.

0 (hodnocen0 x )

(1) Půjčeno:2x 

BK

2. vyd.

Liberec : Cíl, 1947

225 s., [16] s. obr. příl. : il.

000081440

Vojtěch Martínek

CyMja, // Slovo úvodem I, П. // (Strana 5—10.) // 1. Jubilejní stať toužící po sblížení básníka s českou duší. — Pravý básník a jeho obraz v Étenářově představě. // 2. Meteor dlouho obestřený legendou. — Celá vlast soustředěná do malého úseku drahé země. // 3. Opomíjená a přehlížená píseň intimního hoře milostného. — Není každý básník především člověkem? // 4. Čestný titul Národního básníka. — Dílo a rodové prvky se vzájemně doplňují. // (Strana 11—20.) // 1. Prudce vytrysklý plamen poesie zakřiknut úřední konfiskací. — Jan Herben o prvních dojmech z korespondence tajemného básníka. // 2. Záhadná básnická navštívenka; báseň „Jen jedenkrát". — Smutek bez konce jdoucí básníkovým žitím. // 3. Básně „Den Palackého" a „Škaredý zjev". — Akkordy bo; lestných vzpomínek při srovnáni české národní slavnosti s tvrdou prosbou slezské vlasti. — Proč vyrazil ze skály „škaredý zjev"? // 4. Ubitá země a její básník splývají v symbolickou jednotu společné osudovosti. — Z žalu intimní bolesti roste hněv, z něho vzdor a gesto odboje. — „Tak budu stát — Ahasver svědomí CecM — zašlého národa bard." // (Strana 21—38.) // 1. Kdo objevil Petra Bezruče? — Herben přejímá ,kmotrovs_tví’ Bezručovy poesie. — Vyhýbavé odpovědi záhadného básníka. // — Nový čtverlístek básní: „Hrabyň" — „Leonidas" — „Bernard

Mr" — „Maryčka Magdónova". // 2. Jak rostla z básní „Slezská čísla" a jak se rodily „Slezské písně". — Fialové plameny bahenních bludiček legendárních. // — I Herbena „sužovalo" tajemství Bezručova pseudonymu. — Podivně známé písmenko „r". // 3. Kdy a jak se Herben dopátral světla. — Co mátlo čtenáře? // // LáisníL2ig 4. Možnosti tvůrčí a básnické v přímém a těsném soužití s tajemstvím pseudonymu. „Buď Bezruč nebo nic." „Nemohl bych psáti, kdyby na mne hleděli se všech stran." // 5. „Málo více než tři léta trvalo tvoření Bezručovo." — Všecka velká a stěžejní čísla už v roce 1903. — V „Hrabyni" bez-měrný smutek z prchlého mládí, jeho zbožnosti a víry. V „Bernardu Žárovi" zžírající bolest a hněv nad slezským renegátstvím. V „Leonidovi" rudá, krví zalitá kulisa boje s barbarstvím, ubíjejícím rodnou zem. V „Maryčce Magdó-nové" balada rodinné tragiky, bídy a sociálního ujařmení. — Píseň písní Bezručova sociálního a mravního varyta. // 6. Sedm stěžejních básní v několika požehnaných měsících — celý Bezruč v době, kdy tajemství jména nebylo porušeno. // (Strana 39—51.) // 1. Germánské moře obepínající kolem dokola českou zem. — Ostravsko a Slezsko jediný její most se Slovanstvem. — Slezské hoře Bezručovo jako vlastní východisko a tvůrčí výheň básníkova. // 2. Slezsko za osvíceného absolutismu

Josefova a před ním. — Slezsko a jeho školství do roku 1848. — Úřední řeč ve Slezsku a její osudy. —„Stát ve státě" — země Slezská mimo zákon}’. // 3. Vzrůst cizího kapitalismu od 1770, kdy na Ostravsku náhodou nalezli uhlí. —■ Sto let „kovkopství" a hutnictví na Ostravsku a v okolí. — Vliv kapitálu na politiku, mravnost a sociální poměry. // 4. Politické a národní poměry země od roku 1848. — Školství a úřady v době Bezručova dětství. — Prof. Vašek, Sláma a Prasek při národní práci. // 5. Léna a výsady arciknížecí komory Geronovy, hrabat Wilczkû a Larischů, Gutmannů a j. // 6. Vaškův „Opavský besedník" a „Opavský týdeník". — Školství a úřady kolem roku 1870—1880. — Zoufalost slezských národovců a lhostejnost v Cechách. — „Smí národ český obě-tovati Slezsko?" — „K! .menům zpívám a balvanům hraju." // 7. Rodný kout proměněný v horoucí peklo života. — Mravní hanba zneucťování a prznění panen a žen. — Obraz veliké bídy všestranné, viděný básníkem od kolébky v zrcadle marného boje otcova. — Petr Bezruč se stává básníkem. // 220 en. йз.1г yuiuU bG-Le>sti’té zeme // (Strana 53—71.) // 1. ,,Světovost není v tom, běhat po světě — světový je ten, kdo své okolí dovede vidět velce a výrazně." — Kdo u nás byl předchůdcem Bezručovým. // 2. Náhlý úder básníkův vyvolaný nahromaděným slezským hořem. —

Každá báseň — výstřel v hluché noci. — Básníkova píseň jen a jen o úzkém pruhu bolestné goralské země. — Vlast ve zkratce. — Srovnání s velkými pěvci západu a východu, se slovanstvím kollárovským, se zpěvy Mickiewiczu, Longfellowů a Whitmanů. — Mezi Opavou a Těšínem — v čtverhranu Odry a Olzy, Moravice a Lučiny. // 3. Co je to lašská řeč, podle moderních filologů? — Zpěvné a měkoiunké nářečí tošonovické. — Moravská a Polská Ostrava jako’ ústřední sídlo českého utrpení. — Sto let žalů. // — Odbojné vzpoury slezských havířů: „napřáh jsem kladivo, teklo v ráz na Polské Ostravě krvel" — Osudný 9. květen 1894. — Básně „Tošonovice" a „Ostrava". // 4. .České Slezsko osmdesátých let bez politického vůdce. — Vyvlastňovací tragedie národa; v širé uhelné pánvi S’plyvà domorodý český lid s černým prachem země. // 5. Básně „Návrat" — „Já". — Co pohnulo demona, aby vykřísl „škaredého věštce" z balvanů své skály. — Strašlivá vidina zkázy a zmaru přímo apokalyptické síly básnické. // 6. Je Bezručova báseň „Já" psána pod whitmanovskými vlivy? // — Nejvlastnější vnitřní vnuknutí Bezručovo — plamen básnické süy čistě bezručovský a náš. — Bezručovská poesie: hrany zvonů nad skupinou zhnětených dědin a měst. // álicuLná. \tn.eLá.nLci v Li Lslzé cŁuii // (Strana 73—90.) // 1. Několik důvěrných,

lyrických básní na motiv teskné touhy — písně jedinečné oudnoeti mužného srdce. — Hořký stesk po lásce kdysi prchlé. — Básně „Hučín" a „Úspěch". // 2. Jak a proč Bezruč čtyřikrát měnil sloku „Hučína". — Společná citová sféra tří intimních básní. — Spodní melodie vzlyku při každé zmínce o ženě, dívce, panně. — Časová i lokální roztroušenost milostné inspirace básníkovy. // 3. Básně „Papírový Mojšl", „Labutinka" a „Sviadnov". Básníkovo výmluvné vzkypění. — Dvojice hybných sil: útisk lidu a čemá zrada žen. // 221 4. Básně y.Idyhi ve mlýně" a „Krásné Pole". — Vzdálené náznaky těžkého hoře srdci. — Bolest pro slovo zrušené. — Mnoho Msní milostného námětu vyřáděno ze „Slezských písni". // (Strana 91—107.) // 1. Jediná melodie — ale přemnoho složek a prvků. — Trojice složek základních. — Poesie života, kde smrt byla inspirá-torkou. — Nofvé a nové odstíny hněvu a vzdoru básníkova. // — Vášnivé zoufalé bardství. — Slovo Alfreda Kerra. // 2. Básně „70.000", ,,Markýz Gero", „Kdo na moje místo" &„VrM-ce". — Údery raso’veho zoufalství. — V chaosu vidin a zvuků. — Gero, symbol bezuzdné hrabivosti a krutých protičeských vášní. — Zdroj nejvzrušenějšího odboje básníkova. // — Nesmírná beznaděj, ubitá takřka až do lhostejnosti. // 3. Básně „Pětvald", „Dvě dědiny" a „Ondráš". —

Nová jiskra pevné vůle nebát se a nedat. — Touha po zjevu Ondrášově a jeho jitřní vidina. — Kdo’ byl Ondráš? — ,,Po zákonu a po svědomí?" — Dovršená míra hněvu. // 4. Dva velcí páni robotníci. — Báseň „Dva hrobnici", „Oni a my", „Horník". —> Báseň „Pole na horách". — Hřbitov na kopečku s mohylou. — „Roste kdy rež pro ženu hornickou na panském poli?" — Báseň „Ty a já". — „Uhni mi s cesty!" // — „Frygickou čapku mám, přes čelo stín!" // 5. Básně „Michálkovice", „Osud" a „Maškarní ples". — Boj na dvě strany a do poslední kapky krve. — Vrcholný obraz beznaděje až zmrtvující. — Obrazná černá kamizola těšínského dívčího kroje. — Teskný měsíc září — měsíc zrození básníkova. // (Strana 109—145.) // 1. Jediným dechem vychrlená básnická duše. — Vášnivé přijetí na jedné straně — odpor na druhé. — Tvrdý náraz prudkého realismu na vyznavače „umění pro umění". // 2. Contiho ,,výheň básníků". — Jak Bezruč tvořil. Zajímavý dopis Herbenovi. — Starý Kollár a Havlíček v duši mladého l’etra Bezruce. — Stále se zúžaijící obzory práce a soustředění na nejpalčivější potřebu chvíle. // Ć ea\tL Itn-ě-v a- vzdae // tvaiLL a. fteac taLíL zuyuxLiL nLtea. // 222 3. Cistě bezručovský ráz básnického tvoření. — Sugestivní dojem hrůzy a děsu ze „škaredého fantoma". — Tvrdost a drsnost prostředků

nemusí vždy vyvolat stejný konečný dojem. — Sugestivní síla pravdivosti. — Schwaiger, Aleš, Jenewein. // 4. Básně „Praga Caput Begni" a „Kantor Half ar". — Velká dra-matičnost, smysl pro gradaci a výbušná sila podáni. — Harmonický souzvuk slova a myšlenky. — Postřeh za postřehem, útok za útokem, vířící údery slov. // 5. Nejvýš lapidární a živá charakteristika, sugesce obrazová (první část básně „Jen jedenkrát" — „Kovkop" — „Labu-tinka" — „Michálkovice" ). // ł). Báseň „Sedm havranů". Lapidární portrét bezručovský. — Sedm medailonů stoupající výraznosti. // 7. Básnické portréty překvapující přirozeností. — Jinošská báseň Bezručova: svědectví generála Kunze. — Básníkovy doznané vzory. — Domnělé vzory jiné. // 8. Naléhavost gesta a pohledu. — Vášnivé výkřiky a ohaivé poukazy. — Útok otázek, jedna z nejúěinnějších Bezručových básnických zbraní. — Umění protikladu. — fiečnické sdružováni a hromadění pojmů a slov. Umění nápovědi a náznaku. — Básnické figury tvořené úěelným opakováním slov a pojmů (anafora, epifora, palilogie, symploké). — Figury vznikající zdvojováním (epizeuxis) a hromaděním (pleonas-mus, hendiadys). — Epiteta. // 9. Zdůrazňování a gradace. — Bezruěovsky významné konce veršů — „veršové pointování". — Je u Bezruce zvýšený pathos nebo skutečný oheň vnitřní provdy?

— Umění elipsy slovné i větné. — Asyndeton a paranteza. // 10. Samorostlý typ básníka moderního. — Hýsek. Arne Novák a Salda. // 11. Bezručův rým a rytmus. —■ Rafinovaná originalita a souznivá asomace. — Vyslovené kazy rytmické. — Vina lašštiny? // (Strana 147—190.) // 1. Vnitřní i vnější důvody básníkovy anonymity. — Celý smysl i osud básnického poslání jen v ní. — Herbenovo osobní svědectví. — Pseudonym do r. 1906. — Malý Ottův slovník naučný a olomoucká přednáška roku 1910. // 2. Báseň „Didm ineptus". — Co se už tenkrát vědělo o básníkově osobnosti. // 3. Kořeny Vaškova rodu v opavském kraji. Komárovské chaloupky. — Selský původ. — Otec Havlíčkem slezského kraje. // 223 — Svědectví prostějovského poslance J. Skály. — Studie a mládí Antonína Vaška, básníkova otce. // 4. Časový vrchol buditelského úsilí Vaškova. — Politické a národnostní detaily doby. — Vlivy Vaškových ča-sopisů. — Tábor slezského lidu na Os,tré Hůrce a jehoi program. — Zdroje Vaškova utrpení. — Osočování a úřední přeložení do Brna 1873. Šestiletý Vladimír. // 5. Doba sporů, o Biikopisy. — ,,Filologický důkaz" Vaškův a jeho vnitřní síla úvodem do bojů Gebauerových a Masarykových. — Předčasná a truchlivá Vaškova smrt 1880 a jeho brněnský hrob. // 6. Záhadný epitaf na hrobě básníkovy matky Marie: „Nad jarem života mého vycházelo

při Labi slunce." — Neznámý .,Erinnerung.sblatt" Vaškova rodu. — Jeho neobyčejně zajímavý a cenný obsah pro poznání básnických kořenů Bezru-čových. — V rodu německá a holandská krev. — Polabský původ básníkovy matky a pohledy vzad až к básníkovu prapradědovi v Týnci nad Labem. — Jeho praděd, babička a děd. — Zajímavá osobnost hraběcího úředníka Fr. Brožka. // 7. Pečlivé vychování, krása a sňatek Marie Brožkové s Antonínem Vaškem po romantickém seznámení v Bavoříoh. — Její literární náklonnosti po otci. — Zajímavé nitky rodokmenu až к rodině univ. profesora dr. Kalouska a Savy Chilandarce. // 8. Jak se matka a otec básníkův seznámili. — Narozeni prvního dítěte — Vladimíra. — Matčiny ukolébavky. — Dítě a hoch. // — První a druhý Vaškův brněnský byt. — Rodina Kuneše Kunze. — Oeská škola a české gymnasium. — Učitelé a spolužáci příštího Petra Bezruče. // 9. Jeho chlapectví. — Vážný čtenář a samotář. — Co četl a jak se bavil. — Vzpomínky bratra Ladislava. // 10. Otcova vášeň: myslivectví a lov. — Zábavy v opavském a brněnském revíru. — Vladíčkovy veliké záliby přírodopisné // — lovy motýlů. — Pozdní báseň „Stužkonoska modrá". — Jak se to žilo o prázdninách v hřabeckém lese u Chabičova. // — Zbožné mládí v náručí rodičů. — „Odpustky" (pouti) к hrabyňské Panně. — TJ veselého pana

faráře Böhma. — V strýcově hostinci v Háji. // 11. Přátelský rys družnosti u básníka ukrývalo již mládí. — Příležitostné veršíky přátelům. — Básně к jubileím. — Báseň Macharovi к 40. narozeninám: „1864—1904". // 12. Co studoval Vladimír Vašek v Praze na filosofii a co jej osobně zajímalo. — Jeho profesoři a přednášky. — Ukončení studií a začátky úřednického života. — Trvalý návrat к poště. Dvě léta Л’ Místku, kde se Vladimír Vašek počal měniti v Petra Bezruče. // 224 13. První básně a jejich první publikace. — Jak dlouho zrál? — Vzpomínka na první tištěný plod prozaický: zajímavé „Studie z Café Lustig" r. 1889. —■ První pseudonym Ratiboř Suk ražený Ignátem Herrmannem. — Nevydané „Obrázky г pošty". // — Talent nerudovskébo pozorovatele a kritika povah. — První projev Bezručova smyslu pro portrét a prostředí. // 14. Veselý prvek u Bezruce; poesie gratulační a_ „prázdninová". // — Zkalené štěstí po převratu — báseň „Kalina" II. — Básníkův soukromý život v osvobozené vlasti: povýšení a odchod do výslužby. — Brožura „Kuby Stopěruntika" o neváž-nosti к českému jazyku. — Co vypráví důvěrný přítel Ö. Kanc-líř o básníkových osobních zálibách a sklonech. — Vášnivá láska к turistice a к místům mládí. // (Strana 191—200.) // 1. Dvě osudné básně v „Indépendance tchèque" roku 1915.

— 2. Záhadná šifra P. B. — Zatčení 4. září a vyšetřování pro velezradu. — V garnisonním vězení vídeňském — Kobka č. 356. — 3. Domovní prohlídky v úřadě a u přátel na všech stranách. — Stará úřední otázka: kdo je to „markýz Gero". — 4. Dva literární znalci; dr. Karásek a dr. Adler. — Básníkův obhájce dr. Hynek Bulín. — 5. Dr. Zechmeister a Petr Bezruč. — Šetření pro zločin velezrady zastaveno — nucený pobyt na Cejlu v Brně. — Kobka č. 9. — 6. Jak píší básníci svO’U poslední vůli. // Knihy a tisky Bezručova díla (Strana 201—209.) // Literatura o Bezručovi. // (Strana 210—215.) // Rejstřík jmen. // (Sitrana 216—218.) // í&nG-u-cc& tSYiíci(íe-H.é  гсшviiSaL zivai // 225

(OCoLC)42833723

cnb000710417