I. RODINA ŠVEJCARSKÁ aneb Divadlo u Teisingrů 7 // II. VODAŘ A STŘELEC KOUZELNÍK neboli kapitola, v níž všechny tísní nějaké starosti — naštěstí jen dočasné 27 // III. DIVADELNÍ PRÁZDNINY. Františkovo nitro se rozezpívá líbeznou písní domova 42 // IV. PAN TEISINGER PŘIPRAVÍ SVÝM HOSTŮM PŘEKVAPENÍ. Neméně překvapující je i rozhovor o české opeře 49 // V. „JÁ DUŠÍ CELÉHO MĚSTA JSEM ...“ což neplatí jen o lazebníku Figarovi, ale také o Františkovi 61 // VI. DRÁTENÍK. V divácích vzbudí nadšení, v Tylovi myšlenku na vybudování národního divadla 70 // VII. OLDŘICH A BOŽENA. Splněné přání nemusí vždycky přinést jen // radost 80 // VIII. ČASY SE MĚNÍ. Latinské přísloví к tomu moudře dodává, že lidé se // mění s nimi 92 // IX. DIVADELNÍ PRAHA ZNOVU ŽASNE. Kapitola, která dosvědčuje známou pravdu, že odvážnému štěstí přeje 104 // X. CHYSTÁ SE LIBUŠIN SŇATEK. Dříve však František sám učiní // tento důležitý životní krok 109 // XI. NA SCÉNU VSTUPUJE TYL. Pražským kulturním životem provane svěží větřík 114 // XII. FIDLOVAČKA. Radost a zklamání chodívají ruku v ruce 125 // XIII. NESMRTELNÁ PÍSEŇ. František poznává, že nejlepším lékem na // bolesti duše je tvoření 141 // XIV. KAPELNÍK ZE STAVOVSKÉHO. Začátek Františkova nového životního období je zahalen temnými mraky 144 // XV. VEČÍREK NA BALABENCE. Dveře pražských salónů se otvírají dokořán 151 //
XVI. RUKA, KTERÁ SE UŽ NEZAHŘEJE. František zůstává sám s Josefínkou 155 // XVII. BĚH SVĚTA. František dostane podivný dopis a Čelakovský si spolu s Epikurem trochu zafilozofuje 160 // XVIII. HODINA ZASTAVENÉHO ČASU. František nemůže uvěřit velikosti svého štěstí 167 // XIX. HOŘKÉ ŠTĚSTÍ. Zvedá se vítr nové doby 172 // XX. POCHODEŇ NEZHASÍNÁ. Nejkrásnější šeříky rozkvétají v Čechách ... 183 // DOSLOV 193 // VYSVĚTLIVKY 195 // LITERATURA 197