.

0 (hodnocen0 x )

(1.2) Půjčeno:6x 

BK

Vyd. 1.

Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1956

199 s. ; 22 cm

Učebnice vysokých škol

Obsahuje bibliografie a rejstřík

000036542

OBSAH // // Úvod § 1—3...*...’... 3 // A. VĚTA JAKO CELEK § 4—96... 7 // 1. Vety neslovesné § 4—22... 7 // Věty jmenné § 5—10... 8 // věty, kde je nositelem větné platnosti jméno, infinitiv, příslovce, věty // zvolací 5-6; věty po upozorňovacích citoslovcích 7*... 8 // -rozdíl v rozsahu jmenných vět mezi jazykem starým a novým 8 . . 11 // povaha jmenných vět a jejich vývoj: věty sponové, verbalisace 9-10 12 // Literatura... 14 // Věty ci tosi o večné §11—22... 14 // s citoslovci zvukovými a citovými 11...14 // s upozorňovacími ?«7?, ío, ono, ano, řw, íedá 12...* . . . 15 // větná platnost citoslovcí 13...17 // změna významu upozorňovacího v přitakací a popírací 14—15 ... 18 // citové (náladové) částice, projev situačně prvotní a druhotný 16, 17 . . 20 // ono, ío 18 22 // náladové on, an a ono, ano 19, 20...23 // příslovečné a spojkové pojetí citoslovcí 21...25 // vznik osobního zájmena on 22 . . ...26 // Literatura... 28 // 2. Věty slovesná § 23—29 ... 29 // Věty záporné 23 29 // Literatura... 32 // Věty s obecným osobním podmětem mužským § 24—28 . 32 // typ »tam syobodně móže || móže sě jeti« 24...32 // typ »když člověk ustane« 25...34 // typ »řiekajú || ľude (oni) řiekajú« 26...35 // typ »s poctivostí nejdál dojdeš« 27...36 // typ »vídáme to || vídáte to« 28...37 // Literatura... 38 // Věty tázací §29...38 // Literatura...39 // 3. Souvětí

§ 30—96 ... 39 // Souřadné věty obsahové, jednak bezespoječnó (»vizi na tobě, ty jsi prorok«), jednak se spojkou a (»uzříš a já třetí den vstanu«) 30; jsou odrazem vývoje myšlení; spojka a je od původu citoslovce 31 40 // Jiné věty než obsahové uvozené spojkou*a; přípustkovó (»pohnal mě holomkem a já paní jmám«), zřetelové 32; jejich poměr ? větám s podřadnými spojkami 33 ... ... i...42 // // 197 // ? ? • // Věty souvětí podřadného spojené souřadnými spojkami (»moci-li tak // budeš učiniti a ty učiň«) 34; platnost jejich spojek 35...44 // Souvětí s obsahovou větou uvozenou citoslovcem nali 36 . . . 47 Souvětí s-obsahovou větou uvozenou’citoslovcem ano 5? . . . 4Í> // Souvětí s obsahovou větou uvozenou shodným an, ana . . . // nebo neshodným an 38; vznik an, ana . . . 39—41...50 // Obsahové věty se spojkou že (eie . . .) ? jení 42; původ a vývoj spojky // že 43...55 // Obsahové věty uvozené spojkou jako(íe) 44 58 // Literatura . . ... 59 // Obsahové věty oznamovací s kondicionálem (»ty pravíš, bych já blúdil«) // 45; časová platnost 46...59 // Obsahové věty přací s kondicionálem (»káza, by sě hotovali«) 47 ... 61 // Účelové věty s kondicionálem (»volili, aby byl papežem«) 48...63 // Přací a účelové věty s indikativem s ať (»učiň, ať budem zdrávi«); vznik opsaného imperativu ať nese 49; vznik přací a účelové platnosti 50; přací a účelové

věty s ar 11 s kondicionálem 51... 64 // Podmínkové souvětí neskutečné 52; vývoj podmínkové platnosti // kondicionálu 53; časová platnost podmínkového kondicionálu 54 . . . 67 // Literatura...70 // Souvětí vyjadřující podmínku skutečnou: podmiňovací věty s imperativem; spojkové bud 55* podmiňovací věty s nechť 56, s ať 57; s kondicionálem 58; s ač 59, My, kdy i, jakž 60; s -h‘ 61 ; s jest-li, že 62, 63 ... . 70 // tázací původ vět s li, s jestliže, aL 64 ...80 // Souvětí přípustkovó s ač, ???, když 65; jejich původ 66...82 // Literatura...86 // Souvětí časové s když (kdy, kda), jedyžto, jedaž 67, jejich původ 68; souvětí // s kdyžkoli 69, s jakož (brzo . . . j 70...86 // Podřadné souvětí příčinné s ’protože 71, s poněvadž 72, s jež, ježto, (ješto) 73 89 // Souvětnó věty s aŽ: »krátký čas toho vynide, až král Filip světa snide« 74; »liška toho řéci netaže, až ji čbán ? sobě přitaže« 75; »dřóve než šest dní pominu, až strati lidu třetinu« || »nezapěje kokot, až mě zapříš« 76 . . . 94 // větná platnost ne, staročes. nie 77, 78 ... 96 // spojkové až 79...98 // Literatura ...99 // Věty vztažné § 80—94 ... 99 // a) Vztažné věty s jenž a ješto: jenž od původu zájmeno ukazovací 80; // neshodné ješto 81; jeho vznik a vývoj 82, 83 ... 99 // b) Vztažné věty s kto, který 84; rozdíl mezi větami s jenž a který 85; // platnost vět s který 86...105

// c) Nahrazování typu a) typem 1») a naopak: ústup příslovcí sluše jí cích // ? jenž, a to jedyí, jámo, jeliž, poňui, doiíud 87...108 // ústup neutra jež, ješto v platnosti příslovečné 88; ústup zpodstatnělého // neutra/ež 89...110 // ústup adjektivního jenž 90...112 // d) Zájmeno/afcý 91...114 // Literatura...•...115 // Souvětí se situačně druhotným projevem vyjádřeným podřadně (t. zv. přímá // a nepřímá řeč) 92; pošinutí gramatické osoby 93; vývoj 94 . . .115 // Literatura...118 // Závěr ? výkladům o souvětí 95, 96 118 // 198 // ?. ČÁSTI (ČLENY) VĚTY § 97—123 ... 123 // 1. Doplněk § 97—106 ... 123 // Adjektivní a substantívni doplněk 97; adverbialisace doplňku substan-tivního 98, adjektivního 99, 100; vztah mezi adverbii na -ě, -e a na -o a jejich vývoj 101, 102; adverbialisace doplňkového přechodní ku (micky...) // 103; případy typu »vizu tě ležiec« 104; doplňkové rád — raději 105 . . 123 // .nic (ničí), čist niti, ruč, čtvernoh, pěš 106...137 // Literatura... 138 // 2. Jmenná přisudková a obsahová urěení § 107—110...138 // Jejich rozdíl od doplňků; porušování shody, adverbialisace 107; vývoj typu A (»to je správné, pravda«) 108, typu ? (»přítel se stal opatrný, // ředitelem«) 109, typu C (»chci býti šťasten, učitelem«) 110...138 // Literatura . . 146 // J. Pořádek větných ěástí (slovosled) 111—123...147 // Postavení příklone

k: nejčastěji za prvním větným členem; jejich vkládání do dvojslovného prvního členu 111; postavení za druhým nebo dalším členem; za spojkami a, i, ale, avšak, však 112; několik příklonek, // jejich pořad 113; postavení dativu 114...147 // Postavení přívlastku: shodný adjektivní přívlastek 115; souřadně // rozvitý adj. přívlastek 116...153 // shodný substantívni přívlastek 117; neshodný, a to genitivní 118, jiný 119 155 // přívlastkový výraz souřadný a nesouřadný 120...158 // Postavení předložek, jejich opakování 121 ; některé případy zvláštní (ne v svém, i v žádné . . .) 122; postavení předložek dle, podlé, miesto 123 159 Literatura... 163 // C. SLOVESNÉ TVARY § 124—144 . . ’...164 // 1. Supinum § 124—126 ...—... 164 // Literatura...166 // 2. Infinitiv § 127—136 167 // Jeho slovotvorná a včtoslovná povaha 127...167 // Infinitiv v úkonu zřetelového a účelového příslovce: v typě »chléb tvrdý jésti« 128, »pokrm jésti« 129, »káže jemu státi« 130 . ...168 // Substantivisace a verbalisace infinitivu v případech typu »čistota je 1’uba slyšěti > čistotu je Pubo slyšěti« 131; vztah mezi substantivisací a verba-lisací 132; případy typu ,,pytel penězóm klásti“ 133; ,,jechu sě hradu stavit i“ 134; význam možnosti, nutnosti (»lidem jest vědět i«), dativ s infinitivem; pasivní platnost infinitivu 135; otázky »čso (jest) činiti ?« // a »neviem čso

činiti« 136...171 // Literatura...179 // 3. Přechodniky § 137—144 ... 179 // Jejich slovnědruhová platnost adjektivní; verbalisace 137...179 // Větná platnost přochodníků a její vývoj: platnost jako jmenných vět, spojování spojkami s větou souvětnou 138; myšlenková podřadnost pře-chodníkových vět, přechodniky v opsaných tvarech typu »jsem nesa« 139 180 Přechodniky vyjadřují děj rozvíjecí 140; případy typu »nenie kto pomoha«, »neviem čso čině«, »jakž moha sě bránieše«, »činíš sě nevěda« 141; typ // »kázal jej naleznúc(e) přivósti«, »vizu tě ležiec« 142...183 // Různopodmětó přechodniky. jejich původ a vývoj 143, 144 . 187 // Literatura...189 // SEZNAM ZKRATEK STARÝCH PRAMENŮ...•...191 // REJSTŘÍK . ...; ... 194 // 190 // v

(OCoLC)85454501

cnb000723594