Úplné zobrazení záznamu

Toto je statický export z katalogu ze dne 13.03.2021. Zobrazit aktuální podobu v katalogu.

Bibliografická citace

.
0 (hodnocen0 x )
(14) Půjčeno:28x 
BK
2. rozšířené vyd.
Praha : Petr Rezek, 1996
493 s. ; 25 cm

objednat
ISBN 80-901796-7-3 (váz.)
antická starověká řečtina
Obsahuje úvod, poznámky, rejstříky
Bibliografie: s. 380-463
Aristotelés (filozof řec., asi 384-322 př. Kr.): Etika Níkomachova - texty
000028552
OBSAH // ETIKA NÍKOMACHOVA // Úvod (Antonín Kříž) 7 // Kniha první // Předmět a povaha etiky. Blaženost. Roztříděni ctností // 1. Stupnice účelů. Nejvyšší dobro. Etika je druhem nauky // o obci. O posluchači nauky politické 25 // 2. Nejvyšším dobrem je blaženost. Etika je včdou o konečném cíli člověkově. Analytická metoda etiky 28 // 3. Různé názory o blaženosti 29 // 4. Platónův názor. Kritika Platónovy ideje dobra. Pythagorova. Speusippos 30 // 5. Názor Aristotelův. Blaženost jako cíl jednání je něčím dokonalým a soběstačným 33 // 6. Výměr blaženosti. Blaženost je v ctnostné činnosti 35 // 7. Povaha mravních zásad. V etice nelze žádat naprosté přesnosti. Důležitost počátků (principů) 36 // 8. Rozdělení dober na zevnější, tělesná a duševní. Účel pro člověka je ve skupině dober duševních 37 // Odůvodnění pojmu blaženosti. Názory vynikajících mužů // 10. Blaženost je v činnosti. Blaženost není darem náhody, je vlastním dilem človekovým 40 // 11. Nutnost života k blaženosti. Blaženost je něco stálého 41 // 12. Blaženost je něčím dokonalým a je hodna cti 45 // 13. Blaženost je v ctnosti. Složky duše a roztřídění ctností // na rozumové a mravní 46 // Kniha druhá // Původ a výměr mravních ctnosti // 1. Mravní ctnost, přirozenost a zvyk. Ctností se nabývá činností 49 // 2. Poměr ctnosti a jednání. Ctnost zaniká nadbytkem a nedostatkem. Vztah ctnosti k pocitům libosti a nelibosti, spojených s výkony 51 // 3. Vznik ctnosti z ctnostného jednání 54 // 4. Podstata ctnosti. Ctnost je duševním stavem (hexis, // habitus) 56 // 5. Ctnost je štědrostí. Její podstata je v pravém středu, // nadbytek a nedostatek je špatností 57 // 6. Určení středu u jednotlivých ctností 59 // 7. Výčet mravních ctností 60 //
8. Úvaha o protivách mravních ctností. Poměr ctnosti a špatnosti 63 // 9. Pravidla pro hledání středu. Nalézti střed je nesnadno 65 // Kniha třetí // Záměrná volba. Jednotlivé mravní ctnosti a jejich protivy // 1. Dobrovolnost a donucení. V dobrovolnosti je předpoklad ctnosti. Jednání nedobrovolné. Výměr donucení 67 // 2. Jednání z nevědomosti. Co se koná z nevědomosti. Lítost při skutcích z nevědomosti 69 // 3. Výměr dobrovolnosti. Poměr dobrovolnosti k vznětlivosti 71 // 4. Záměrná volba neboli rozhodnutí (liberum arbitrium). Poměr záměrné volby k dobrovolnosti, žádosti, vznětlivosti, vůli a mínění. Podstata záměrné volby je v rozvaze 72 // 5. Rozvaha a záměrná volba. Podstata a předmět rozvahy. Rozvaha předchází záměrnou volbu. Předmětem rozvahy jsou prostředky k cíli. Výměr rozvahy 74 // 6. Vztah vůle k účelu. Dobro jako cíl je předmětem chtění. Ctnostný člověk je měřítkem 76 // 7. Svoboda v jednání. Dobrovolnost u ctností a špatností. Neznalost neomlouvá špatnosti. Dobrá přirozenost. Sebeurčení. Důležitost počátku jednání pro utváření duševních stavů 77 // 8. Shrnutí a závěr povšechné etiky 81 // 9. Jednotlivé ctnosti a špatnosti. Pojem statečnosti 82 // 10. Nerozvážná smělost. Zbabělost 83 // 11. Sebevražda. Druhy statečnosti: statečnost občanská, zkušenost v jednotlivostech, jednání ze vznětlivosti, jednání v dobré naději, statečnost z neznalosti 85 // 12. Další určení pojmu statečnosti. Statečnost je spojena spíše s nepříjemností 88 // 13. Uměřenost. Nevázanost. Uměřenost patří nerozumné složce duše, projevuje se v rozkoších tčlesných. Chování nevázaného človčka. Žádosti přirozené a získané 89 //
14. Bezcitovost. Znaky uměřeného člověka. Neradovati se z některých smyslových pocitů není lidské 93 // 15. Poměr nevázanosti a zbabělosti k dobrovolnosti. Neukázněnost = nevázanost 94 // Kniha čtvrtá // Další pojednání o mravních ctnostech a špatnostech // 1. Štědrost. Marnotratnost, lakomství 96 // 2. Povaha štědrého člověka. Jak a kdy se štědrost projevuje. Štědrost se posuzuje dle smýšlení 97 // 3. Povaha marnotratníka a lakomce. Marnotratník je lepší než lakomec. Způsoby lakomství 99 // 4. Velkorysost. Malichernost, nevkus, okázalost. Poměr velkorysosti k štědrosti 102 // 5. Osvědčování velkorysého človčka. Obětavé vynakládání pro obecné dobro 104 // 6. Okázalost a malichernost, protivy velkorysosti 105 // 7. Velkomyslnost. Nadutost, malomyslnost. Pojem a předmět velkomyslnosti 106 // 8. Povaha velkomyslného člověka 108 // 9. Chování človčka malomyslného a nadutého 110 // 10. Smysl pro čest. Vztah k velkomyslnosti. Ctižádost a její nedostatek 111 // 11. Klidnost ajejí nadbytek hnčvivost. Prchlost, roztrpčenost (zatrpklost), popudlivost 112 // 12. Ctnosti a špatnosti v obcování s lidmi. Člověk lichotivý, nevrlý, svárlivý, pochlebník. Bezejmenný střed se podobá přátelství 114 // 13. Pravdivost a její protivy záludnost a chlubnost. Lež a pravdomluvnost, chování chlubného a záludného člověka 116 // 14. Chování při společenském styku a zábavě. Překročení míry v žertu: šašek, hrubec. Lidé mrzutí a příkří, obratný společník. Způsobnost 118 // 15. Pojem studu. Stud není ještě ctností, je to spíše cit než stav. Vznik stydlivosti ze špatného jednání. Nestoudnost 120 // Kniha pátá // Spravedlnost a právo // 1. Pojem spravedlnosti. Předběžné poznámky 122 //
2. Významy spravedlnosti. Spravedlivý člověk dbá zákonů a šetří rovnosti. Právo je zákonnost a rovnost 123 // 3. Spravedlnost celá (legalita) 124 // 4. Spravedlnost částečná (etická) 126 // 5. Částečná spravedlnost rozdílecí a opravná 127 // 6. Spravedlnost rozdílecí (distributivní). Rozděluje dle hodnoty a úměry 128 // 7. Spravedlnost opravná (komutativní). Je středem mezi ztrátou a ziskem. Počínání soudce při porušení práva 129 // 8. Odveta. Dobrovolné výměny. Peníze. Odveta není totožná se spravedlností. Pojem a znázornění odplaty. Peníze měnou potřeby 132 // 9. Určení středu u spravedlnosti. Spravedlnost je střed při rozdělování 135 // 10. Různé druhy práva. Právo občanské (politické). Právo pána nad otroky, otce nad dětmi. Právo hospodářské. Občanské právo přirozené a zákonné. Dobrovolnost, pochybení s nevědomostí. Rozdíl mezi křivdou a bezprávím. Rozdíl mezi člověkem spravedlivým a nespravedlivým 136 // 11. Pojmy „křivdu snášeti“ a „křivdu činiti“. Dobrovolně křivdu snášeti je nemožno 141 // 12. Úvaha o nespravedlivém jednání 143 // 13. Nesnadnost spravedlivého jednání 144 // 14. Pojem slušnosti (epikie). Je opravou zákonného práva 145 // Spravedlnost a nespravedlnost k sobě samému. Sebevrah křivdí obci. Horší je křivditi než křivdu snášeti // Kniha šestá // Ctnosti rozumové // 1. Pojem správného úsudku 149 // 2. Podnět rozumových ctností. Poznávací a usuzovací stránka duše rozumové. Počátky jednání a pravdy. Poměr záměrné volby a rozumu 150 // 3. Výčet rozumových ctností. Vědění 152 // 4. Umění. Rozdíl mezi tvořením a jednáním 153 // 5. Rozumnost 154 // 6. Rozumění. Předmětem rozumění jsou počátky (principy) 155 //
7. Moudrost. Moudrost je nad nauku politickou a rozumnost. V moudrosti je určení člověka 156 // 8. Další vymezení rozumnosti 157 // 9. Rozdíl rozumnosti od vědění a rozumění. Předmětem rozumnosti jsou jednotliviny. Rozumnost není věděním a je v protikladu k rozumění 159 // 10. Rozvážnost. Pojem rozvahy 160 // 11. Chápání a uznání. Rozdíl chápání od rozumnosti 162 // 12. Poměr chápání, uznání a rozumnosti k rozumění 163 // 13. Rozumnost a moudrost, vlastní ctnosti rozumové. Význam rozumnosti a moudrosti. Dovednost. Vztah rozumových ctností k mravním. Nesprávnost Sokratova mínění o ctnosti 164 // Kniha sedmá // Zdrženlivost a nezdrženlivost. Názory o rozkoši // 1. Rozvrh látky // 2. Zdrženlivost, otužilost a jejich protivy. Názory o nezdrželivosti 170 // 3. Některé nesnáze v otázce o zdrženlivosti 171 // 4. Řešení otázky o zdrženlivosti 173 // 5. Vědění a nezdrženlivost. Prudká hnutí matou správný úsudek. Proč je člověk nezdrženlivý 174 // 6. Nezdrženlivost naprostá a částečná. Předměty nezdrženlivosti. Zvířecká divokost 177 // 7. Nezdrženlivost částečná. Vztah nezdrženlivosti k hněvu a žádosti. Srovnání divokosti se špatností 181 // 8. Poměr člověka nevázaného a nezdrženlivého. Způsoby nezdrženlivosti. Člověk nevázaný je neschopen lítosti a je horší než člověk nezdrženlivý. Změkčilost a otužilost. Rozmazlenost. Rozpustilost. Unáhlenost a slabost. Lidé prudcí a zuřiví 183 // 9. Rozdíl mezi člověkem nevázaným a nezdrženlivým. Nezdrženlivý člověk je schopen lítosti a je proti člověku nevázanému vyléčitelný. Člověk výstřední 185 // 10. Zdrženlivost a neústupnost. Neústupný člověk se podobá nezdrženlivému 187 //
11. Zdrženlivost jako střed. Nezdrženlivost neslučitelná s rozumností, ale s dovedností. Léčitelné druhy nezdrženlivosti 188 // 12. Mylné názory o rozkoši neboli slasti 190 // 13. Vyvrácení nesprávné domněnky o slasti. Slast je jistým dobrem 191 // 14. Spojení ctnostné činnosti se slastí. Spojení blaženosti se slastí. Telesné rozkoše v míře jsou potřebný 193 // 15. Poměr tělesných rozkoší a duševních slastí. Důvody mylných názorů o rozkoši. Blaženost Boha 196 // Kniha osmá // Přátelství a jeho druhy. Ústavy // 1. Cena přátelství pro život jednotlivců a obce. Příbuznost přátelství s ctností 199 // 2. Různé názory o podstatě přátelství. Žádá přátelství rovnosti, či nerovnosti? Vzájemná přízeň v přátelství 200 // 3. Druhy přátelství. Pohostinnost. Nestálost nedokonalých přátelství, přátelství pro užitek a rozkoš 202 // 4. Dokonalé přátelství 204 // 5. Srovnání druhů přátelství. Nedokonalá přátelství, pro vnější dobra, jsou přátelstvím jen pro podobnost. V dokonalém přátelství není osočení 205 // 6. Nutnost spolužití k přátelství. Kteří lidé jsou neschopni přátelství 206 // 7. Kdy se přátelství uzavírá snadněji. Přívětivost a družnost. Přátelství s mnoha lidmi. Přátelství k lidem vynikajícím mocí 207 // 8. Slučování jednoho druhu přátelství s jiným. Přátelství při přednosti. Úvaha o rozdílu různých druhů přátelství 209 // Nutnost rovnosti v přátelství. Důsledky vyplývající z nerovnosti přátel // 10. Podmínky méně dokonalého přátelství mezi nerovnými 212 // 11. Základ přátelství ve společenství. Srovnání přátelství s právem. Přátelství a občanské společenství 213 //
12. Druhy ústav a jejich zhoršené odrůdy. Správné a nesprávné ústavy. Podobnost ústavního poměru v rodině 215 // 13. Podobnost ústav s přátelstvím v rodině. Přátelské svazky v rodině. Přátelství k otroku 217 // 14. Přátelství dle druhu společenství. Přátelství příbuzenské. O přátelství a lásce v rodině 218 // 15. Neshody mezi přáteli v nedokonalém přátelství. Výčitky v přátelství pro užitek 220 // 16. Spory v přátelství založeném na převaze. Řešení vztahu mezi nerovnými přáteli 223 // Kniha devátá // Osvědčováni a potřebo přátelství // 1. Udržování přátelství. Neshody v přátelství a vyrovnání 225 // 2. Odplata podle poměru přátel. Střetnutí povinností k více přátelům. Povinnosti k rodičům a k spoluobčanům 227 // 3. Podmínky zrušení přátelství. Počínání při nerovnosti přátel 229 // 4. Původ a měřítko přátelství. Láska k sobě je základem lásky k příteli a k bližnímu 231 // 5. Pojem přízně. Přízeň není ještě přátelstvím 233 // 6. Pojem svornosti. Svornost je přátelstvím občanským 234 // 7. Prokazování a přijímání dobrodiní. Poměr mezi dárcem // a obdarovaným 236 // 8. Řešení pochybnosti o přátelství. Vymezení pravé sebelásky 237 // 9. Blaženost a přátelství. I blažený člověk potřebuje přátel. Sebevědomí. Přítel je druhé já 240 // 10. Pravé přátelství nepřipouští velkého množství přátel 244 // 11. Potřeba přátel ve štěstí i v neštěstí. Miti přátele ve štěstí je krásnější, v neštěstí nutnější. Pravidlo, jak se chovati k příteli ve štěstí a neštěstí 245 // 12. Osvědčování přátelství ve společném žití 247 //
Kniha desátá // Význam slasti. Vymezeni blaženosti. Důležitost zákonodárství pro mravný život // 1. Význam slasti a strasti pro výchovu, život a etiku. Mravní cena citů 249 // 2. Eudoxovo a Platónovo mínění o rozkoši 250 // 3. Aristotelův názor o slasti. Rozkoš není pohybem ani děním, je celkem 254 // 4. Poměr slasti k činnosti. Slast zdokonaluje činnost 256 // 5. Druhy slastí dle druhu bytostí a jejich činností. Význam slasti pro činnost. Rozmanitost libostí u lidí. Pravá slast je v tom, v čem ji vidí člověk ctnostný 258 // 6. Blaženost jako pravý cíl člověka. Blaženost není ve hře. 261 Hra není cílem života. Pravé lidské štěstí je v ctnostné činnosti // 7. Nejvyšší blaženost je v činnosti rozjímavé (teoretické). Blaženost, válčení a život v obci. Činnost rozumu, poznání pravdy a rozjímání je pro člověka nejvyšší 263 // 8. Poměr blaženosti v uskutečňování mravních ctností a v činnosti rozjímavé. Uskutečňování mravních ctností je závislé na vnějších statcích. Nezávislost činnosti rozjímavé. Rozjímavá činnost se podobá činnosti Boha 265 // 9. K pravé blaženosti dostačí míra vnějších statků 268 // 10. Obec a zákony slouží mravnému životu, jenž je cílem života v obci. Úvaha nestačí k vytvoření ctností. Výchovná moc zákonů. Význam zkušenosti v zákonodárství. Úmysl pojednati o životě v obci 269 // Poznámky (Antonín Kříž) 276 // DODATKY // Základní pojmy Etiky Níkomachovy 319 // Etické ctnosti - přehled 361 // Analogie a přirovnání v Etice Níkomachově 368 // Přísloví 379 // Bibliografie 380 // Přehled bibliografie 460 // REJSTŘÍKY // Jmenný rejstřík 467 // Řecké termíny (výběr) 469 // Rejstřík citovaných míst 470 // Konkordance 474 // Zkratky 476 // Ediční poznámka 478
(OCoLC)38151688
cnb000116584

Zvolte formát: Standardní formát Katalogizační záznam Zkrácený záznam S textovými návěštími S kódy polí MARC