.

0 (hodnocen0 x )

(0.5) Půjčeno:1x 

BK

Vyd. 1.

Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1973

101 s. ; 24 cm

Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Philologica ; 34

Obsahuje bibliografii na s. 97-98 a bibliografické odkazy

Německé resumé

000054012

PŘEDMLUVA 5-7 // 1. LEXIKÁLNÍ NEGACE V ČEŠTINĚ, JEJÍ VNITŘNÍ STRUKTURACE 7-10 // 1.1. Princip centra a periférie 7 // 1.2. Co se rozumí lexikální negací 7 // 1.21. Záporná slova z hlediska slovotvorby 7—8 // 1.22. Přímá lexikální negace 8 // 1.23. Nepřímá lexikální negace 8—9 // 1.3. Shrnutí 9—10 // 2. O MOŽNOSTECH NEGOVAT 11-17 // 2.1. Srovnání kladných a záporných slovotvorných řad (svazků) 11—12 // 2.2. Tlak slovotvorného systému na vznik záporných slov 12 // 2.3. Vznik záporných slov a trojčlenné úměry 12 // 2.4. Realizace záporných slov a frekvence kladných podob 12—13 // 2.5. Vliv sémantiky slova na realizaci záporných slov 13—14 // 2.6. Vznik záporných jednotek a potřeba sdělení 14 // 2.7. Záporná slova a aktivní vztah mluvčího (pisatele) ke spisovnému jazyku 14—15 // 2.8. Působení textových faktorů na realizaci záporných slov 15—17 // 2.9. Shrnutí 17 // 3. VLIV UMĚROVÝCH VZTAHŮ NA VZNIK ZÁPORNÝCH LEXIKÁLNÍCH JEDNOTEK 18-21 // 3.1. Základní typ úměr mezi zápornými slovy 19—21 // 3.2. Schematický přehled všech zkoumaných úměr 21 // 3.3. Shrnutí 21 // 4. SÉMANTIKA A FREKVENCE ZÁPORNÝCH LEXIKÁLNÍCH JEDNOTEK 22-42 // 4.1. Význam záporných slov 22—23 // 4.11. Prosté popření—kontradikce 23 // 4.12. Opakokladnost—kontrárnost 23—24 // 4.13. Vyjádření míry vlastnosti 24—25 // 4.2. Rozdíly v polysémii a frekvenci mezi kladem a záporem 25—27 // 4.21. Možnost (nemožnost) negovat a charakter pojmenovávané skutečnosti 27 // 4.22. Omezení determinativní funkce prostě záporných adjektiv 27—28 // 4.23. Záporná adjektiva ve víceslovných pojmenováních 28—29 // 4.24. Transformace negace predikativního jména na negaci větnou 29—30 //

4.25. Význam a četnost záporných slov spjatých dvojstranným významovým vztahem 30—32 // 4.3. „Narůstání“ polysémie v záporu 32—33 // 4.4. Základní platnost záporné podoby v antonymickém vztahu 33—37 // 4.5. Ke kterým významům kladné polysémní jednotky se nejčastěji objevuje příslušný negativní význam 37—40 // 99 // 4.6. Jaké významy má záporná jednotka navíc ve srovnání s jejím kladným // protějškem 40—42 // 4.7. Shrnutí 42 // 5. MODÁLNÍ ADJEKTIVA NA-(i)telný A NEGACE 43-49 // 5.1. Obecná charakteristika 43 // 5.2. Větší četnost záporných adjektiv na-(?)ře/?? 43—46 // 5.3. Větší slovotvorná rozvinutost záporných adjektiv na -(i)telný 46—47 // 5.4. Sémantika záporných adjektiv na -(i)telný 47—48 // 5.5. Adjektivum na -(i)telný jako syntaktický kondenzor 48 // 5.6. Adjektiva na -(i)telný z hlediska stylistiky 48—49 // 5.7. Shrnutí 49 // 6. STUPŇOVÁNÍ A JINÉ FORMY INTENZIFIKACE ZÁPORNÝCH JEDNOTEK 50-55 // 6.1. Kritérium stupňovatelnosti 50 // 6.2. Stupňovatelnost záporných slov a stupňovatelnost jejich kladných protějšků 50 // 6.21. Záporná adjektiva vstupující do antonymického vztahu A—non // A—? z hlediska stupňování 50—51 // 6.22. Prostě záporná adjektiva a stupňování 51 // 6.23. Stupňování opakokladných adjektiv 51—52 // 6.24. Stupňování záporných adverbii 52 // 6.25. Stupňování sekundárních významů 52 // 6.3. Některé podmínky stupňování záporných slov 52—54 // 6.4. Intenzifikace záporných slov prefixy pře- a pra- 54 // 6.5. Syntagmatická spojení záporných jednotek se zesilovacími adverbii 54 // 6.6. Shrnutí 54—55 // 7. NEPŘÍMÁ LEXIKÁLNÍ NEGACE 56-59 // 7.1. Substantívni negativa tantum 56 // 7.11. Jména nositelů vlastnosti 56—57 // 7.12. Názvy vlastnosti s formantem -ost 57 //

7.13. Substantívni jednotky s prefixem nedo- 57—58 // 7.14. Abstraktní substantiva na -o 58 // 7.2. Adjektivní a adverbiální negativa tantum 58 // 7.21. Modálni a nemodální deverbativa 58—59 // 7.22. Adjektiva a adverbia s prefixem nedo- 59 // 7.3. Shrnutí 59 // 8. STYLISTICKÉ HODNOCENÍ ZÁPORNÝCH LEXIKÁLNÍCH // JEDNOTEK 60-65 // 8.1. Odlišnosti v stylovém hodnocení kladu a záporu 60 // 8.11. Rozdíl ve frekvenci 60—61 // 8.12. Knižní charakter kladu/záporu 61 // 8.13. Rozdíly z hlediska dobového výskytu 61—62 // 8.2. Typické stylistické znaky jednotek s nepřímou lexikální negací 63 // 8.3. Shrnutí 63 // 8.4. Poznámky o výskytu záporných slov v jednotlivých funkčních stylech spisovného jazyka 63—65 // 9. UŽITÍ ZÁPORNÝCH LEXIKÁLNÍCH JEDNOTEK V TEXTU 66-74 // 9.1. Záporné jednotky v rámci několikanásobného větného členu 66 // 9.11. Vztah kladných a záporných slov tvořících několikanásobný větný člen 66—69 // 9.12. Amplifikace záporných slov 69—70 // 9.13. Spojení záporných slov s jejich kladnými protějšky 70—72 // 9.2. Asyndetická spojení typu A non Á 72 // 9.3. Sdružování záporných slov s jejich kladnými protějšky mimo rámec několikanásobného větného členu 72—73 // 9.4. Neutralizace záporu 73—74 // 9.5. Shrnutí 74 // 100 // 10. LEXIKÁLNÍ NEGACE V ČESKÝCH DIALEKTECH // 10.1. Názvy nositelů vlastnosti v nářečích // 10.2. Substantiva s prefixem nedo- // 10.3. Záporná substantiva na -ost // 10.4. Omezená negovatelnost adjektiv v nářečích // 10.5. Modálni adjektiva v nářečích // 10.6. Konexita záporných slov v nářečích // 10.7. Archaičnost nářečí a lexikální negace // 10.8. K polysémii a frekvenci záporných slov v nářečích // 10.9. Významová odlišnost nářečních záporných slov //

10.10. Asyndetická spojení typu A non A v nářečích // 10.11. Nadbytečná negace v nářečích // 10.12. Shrnutí // 11. ZÁVĚR // POZNÁMKY // ZUSAMMENFASSUNG // PRAMENY CITOVANÝCH DOKLADlX SEZNAM ZKRATEK A ZNAČEK BIBLIOGRAFIE

cnb000461534