účinnost sběru iontů 136 // 4.3.2.6. Zeslabení v okénku a ve vzduchu 138 // 4.3.2.7. Měření proudu a náboje 139 // 4.3.3. Dutinová ionizační komora 144 // 4.3.3.1. Princip činnosti 144 // 4.3.3.2. Praktické provedení 146 // 4.3.3.3. Kondenzátorové ionizační komory 148 // 4.4. Dávka 150 // 4.4.1. Kalorimetrická metoda měření dávek 151 // 4.4.2. Ionizační metoda měření dávek 157 // 5. INTEGRÁLNÍ DOZIMETRICKÉ METODY 170 // 5.1. Úvod 170 // 5.2. Fotografické metody integrální dozimetrie 177 // 5.2.1. Princip fotografického procesu 178 // 5.2.2. Základní vlastnosti fotografických emulzí 180 // 5.2.3. Měření účinku ionizujícího záření na dozimetrický film 183 // 6 5.2.4. Vlastnosti filmu jako integrálního dozimetru fotonového záření 185 //

5.2.5. Odezva dozimetrických filmů na další druhy záření 187 // 5.2.6. Možnosti měření vysokých expozic 189 // 5.2.7. Zdroje chyb ve filmové dozimetrii 190 // 5.2.8. Detekce stop částic v jaderných emulzích 192 // 5.3. Termoluminiscence 195 // 5.3.1. Základní vlastnosti termoluminiscenčního procesu 195 5.3.2. Teorie termoluminiscenčního procesu 198 // 5.3.3. Vlastnosti nejdůležitějších termoluminiscenčních látek 206 // 5.3.4. Vyhodnocovací přístroje pro termoluminiscenční dozimetrii 212 // 5.3.5. Aplikace termoluminiscenční metody 216 // 5.4. Radiofotoluminiscence 217 // 5.4.1. Princip metody 217 // 5.4.2. Vlastnosti radiofotoluminiscenčnich dozimetrů 220 // 5.4.3. Vyhodnocovací zařízení pro radiofotoluminiscenční dozimetry 222 // 5.5. Další metody využívající radiačně indukovaných změn energetického stavu dielektrik 223 // 5.5.1. Exoelektronová emise 224 // 5.5.2. Lyoluminiscence 228 // 5.5.3. Radiačně indukované tepelně aktivované proudy 231 // 5.5.4. Účinky ionizujícího záření na elektrety 234 // 5.5.5. Změny optické absorpce. Degradace luminiscence 236 // 5.6. Využití polovodičových prvků pro dozimetrické účely 239 // 5.6.1. Účinky ionizujícího záření na polovodiče 239 // 5.6.2. Křemíková dioda jako dozimetr rychlých neutronů 242 // 5.6.3. Tranzistor MOS 244 // 5.7. Chemické dozimetrické metody 246 // 5.7.1. Obecné vlastnosti chemických dozimetrů 246 // 5.7.2. Chemické dozimetry založené na změnách ve vodných roztocích anorganických látek 247 // 5.7.3. Dozimetrické systémy tvořené roztoky organických látek ve vodě 249 // 5.8. Dozimetry využívající stop nabitých částic v pevných látkách 250 // 5.8.1. Mechanismus tvorby stop v pevné fázi 250 // 5.8.2. Vyhodnocování stopových detektorů 254 // 5.8.3. Dozimetrické využití stopovových detektorů 257 //

5.9. Aktivační detektory 261 // 5.9.1. Princip aktivačních detektorů 261 // 5.9.2. Možnosti využití aktivačních detektorů 263 // 5.10. Obecné poznámky a závěry 264 // 6. RADIONUKLIDY V ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ 273 // 6.1. Původ ionizujícího záření v životním prostředí 273 // 6.1.1. Zdroje přirozené radioaktivity 273 // 6.1.2. Umělé zdroje radioaktivity a odhad účinků jimi vytvářených 282 // 6.1.3. Ostatní civilizační zdroje ozáření 286 // 6.1.4. Kosmické záření 289 // 6.2. Výskyt přirozených radionuklidů v životním prostředí a organismu člověka 292 // 6.2.1. Přirozená radioaktivita hornin zemské kůry 292 // 6.2.2. Přirozená radioaktivita vody 293 // 6.2.3. Přirozená radioaktivita atmosféry 294 // 6.2.4. Výskyt přirozených radionuklidů v potravinovém řetězci 295 // 6.2.5. Obsah přirozených radionuklidů v organismu 297 // 7 6.3. Tkáňové dávky vytvářené všemi přirozenými zdroji záření 297 // 6.4. Zdroje umělé radioaktivity související s provozem jaderně energetických zařízení 298 // 6.4.1. Vliv provozu jaderných zařízení na životní prostředí 299 // 6.4.2. Radionuklidy vypouštěné z jaderné elektrárny při provozu 301 // 6.4.3. Ozáření obyvatelstva žijícího poblíž reaktoru 307 // 6.4.4. Typy možných poruch při provozu reaktoru 307 // 6.4.5. Odpady z jaderné energetických zařízení a jejich zpracování 312 // 6.5. Další zdroje radioaktivity v životním prostředí, související s rozvojem civilizace a techniky 316 // 6.5.1. Použití ionizujícího záření v lékařství 316 // 6.5.2. Technologické zvýšení přirozeného pozadí 321 // 6.5.3. Radioaktivní zatížení pracovníků se zářením 323 // 6.6. Zdroje umělé radioaktivity vznikající při jaderných explozích a jejich vliv na životní prostředí 324 //

6.6.1. Velikost a složení radioaktivního spadu 326 // 6.6.2. Chování některých nejdůležitějších radionuklidů produkovaných při jaderných explozích 327 // 6.6.3. Plicní dávka při inhalaci radioaktivního prachu 331 // 6.6.4. Vnější ozáření . 332 // 6.7. Dozimetrická měření související s životním prostředím a jadernou energetikou 332 // 6.7.1. Metody monitorování životního prostředí 332 // 6.7.2. Dozimetrie jaderně energetických zařízení 335 // 7. OCHRANA PŘED ZÁŘENÍM 350 // 7.1. Dávkový ekvivalent a jeho limitování v radiační ochraně 350 // 7.1.1. Limity dávkového ekvivalentu . 350 // 7.1.2. Možnosti stanovení dávkového ekvivalentu 354 // 7.2. Výpočet dávek od různých zdrojů záření 357 // 7.2.1. Expozice a dávky v poli záření bodového zdroje záření у 357 // 7.2.2. Dávka a dávkový ekvivalent v poli neutronů 359 // 7.2.3. Výpočet pro nebodové zdroje záření 361 // 7.3. Výpočty stínění záření у 365 // 7.3.1. Univerzální tabulky násobnosti zeslabení 366 // 7.3.2. Metoda polovrstev 369 // 7.3.3. Další aspekty výpočtu stínění záření у 369 // 7.3.4. Zdroje dat pro výpočet zeslabení záření у 371 // 7.4. Stínění záření otaß 377 // 7.4.1. Záření a a další těžké nabité částice 377 // 7.4.2. Elektrony a brzdné záření 378 // 7.5. Metody výpočtu stínění neutronových zdrojů 382 // 7.6. Transportní metoda 390 // 7.7. Metoda Monte Carlo 395 // 7.8. Další problémy při návrzích stínění 400 // DODATEK 405 // Vlastnosti některých radionuklidů rozšířených v životním prostředí 405

(OCoLC)39597614

cnb000008863