Vrcholné prozaické dílo ruského romantického filozofa, spisovatele, hudebního kritika a teoretika (1804-1869), které vyšlo poprvé r. 1844, představuje cyklus devíti filozoficky laděných "nočních rozhovorů" o skryté izjevnépodstatě pozemských i nadpřírozených jevů a o smyslu lidského počínání. Tyto rozhovory přecházejí místy v "příkladné" povídky, přičemž podstatnou část tvoří povídky o umělcích a zejména hudebnících, jako např. o Bachovi a Beethovenovi.