.

0 (hodnocen0 x )

(3) Půjčeno:6x 

BK

1. vyd.

Praha : Svoboda, 1968

209 s.

000047750

Úvod 7 // § 1. Descartovy Meditace jako pravzor filosofického zamyšlení nad sebou 7 // § 2. Nutnost nového radikálního začátku ve filosofii 9 // I. Meditace: Cesta k transcendentálnímu ego 12 // § 3. Karteziánský převrat a vůdčí účelová idea absolutního odůvodnění // vědy 12 // § 4. Odhalujeme účelový smysl vědy tím, že se do ní vžíváme jako do // noematického fenoménu 14 // § 5. Evidence a idea pravé vědy 16 // § 6. Distinkce evidencí. Filosofický požadavek evidence apodiktické a // o sobě první 19 // § 7. Evidence, že svět existuje, není apodiktická; pojetí této evidence do // karteziánského převratu 20 // § 8. „Ego cogito“ jako transcendentální subjektivita 22 // § 9. Dosah apodiktické evidence „já jsem“ 25 // § 10. Exkurs. Descartovo pochybení transcendentálního obratu 27 // § 11. Psychologické a transcendentální já. Transcendence světa 28 // II. Meditace: Odkrytí transcendentálního pole zkušenosti 30 // a jeho univerzálních struktur // § 12. Idea transcendentálního odůvodnění poznání 30 // § 13. Nutnost vyloučit nejdříve problémy dosahu transcendentálního poznání 32 // § 14. Proud cogitationes. Cogito a cogitatum 34 // § 15. Přirozená a transcendentální reflexe 36 // §16. Exkurs. Jak transcendentálni, tak „čistě psychologická“ reflexe má // nutný začátek u „ego cogito“ 39 // § 17. Dvojstránkovitost výzkumu vědomí jako korelativní problematika. // Směry deskripce. Syntéza jako základní forma vědomí 41 // § 18. Identifikace jako základní forma syntézy. Univerzální syntéza transcendentálního času 43 // § 19. Aktualita a potencialita intencionálního života 45 // § 20. Zvláštnost intencionální analýzy 47 § 21. Intencionální předmět jako „transcendentální vodítko“ 50 //

§ 22. Idea univerzální jednoty všech předmětů a úkol jejich konstitutivního objasnění 53 // III. Meditace: Konstitutivní problematika. // Pravda a skutečnost 55 // § 23. Pregnantnější pojem transcendentální konstituce označený tituly „rozum“ a „nerozum“ 55 // § 24. Evidence jako původní danost a její obměny 56 // § 25. Skutečnost a quasi- skutečnost 57 // § 26. Skutečnost jako korelát evidentního stvrzení 58 // § 27. Habituální a potenciální evidence funguje jako konstitutivní podmínka pro jednotku smyslu „předmět, který je“ 59 // § 28. Presumptivní evidence zkušenosti světa. Svět jako idea korelátu // dokonalé zkušenostní evidence 60 // § 29. Materiálně a formálně ontologické „regiones“ indukují transcendentální systémy evidencí 61 // IV. Meditace: Rozvinutí konstitutivních problémů samotného transcendentálního ego 64 // § 30. Transcendentální ego neodlučné od svých zážitků 64 // § 31. Já jako identický pól zážitků 65 // § 32. Já jako substrát habitualit 65 // § 33 Já plně konkretizováno jakožto monáda; problém sebe-konstituce tohoto já 67 // § 34. Principiální podoba fenomenologické metody. Transcendentální analýza jako analýza eidetická 68 // § 35. Exkurs do eidetické niterné psychologie 72 // § 36. Transcendentální ego jako universum možných forem zážitku. Podstatná zákonitost regulace kompsibility zážitků v koexistenci a následnosti 72 // § 37. Čas jako univerzální forma veškeré egologické geneze 74 // § 38. Aktivní a pasivní geneze 76 // § 39. Asociace jako princip pasivní geneze 79 // § 40. Přechod k otázce transcendentálního idealismu 80 // § 41. Pravý fenomenologický výklad „ego cogito“: „transcendentální idealismus“ 81 //

V. Meditace: Odhalení transcendentální sféry bytí jako monadologické intersubjektivity 87 // § 42. Expozice problému zkušenosti ciziho, postavená proti námitce solipsismu 87 // § 43. Noematicko-ontický způsob danosti jiného jako transcendentální vodítko pro konstitutivní teorii zkušenosti cizího 88 // § 44. Redukce transcendentální zkušenosti na sféru toho, co je mi vlastní 90 // § 45. Transcendentální ego a sebeapercepce redukovaná na to, co je mi // vlastní, jakožto psychofyzický člověk 96 // § 46. Sféra toho, co je mi vlastní, jako sféra aktualit a potencialit zážitkového proudu 97 // § 47. К plné monadické konkrétnosti „toho, co je mi vlastní“, patří i intencionální předmět. Imanentní transcendence a primordinální svět 100 // § 48. Transcendence objektivního světa je oproti primordinální transcendenci transcendencí vyššího stupně 101 // § 49. Predznačení intencionálního výkladu zkušenosti cizího v jeho průběhu 103 // § 50. Zprostředkovaná intencionalita zkušenosti cizího jako „aprezentace“ // (analogická apercepce) 105 // § 51. „Párování“ jako komponenta zkušenosti o tom, co je cizí, konstituující asociativním způsobem 108 // § 52. Aprezentace jako druh zkušenosti s vlastním stylem stvrzování 109 // § 53. Potenciality primordinální sféry a jejich konstitutivní funkce v apercepci jiného já 112 // § 54. Explikace smyslu aprezentace, jež je zkušeností o tom, co je cizí 113 // § 55. Zespolečenštění monád a první forma objektivity: intersubjektivní příroda 116 // § 56. Konstituce vyšších stupňů společenství mezi monádami 123 // § 57. Objasnění souběžnosti vnitřně psychického výkladu a výkladu egologicko-transcendentálního 125 //

§ 58. Intencionální analytika vyšších intersubjektivních společenství a učlenění jejich problémů. Já a okolí 126 // § 59. Ontologická explikace a její místo v celku konstitutivní transcendentální fenomenologie 130 // § 60. Metafyzické výsledky našeho výkladu zkušenosti o tom, co je nám cizí 133 // § 61. Tradiční problémy „psychologického původu“ a jejich fenomenologické objasnění 135 // § 62. Přehledná charakteristika intencionálního výkladu zkušenosti o tom, co je cizí 141 // Závěr 145 // § 63. Úkoly transcendentální zkušenosti a poznání 145 // § 64 Závěr 146 // Příloha 151 // Kritické poznámky dr. Romana Ingardena, Krakov 151 // Husserlova fenomenolgie, fenomenologická filosofie a „Kartziánské meditace“ 161 // Bibliografie prací E. Husserla 191 // Jmenný a věcný rejstřík 193

(OCoLC)42107419

cnb000128459