Poetický text knížky je neustálým navracením do minulosti, do dětských let, kdy rané zážitky z venkovského prostředí jsou těhotné prvotními a jedinečnými významy. Autor zde řečí, tryskající z čistého pramene, sonduje časmizejících věcí a odcházejících lidí, který se navrací jen ve vzpomínce. A paměť tu lne hlavně k matce a k otci, k domovu, který svou přítomností vytvořili, a k rodné krajině. Zastavuje se u nezachytitelných vjemů, dojmů a pocitů a zvěčňuje vše, co již není.