O ŽIVOTĚ, NÁZORECH A SPISECH LOCKEOVÝCH. // I. MYŠLENKOVÝ ZÁKLAD DOBY LOCKEOVY ...I // II. ŽIVOT LOCKEÚV ...VI // III. LOCKEOVY NÁZORY FILOSOFICKÉ // A. LOCKEOVA PSYCHOLOGIE A NOETIKA ...XXII // B. NÁZORY ETHICKÉ A NÁBOŽENSKÉ ...XXVIII // C. NÁZORY POLITICKÉ A SOCIOLOGICKÉ ...XXXI // D. VÝZNAM FILOSOFIE LOCKEOVY ...XXXIII // IV. LOCKEOVA PEDAGOGIKA. // A. STAV ŠKOLSTVÍ V DOBĚ LOCKEOVĚ. XL // B. PEDAGOGICKÉ NÁZORY LOCKEOVY ...XLV // V. LOCKEOVY SPISY A LITERATURA O LOCKEOVI ...LXX // NĚKOLIK MYŠLENEK O VYCHOVÁNÍ // (OSNOVA DLE SCHUSTERA). // PANU EDVARDU CLARKEOVI ESQ., Z CHIPLEY ...3 // ÚVOD. VÝZNAM VÝCHOVY § 1 ...7 // I. § 2-30. TĚLO A ZDRAVÍ. // I. ODDÍL: O ZDRAVÍ. § 3-30 ...9 // 3. Potřeba zdraví. — 4. Mazleni a hýčkání. — 5. Výstraha před // oděvem příliš teplým. — 6. Rozdíl u výchově dívek. — 7. Myti // nohou ve studené vodě. — 8. Koupání a plování. — 9. Vzduch. — 10. Uhřátí a nastuzení. — 11., 12. Šat nesvírající. — 13., 14. // Dieta. Masité pokrmy ne příliš záhy. - 15. Pravidelné stolování. — 16.—19. Nápoje. — 20. Ovoce. — 21. Spánek. — 22. Postel a // přikrývka. — 23. Zácpa. — 24.-28. Stolice. — 29. Léků co nejméně. — 30. Hlavní pravidla. // II. § 31,—133. ZÁSADY VÝCHOVY. // II. ODDÍL: O VZDĚLÁNÍ DUCHA. § 31.-42 ...27 // 31. Účel jeho. — 32. Význam. — 33. Cíl výchovy. — 34. Záhy počínati. — 35.—37. Ranné zhýčkání. Špatné příklady rodičů a vychovatelů. Rozmazlenost. — 38., 39. Žádostivost, sebeovládání. — 40.—42. Děti musí především miti úctu // III. ODDÍL: O TRESTECH. § 43.-51 ...35 // 43. Přísné tresty obyčejně se škodou; nejblahodárnější v útlém věku. — 44. Úctu dlužno záhy vštípili; — 45. rovněž sebezapírání. — 46. Malomyslnost zhoubná. —
47. Bití kárný prostředek, nejméně vhodný; — 48. nevede k sebeovládání; — 49. budí odpor k učení ; — 50. způsobuje pokrytectví — 51. a malomyslnost. // IV. ODDÍL: O ODMĚNÁCH. § 52.-63 ...39 // 52. Smyslné odměny kladou základ K příštím nepravostem. — 53. Odměna něčím příjemným jen jako známka zasloužené pochvaly. — 55. Zaháněti chtíč probouzením jiného zhoubné. — 56., 57. Smysl pro čest a nečest nejmocnější prostředek výchovný. — 58. Stejné chování nechť má pro dítě nutně vždy tytéž následky v zápětí. — 59. Potíž se sloužícími. — 60. Stud musí více působili než tělesná bolest; s usmířením nemá se pospíchali. — 61. Čest a vážnost vhodné popudy pro děti, nežli je vystřídají vyšší pohnutky. — 62. Pochvalu udělovati veřejně, kárati v soukromí. — 63. Dětinské počínání promíjitelno // V. ODDÍL: DĚTEM MÁLO PRAVIDEL: ZPŮSOB, JAKÝM JE K JICH ZACHOVÁVÁNÍ PŘÍMĚTI. § 64.-66 ...45 // 64. Ne hlásáním pravidel, ale opětovným prováděním dlužno působili. — 65. Co nejméně pravidel. — 66. Vštěpujte zvyky, a to po dobrém a po pořádku: pozorujte, jak si počínají, a odvoďte si důsledky. Afektace jest jen vadou výchovy; svědčí o pokrytectví nebo neobratnosti; vštěpujte záhy účinlivost a blahovůli a trestejte zlobu a pýchu. в // VI. ODDÍL: O VNĚJŠÍM CHOVÁNÍ DĚTÍ. § 67.-70 ...49 // 67. Mravu a chování učiti příkladem; záhy počiti s tancem; veliký vliv společnosti. — 68., 69. Obcování se služebnictvem co // nejvíce omezovati, styk s rodiči co nejhojnější // VII. ODDÍL: O PŘEDNOSTECH VÝCHOVY DOMÁCÍ. §70.-71. ...53 //
70. Zisk jazykových vědomostí ve veřejných školách příliš draze /vykoupen obětmi na nevinnosti a ctnosti; obcování s nezvedenými hochy vede k surovosti, nikoli k statečnosti; K této, jakož i k znalosti světa dovede řádný vychovatel svému svěřenci již k vůli ctnosti velmi dobře dopomoci; nepravost klíčí nyní záhy, a jednotlivec v davu neomylně se nakazí, kdežto přece vysokým cílem výchovy jest ctnost; k této však dospěje se soukromou výchovou již proto jistěji, že žák více obcuje se svými rodiči a také na vybrané společnosti nebude mu scházeti. — 71. Síla příkladu zavazuje rodiče u přítomnosti dětí k opatrnosti. // VIII. ODDÍL: O CHYBÁCH, PRO NĚŽ DĚTI NEMAJÍ BÝTI KÁRÁNY. § 72.-88 ... ...60 // 72. Ran zřídka zapotřebí. — 73. Žádných nařizovaných úloh. — 74. Nic neukládati proti náladě. — 75. Při tom však brániti lenosti a vésti k sebeovládání. -- 76. Nenutiti k práci: půvab hry, totiž volnost, přenášeti na práci. — 77. Vystříhati se peskování. — 78. Poslušnost bezpodmínečně vynucovati, třeba-li i mnoha ranami. — 79. Nesahati k ranám při pouhém poblouzení. — 80. Důvody a případy shovění. — 81. Důvodů z rozumu záhy užívati. — 82. Poukazovali K osobnostem jakožto k příkladům. — 83. Bití ne hned, zvolna, a ne od rodičů. — 84. Ran zřídka zapotřebí, často jen následkem zanedbaného vychování. — 85. Neseznamovali příliš záhy se špatnostmi tím, že je zapovídáme. — 86. Nechuť k učení často následkem nepravé methody. — 87. Jen // je-li učení zanedbáváno z neposlušnosti, zasluhuje tělesného trestu. — 88. S vychovatelem jednati důstojně. //
IX. ODDÍL: O NUTNOSTI A POTŘEBNÝCH VLASTNOSTECH VYCHOVATELE NEB DOMÁCÍHO UČITELE. § 89.-94 ...74 // 89. Jeho příklad. — 90. Peníze, jež řádný vychovatel stojí, přinášejí dítěti největší zisk. — 91., 92. Volba vychovatele vyžaduje // opatrnosti. — 93. Především musí se odznačovati vzděláním a jemným mravem. — 94. Také musí znáti svět a svěřence postupně do něho uváděti; dokonalé učenosti méně jest zapotřebí; velikou úlohou jeho budiž, upevniti svěřence v ctnosti a moudrosti // X. ODDÍL: O DŮVĚRNOSTI MEZI RODIČI A DĚTMI. § 95.-99 ...89 // 95. Roste s věkem dětí a napomáhá při výchově. — 96. Důvěra ve věcech peněžních podporuje u syna sebevědomí a lásku k otci. — 97. Uděluje-li otec radu bez vnucování a sám si ji důvěrně vyprošuje od syna, otvírá si tím jeho srdce. — 98. Stejně působí důvěrné rozhovory mezi vychovatelem a svěřencem povzbuzujíce a vzdělávajíce. — 99. Důkazy spravedlivé přísnosti a rozumné lásky jsou základem úcty. // XI. ODDÍL: O ZVLÁŠTNÍCH LETORÁCH DĚTÍ. § 100.-102 ...90 // 100. Lež a zlomyslnost musí při každé letoře býti vykořeňovány. Proto musí autorita rodičů tak pevně se ustaviti, aby děti ani si // jí vědomy nebyly, a aby působila jako základní síla.— 101. V letorách jest veliká rozmanitost jako v rysech tváře, jenže tyto // věkem stávaji se zřetelnějšími, ony skrytějšími. — 102. Letoru dítěte dlužno záhy studovati, zejména při hře, a dle toho s ním zacházeti. // XII. ODDÍL: DĚTEM NESMÍ SE PONECHÁVATI MNOHO ZVŮLE. § 103.-110 ...92 // 103. Pánovitost kořenem zlých zvyků. — 104. Jeví se škemráním atd. — 105. a bažením po majetku. — 106. Dítě nemá nikdy obdržeti, čeho si žádá. —
107. Přirozené potřeby, bolesti atd. dlužno ochotně ukojiti, domnělé nikdy. — 108. Zvídavost vezdy ukájeti, ve volbě zotaveni ponechati volnost. — 109. Vzájemné žalování. — 110. Štědrost podporovat!, nepočestnosti brániti. o // XIII. ODDÍL: O PLÁČI A KŘIKU DĚTSKÉM. § 111.—114 ...100 // 111., 112. Křik má svou příčinu buď ve vzdoru nebo v bolesti; // onen nesmí se nikdy trpěti, — 113. tomuto má se brániti. — 114. Onen vyžaduje přísnost, tento vlídnost. // XIV. ODDÍL: O BÁZLIVOSTI A STATEČNOSTI U DĚTÍ. § 115 ...102 // 115. Proti krkolomné smělosti dlužno probouzeli rozum; nedopouštěti, aby děti byly lekány; bázlivost pozvolna odstraňovali; k tomu napomáhá otužování // XV. ODDÍL: O NÁCHYLNOSTI DĚTÍ К UKRUTNOSTI. § 116.,117..109 // 116. Ukrutnost oproti zvířatům vede k tvrdosti vůči lidem ; dějepis vypravuje většinou o velikých zabíječích lidstva; tak se kazí děti modou a zakořeněnými názory; trestati dlužno dle měřítka pohnutek a ne vnějších následků. — 117. Zdvořilost k nižším podporuje city lidskosti. // XVI. ODDÍL: O ZVÍDAVOSTI DĚTÍ. § 118.-122 ...111 // 118. Dlužno ji vezdy podporovali, a to 1. uspokojivým zodpovídáním otázek; — 119. 2. pochvalným uznáním; — 120. 3. důstojným uvážením i malicherných otázek; — 121. 4. předváděním nových předmětů. — 122. Ranná hovornost neopravňuje K velikým nadějím; kvapnou posuzovačnost dlužno střežili. // XVII. ODDÍL: O NETEČNOSTI MNOHÝCH DĚTÍ K UČENÍ. § 123—126. 115 // 123. Lenivost z přirozenosti těžko léčitelná; dlužno ji lišiti od těkavosti a rozpoznali, zdali se jeví jen v jednom směru (na př. při knihách) nebo vesměs. — 124. Proti částečné lenosti dobrotivá domluva, zahanbování, nucení ke hře. —
125. Pozorování při hře svobodné zvolené. — Proti lenosti z chorobné přirozenosti dlužno každé nevinné přání podporovat a využitkovati; — 126. po případě donutili k mechanické práci. // XVIII. ODDÍL: DĚTÍ NEMÁME NUTITI DO UČENÍ. § 128., 129 ....118 // 127. Jestliže se dítěti nucením znechutily knihy, dlužno mu nucením znechutiti hry, aby se probudila opět samovolná chuť ke knihám. — Nucení budí hnus. // XIX. ODDÍL: O DĚTSKÝCH HRAČKÁCH. § 130 ...120 // 130. Mají býti uschovány a jen jednotlivě dětem poskytovány; nechť si je samy hotoví. // XX. ODDÍL: O DĚTSKÉM LHANÍ. § 131.—133 ...122 // 131. Dlužno dítě naplniti hnusem proti lži, a výrazem údivu, pokáráním, ano i bitím od ní je odvrátiti. - 132. Svobodné doznání nechť potká se s pochvalou a vyjde bez trestu. // III. § 134.-200. MRAVNÍ A ROZUMOVÉ VZDĚLÁNÍ. DOVEDNOSTI. // XXL ODDÍL: O ÚCTĚ BOŽÍ JAKOŽTO ZÁKLADU VŠÍ CTNOSTI. § 134.-139 ...123 // 135. Ctnost potřebná pro dobré jméno, štěstí a blaženost. — 136. Základem K ní správný pojem o Bohu, o lásce k němu, o bázni Boží. Dlužno prestati na všeobecném. — 137. Poučení o existenci duchů příležitostně. — 138. Strach před strašidly záhy vymítati. — 139. Zvykati záhy modlitbě, pravdomluvnosti a blahovůli. // XXII. ODDÍL: O ROZUMNOSTI. § 140 ...127 // § 140. Nechť zvykají záhy uvažování a nechytají se lsti, jež jest opičením se po moudrosti. и// XXIII. ODDÍL: O JEMNÉM MRAVU. § 141,—146 ...128 // 141. Nedostatek jeho jeví se buď ostýchavostí nebo ledabylostí. // 142. Nesmýšleli vysoko o sobě a nízce o jiných. — 143. Blahovůle srdce musí se půvabně projadřovati. Pramenem nezdvořilosti jest surovost, pohrdavost, hanlivost (posměvačnost, odmlouvačnost) a svárlivost. —
144. Přehnané poklonkování proti jemnému mravu. // 145. Pravidly zdvořilosti netřeba děti zahrnovali; ale nezdvořilost ze srdce přísně vypleti. Přerušování starších v řeči nesmí se mladým mužům trpěti. — 146. Rozhodující vliv společnosti a okolí. // XXIV. ODDÍL: O UČENÍ. § 147.—195 ...136 // 147. Upřílišená péče o učení, kdežto přece vědomosti jsou jen vedlejším účelem výchovy a vzdělání, ctnost hlavním. — 148,— // 155. Čtení učiti hravě, písmena na kostce. — 156.—159. Čtení má skýtati zábavu; Ezopovy bajky, bible ve výběru. — 160. Psaní. — 161. Kreslení, těsnopis. — 162. Francouzština. — 163.—167. Latina mluvením, methoda interlineární ; co nejvíce ulehčení. — 168. Jazykům učiti pamětí. Mluvnice při učení cizím jazykům z části zbytečná, ale k jemnějšímu vzdělání v mateřštině nutná. Gramatikou zabývati se teprve, když znalost jazyka byla osvojena. — 169. Překladů používati ku cviku v psaní a ke sdílení vědomostí. — 170. —174. Hotovení latinských spisů a veršů bez užitku; náklonnost k poesii vůbec dlužno potlačovati. — 175., 176. Učení na pamět bez výběru a účelu marné,- nepodporuje pamět. — 177. Znalost jazyků nejmenším dílem vzdělání; latině může také matka naučiti. — 178. Geografie, chronologie, dějepis, geometrie zároveň s francouzštinou a latinou a V těchto jazycích. — 179., 180. Arithmetika, astronomie. — 181. Geometrie. — 182., 183. Chronologie. — 184. Dějepis. — 185. Mravouka. — 186. Občanské právo. — 187. Znalost zákonů. — 188 , 189. Rhetorika, logika, sloh, dopisování, mateřština. — 190.—192. Přírodní filosofie, nauka o duších. — 193., 194. Přírodopis. —
195. Řečtina jen pro učence z povolání. Jazykům záhy učiti. Užitek ze studia spisovatelů v originále. Cena methody ve studiu. // XXV. ODDÍL: O TĚLESNÝCH DOVEDNOSTECH. § 196.-200 ...190 // 196. Tanec dodává půvabu a sebedůvěry. — 197. Hudba vyžaduje příliš mnoho času na újmu zotavení. — 198. lízda na koni. — 199. Šerm málo prospěšný, zápas užitečnější. — 200. Velikým cílem vzděláni jest ctnost a moudrost; sebeoviádání základem, žádost dobrého jména prostředkem k tomu. // IV. § 201—211. ZAMĚSTNÁNÍ VE VOLNÉ CHVÍLI ZA ZOTAVENÍM. // 201., 202. Naučiti se jednomu neb více řemeslům vhodným zotavením. — 203. Malování zabírá mnoho času a neposkytuje zotavení. — 204. Zahradničení a truhlaření se doporučuje. — 205. Příklady toho. — 206. O zotavení. — 207., 208. Hry dospělých. — 209. Voňavkářství, leštění, rytí atd. zotavením. // XXVI. ODDÍL: O KUPECKÉM ÚČETNICTVÍ. § 210., 211 ...199 // 210. Pomáhá jmění udržovali. — 211. Mladý muž nechť o svých výdejích vede účty. // V. § 212,—216. CESTOVÁNÍ. // XXVII. ODDÍL: O CESTOVÁNÍ. § 212,—216 ...200 // 212—216. Cestováním množí se jazykové vědomosti a znalost světa. Věk od 16.—21. roku se k tomu nehodí, buď dříve neb později. // VI. § 217. ZÁVĚR // OSTATNÍ PEDAGOGICKÉ SPISY LOCKEOVY (z vydání Quickova)..205 // O STUDOVÁNÍ ...207 // PRIPOMENUTÍ PŘEKLADATELOVO ...225 // INDEX JMENNÝ ...227 // INDEX VĚCNÝ ...229 // OPRAVY ... ...232 // OBSAH ...233