PROLOG — 5 // 1. KAPITOLA, z níž k nám doléhá hudba útleho dětství Gennadije Stratofontova a skřípání kantorských per, která do jeho žákajdy krasopisně malují bezpočetné jedničky — 9 // 2. KAPITOLA, v níž je slyšet burácení bouře, v níž nepřístojně řádí včerejší boršč a v níž bublá na závěr za zvuků houslí polévka ze sépie — 18 // 3. KAPITOLA, v níž vědeckou rozpravu přeruší ňafání „Rezavého žraloka" — 30 // 4. KAPITOLA, v níž se ozývá hysterický smích, kapou slzy vděčnosti a nakonec zní řízná muzika — 36 // 5. KAPITOLA, v níž lze slyšet staletími a tisíciletími ztlumené výkřiky zuřivosti, vítězoslavný ryk, řinčení zbraní, předsmrtné úpění, slzy žárlivosti a láskyplný šepot — 43 // 6. KAPITOLA, v niž se veselé hlasy střídají se zlostnými výkřiky, v níž rachotí motocykly a nesrozumitelné drmolí „Žvejkačka" — 52 // 7. KAPITOLA, v níž zaslechneme údery tenisáku a strašlivé chroupání, s nímž silné Čelisti přehryzávají humří klepeta — 59 // 8. KAPITOLA, která je názorným příkladem, že i hlas logiky a rozumu může někdy zaniknout v nepříčetném řevu davu, svedeného na scestí — 71 // 9. KAPITOLA, v níž se poprvé objevuje ultrazvuk jako dorozumívací prostředek a v níž je slyšet zvuky nočního Oak Portu — 78 // 10. KAPITOLA, v níž na zemi i ve vzduchu burácejí motory rolls-royce, znějí dithyramby a přísahy věrnosti — 87 //
11. KAPITOLA, v níž zazní „Upíří song", jakož i hlasy choromyslných — 96 // 12. KAPITOLA, v níž už zase burácejí motory letadel a rachotí automatické zbraně — 110 // 13. KAPITOLA, v níž většina účastníků dělá obrovský rámus, ale někteří jen šeptají — 114 // 14. KAPITOLA, v níž kašel, fňukání a vrzání kolenních kloubů zanikne v mohutném hlase Marie Spiridonovny a v níž rovněž zazní verše slavného básníka — 120 // 15. KAPITOLA, a poslední, v níž uslyšíte úplnou kakofonii — 125 // EPILOG — 142