Seznam vyobrazení // 2/3 : Fantasie v modré a bílé, sníh jako masív a sníh jako tvar. // Studnični hora má modrý klín. Zemský červíček v zajeti sněžných strašidlákd. // 4/5: Díváme se od časného jitra od Výrovky k Rýcborám. Prošli tudy dva kumštýři-výtvárnici : noční věje nastavěla do krajiny sněhuláky a vycházející slunce namalovalo nebe i sníh. // 6/7: Od horských velikánu sjíždíme k lidem do tepla a bezpečí, horských chat. Budova pod panoramatem zasněžených Kozích hřbetů je Vojenská zotavovna ve Špindlerově Mlýně. // 8/9: Bohatá a chudá příbuzná, horský hotel Martinovka a stará krkonošská chalupa. // 10/11 : Dvojí kompozice na téma: v popředí strom, v pozadí les. Anebo // dvakrát ráj lyžařů, jednou v Horní Aíalé Úpě a podruhé v Peci pod Sněžkou. Klid stromu, modré nebe nad lesem a chaty na stráni sděluji, že je tu ticho, pohoda, a že je k tobě, hoste, krajina přívětivá. // 12/15: Vycházející slunce rozdělilo krajinu na zdání hor a moře. Ale je to jen zimní pohled na Kotel v západních Krkonoších. // 14/15: Dvojí pohled na horské velikány. Pohled na Železnou horu ze // svatopetrského údolí má v popředí alej stromů, které tu vysázeli lidé. Díváš-li se však na Sněžku s Obřím dolem, tu ti já, osamělý strom, sděluji, že tady už, člověče, nejsi pánem. Tady bytují horští obři v propastech a jejich dech-vítr mi orval větve. //
16/17: Mikro- a makrotrhlina ve snehu: v pohledu zblízka je to kvítek // bledule na horské louce, v pohledu do dálky, od Harrachových kamenů ke Kotli, jsou to loňské vřesy, tráva a skála a lišejník, osvobozené prvním jarním sluncem. // 18/19: Obrázky z pouti za jarním horským sluncem: jednou po hřebeni Krkonoš k Jestřábím boudám, podruhé mezi lavinovými poli na svazích Studnični hory. // 20/21 : Sněžka a Luční bouda, velký a malý soused ve snehové poušti. vítr si kolem nich hraje se sněhem, vytváří kry a přesypy jako v pisku. // 22/23 : Svědectví o příchodu jara na hory zapsali svými květy svědkové: Za elementy sude tsko-karpatské koni klec jarní ( Pulsatilla vernalis) do porfyru v Čertově rokli. Za arkticko-alpínské elementy lomikámen vstřicnolistý (Saxifraga oppositifolia). // 24/25: Časné jaro na horách, horská bystřina má čerstvou sílu. Na Rýchorské louce projasňuje první ze.. mezi loňskou stařinou. // 26/27: Dokument z krkonošské klenotnice (nebol krkonošské glaciální kary patří k floristicky nejbohatším botanickým lokalitám). Koniklec bílý - Pulsatilla alba Prvosenka nejmenši - Primula minima Údaje o lokalitách: Malá Sněžná jáma hostí 216 druhů rostlin, Velká a Malá Kotelní jáma, nadmořská výška dna 1100 m, horní hrana 1400, rozloha 100 ha, hostí 213 druhů rostlin. // 28/29: Takové je krkonošské léto turistů: výstup na horu nad temnou zeleň lesů
na Kozí hřbety a pak odpočinek ve svěží zeleni svatopetrského údolí. // 30/31 : Svědectví o jaru v horském lese, rašící buky, v poradí panoráma Kotle. // 32/33 : „Kdyz kvetou petrklíče, má kameni mladý,“ říká horský hospodár. Tehdy bere hráběy aby přečesal svou louku, kterou si dědkové vytrucovali na stráni, a aby k ní odnosil kámen na hromadu. Z toho kamene vyrostly pak od časů pradědků remízky mesj poli jako pomníčky hospodářovy dřiny a na nich se uchytila bříza. Na takové louce není dovoleno šlápnout ani rusalkám. // 34/35 : Dvakrát podobné seskupení přívětivých a pohostinných budov v jeleni lesa a pod horami, a přece jsou to mista velmi odlišná: Spindlerův Aílýn je nej veselejší a Janské Lázně nej smutnější místo Krkonoš. Do Špindlerova Aílýna se jezdí za rekreací, na výlet, na víkend, vitat příchod Nového roku, oslavit vítězství v návodě na lyžích ci na divoké vodě. V Janských Kázních sedávají za slunných odpolední po všech parkových lavičkách děti po obrně, pacienti na volíčku a o holích. Termálni prameny a rehabilitační léčba vracejí zjvot znehybnělým údům. Spindlerův Aílýn znamená pohyb, Janské Lázně jsou naděje na možnost pohybu, - a snad v tom je utajena příbuznost obou snímků. // 36/37: Na Bene c ku jsou rozhledy do daleka a do široka, je tady mír mezi lúkami a touha bratřit se s kytičkami. Připíjím s včelami Z medových
kalíšků na tvoje chudobné bohatství, gaudeamus, ať žljou prázdniny, violko žlutá! // 38/39: Pohled pěšího tuláka od chaty Sever ky ke Sněžce a pohled motoristy, jedeme Velkou Úpou k Peci. // 40/41 : Ostružiní moruška - Kubus chamae morus bytuje na krkonošských rašeliništích od doby ledové a dosud si vede čile. Projděme rašeliništi a jezírky a ostřicemi tiše, tu prababičky krkonošské květeny a v rašeliništích jsou pylovými zrny uloženy rodopisy stromů. // 42/43: Jestli vás vyvedla lanovka ze Špindlu na Pláň, zastavte se a pohlédnete na panoráma Kotle, - přehlédněte západní půlku Krkonoš. A pak se podívejte zpátky do údolí, kde se v zeleni ztrácí a opět prosvěcuje Spindlerův Mlýn. Jak je tam asi zdrávo! // 44/45 : Jako motiv z konce léta v Krkonoších jsme vyhrali pohled na Černou a Světlou horu, Sněžka je v pozadí. Zeleň v popředí přechází do Zlaté, nad pevnou linií kopců je vysoké nebe. Vzduch je průzraěný, krásná viditelnost. Hory se otvírají těm, kdo mají rádi dlouhé pochody a výhledy do daleka. // 46/47: Představujeme vám krále a korunní princeznu krkonošského léta: jestřábník oranžový - Hieratium aurantiacum a sasanka narcisokvětá - Anemone narcissiflora. // 48/4?: Léto v Harrachově a v Peci pod Sněžkou. Obě ta výletní místa jsou spřízněna po ohni: v Peci žíhali kdysi arsenik a v Harrachově dosud Žhnou sklářské pece. // 30131
: Krkonošské léto zdobí dvě lilie : lilie zlatohlávek - Vilium mart agon je skromnější z obou, našli byste ji častěji. Lilie cibulkonosná - Lilium bulbiferum je šlechtična, urozená paní na Rýchorách. // 32/33 : Jste-li unaveni, usedněte. Babočka admirál usedla na arniku a žlufásek si vybral sibiřský česnek. // 34/33: Dva pohledy z pěší túry, Spindlerovka s Malým Šišákem v pozadí a Cesta česko-polského přátelství po hřebenech, v pozadí Sněžka. // 36/57: Plody horského podzimu: brusinky na stráni mezi kamením a křemenáč mezi vřesem. // 58/59: Dvakrát na téma vody: voda-dělátko a voda-prababička. V kulaté // kolébce na snímku pramení reka Labe, a jezírko v úpských rašelinách napájela snad věčnost. // 60/61 : Podzimní nálada nad Alodrým dolem, Světlá hora je v popadl. ..., na cestě Růstal u% ležet první sníh. Všimni si tyči, které vyznačí cestu, až sněhu přibude, - nebude to už dlouho trvat. // 62j63 : Dvakrát slunce pozdního podzimu: jednou se klouže, už studené, po Zamrzlém rašelinovém jezírku, a podruhé ozáří stráň s kosodřevinou, Za níž se v pozadí rýsují Aíechovinec, Černá skála, Šeřin a Valy. Tamtou vlnovkou přes čtyři kopce vede lyžařský závod a tou lyžařskou trati snad vjíždí k nám na hory zima. // 64/65 : Podzim a stáří - to jsou Rjchory. Na raněném dřevě se usadil choroš. Zkřivené stromy rýchorského pralesa
jsou starci, kteří vyprávějí o zápase s větrem, se sněhem, o padání listí a o tleni, o polomech a nemocecb a možná i o tom, jak je jim už ten život dlouhý. // 66/67: Kdo si chce povídat s přírodou a slyšet v ní hrdinské zkazky, ať vyjde na Kozí hřbety, projde špalírem klečících borovic a vyslechne poselství lišejníku: Aíy tady, poutníku, držíme život na skále, živi jen o slunci a vodě, a ještě šatíme nahého, tu starou skálu. Scházíš dolu mezi trsy hořce. To je přece kytka do toho tvrdého království, dokáže vykvést, když všecko už odkvétá, a vysemení i na sněhu. // 68/69: Horští obři si zatopili na zimu a z jeßcb roklí stoupá dým. Celý Labský did i se všemi čarovnými zahrádkami se ztratil v bílé mlze. // 70/71 : Hled, tady snad vznikly pověsti o Krakonošových dukátech: buky se Zbarvily do zlata a vysypaly pytle dukátů do Bílého Labe. // 72/75 : Bukový les už shodil listí, buky jsou nahé a smrky oblékly první jinovatku. // 74/75: Odkvetlý hořec a mlhy na horách hlásí příchod zimy. Obří boudu oddělila od Sněžky mlhová stěna. // 76/77: Slunce nehřeje a sníh pod Sněžkou acíná v krajine svoje koukla. // 78/79: Vánoční hosté vyjíždějí lanovkou na Černou horu. A sníh-ozdúbkář vystrojil pro vánoční svátky na horách tisíce stromků. // 80: Západ slunce L Luční hory. Mraky i sníh se barvami opět k sobě přiblížily.