.

0 (hodnocen0 x )

(1) Půjčeno:1x 

BK

V Praze : nákladem Calve-ova kněhkupectví, 1857

000102044

Rekat.

Předmluva. // Dodatky a opravy. // Výklad názvů a skratky // DÍL PRVÝ. // NAUKA O VĚTÁCH. // §. 1. Ponětí a členy věty. // §. 2. Rozdělení vět 1 a 2. // 1. Jefnoduchá veta. // A. Holá věta 2—23 // §. 3. Podmět. // §. 4. Přísudek. // §. 5. Vztah přísudku ku // podmětu. Spona. // §. 6. Osoba. // §. 7. Čas. // §. 8. Rozdělení sloves dle času. // §. 9. Absolutné a vztažné časy. // §. 10. Vyslovování poměrů časových. // §. 11. Spůsob // §. 12. Vyslovování spůsobu. Rozdělení sloves a vět // dle toho. // §. 13. Rozdělení podstatných jmen dle významu. § 14. Poměr odtažených jmen ke srosteným. // §. 15. Číslo. §. 16. Rod sloves. // §. 17. Rod podstatných jmen. // §. 18. Shoda přísudku s podmětem v osobě, čísle a rodě // §.19. Neshoda v pádě: genitiv podmětný // a instrumental přísudkový. // B. Rozvinutá věta. 23-54 // §. 20. Doplňování a určování, // §. 21. Prostředky doplňování : skloňování a předložky. // 1) Přívlastek. 25—?0 // §. 22. Přívlastek souřadný. Přídavek a přístavek. // §. 23. // Přívlastek podřízený: genitiv přivlastňovací, rozdělovači, jakosti a doplňovací. // 2) Předmět. 30—44 // §. 24. Ponětí řízení. // §. 25. Rozdělení sloves dle významu. // §. 26. Rozdělení přídavných jmen dle předmětu // a řízení jich. // §. 27—34. Řízení sloves. // 3) Příslovkové určení. 44—-54 // §. 35. Prostředky určování: příslovky, pády čisté a s předložkami. // §.36. Řízení předložek. § 3 7. Určování místa // a času. // §. 38. Určování spůsobu dle jakosti, kolikosti a vztažnosti. Srovnávaní přídavných. // §. 39. Určování příčinnosti. // Složená věta. // §. 40. Ponětí a rozdělení složené věty. Spojky. // A. Souřadné věty. 54—58 //

§. 41. Druhy souřadných vět a spojek. // §. 42. Stažené věty. Vstavky. // B. Souvětí. 58—79 // §. 44. Ponětí a rozdělení souvětí. Podřizovací spojky. // 1) Podstatná věta. 61—67 // §. 45. Ponětí a rozdělení podstatné věty. // §. 46. Srostenápodstatná věta jistící // §. 47. Odtažená podstatná věta jistící. // §. 48. Tázací podstatná věta. // §.49. Nepřímá řeč. // 2) Přívlastková věta. 67—71 // §. 50. Doplňovací přívlastková věta. // §. 51. Určovací // přívlastková věta. // §. 52. Nepravá přívlastková věta. // 3) Přístavková věta. 71—79 // §. 53. Ponětí a rozdělení příslovkové věty. // §. 54 a 55. Příslovkové věty místa a času. // §. 56—58. Příslovkové věty spůsobu. // §, 59—61. Příslovkové věty příčinnosti. // Skrácená věta. // §. 62. Skracování jednoduchých vět // §. 63. Průprava ke skracování souvětí. // §. 64. Povaha infinitivu a supinu // §. 65. Užívaní infinitivu a supinu. // §. 66. Tvar nynější přechodníkův a příčestí. // §. 67. Poměr příčestí ku přídavným a přechodníků ku příslovkám. // §. 68. Podmínky a pravidla skracování vět pomocí přechodníků. // 1) Skrácená podstatná věta. 90—94 // §. 69. Skracování srostených podstatných souvětí. // §.70—72. Skracování ostatních podstatných souvětí. // 2) Skrácená přídavná věta. S. 73. 94 a 95 // 3) Skrácená přístavková věta. // §. 74. 95—97 // IV. Mnohonásobná veta. // §, 75. Druhy a stupně mnohonásobných vět. // §.76. Perioda. 97—101 // Závěrka. 101 —106 // §. 77. Slovosled. // §. 78. Přízvuk slov o sobě. // §. 79. Přízvuk slov co částek vět a vět co členů složených, // §. 80. Dělidla. //

DÍL DRUHÝ. // NAUKA O SLOVĚ. // §.81. Rozdělení slov. Poměr neohebných částek řeči k ohebným 107—109 // §. 82. Rozbor slov. // §. 83. Vznikám slov. // §. // 84. Rozdělení nauky o slově. // PRVÁ ČÁST. // NAUKA O HLÁSKÁCH. // Písmo a pravopis. 101—111 // §. 85. Ponětí silaby, písmene a abecedy. Písmo a pravopis. // §. 86. Cyrillice, latinka a švabach. // §. 87. Pravopis staročeský a bratrský. // §. 88. Dosavadní proměny // tohoto // Rozdělení hlásek. 112—122 // §. 89. Poměr samohlásek ke souhláskám. // §. 90. Rozdělení samohlásek dle původu. Prvotné a nynější znění samohlásky é. // §. 91. Prvotné a nynější znění samohlásky y. // §.92. Hranice samohlasenství: č, w, a y. // §. 93. Prvotné znění hlásek cyr. b a 5. // §. 94. Osudy // jich u nás. Povaha hlásek /, r, ř. // §. 95. Prvotné znění a osudy hlásek q, a g u nás. // §. 96. Spůsob dloužení samohlásek. // §.97. Dvojhlásky. // §.98. Neopravdivé dvojhlásky. // §. 99. Rozdělení samohlásek dle strojů vůbec a zvláště na podnebné a nepodnebné. // §. 100 a 101. Rozdělení souhlásek. Proměny hlásek. // A. Samohlásek, a to: // 1) Přehlasování. 122—124 // §. 102. Ponětí, příčina a druhy přehlasování. // §. 103 a // 104. Postupné a zpětné přehlasování samohlásky a. // §. 105 —107. Postupné přehlasování samohlásek o, u a y. // 2) Stupňování. 124—128 // §. 108 a 109. Ponětí a spůsoby stupňování. // §. 110—115. Stupňování samohlásek w, o, é, e, y a i. // §.116 a 117. Stupňování polohlásek Z a r a slabých samohlásek 6 a 5. // 3) Dloužení. 128—131 // §. 118. Jak se má nová čeština kvantitou ke staré a ke slovenčině. // §. 119. Stahování co druhý hlavní pramen dlouhých samohlásek. // §. 120. Ostatní prameny dlouhých samohlásek. //

4) Obmezování hiátu. 131—134 // §, 121. Ponětí a druhy hiátu. Spůsoby odstraňování jeho ve slovostředí. // §. 122. Hiát mezi dvěma stýkajícíma se slovy. // §. 123 —125. Nenávist proti samohláskám «, e a i v násloví. § 126. Oblíbenost hlásek o a u v násloví. // 5) Proměny samo- a sou-hláskám společné. 134—140 // §. 127. Vyčtení a výměr jich. // §. 128—133. Střídaní se samohlásek. // §. 134. Přisouvání. // §. 135—137. Vysouvaní. // B. Proměny souhlásek, a to : // 1) Všeobecné. 140—142 // §, 139. Neúplné spodobování. // §. 140. Poměr jeho ku pravopisu u nás jinde. // 2) Zvláštní. 142—156 // §. 141—143. Příčina a druhy jich v jiných jazycích, ve slovančině vůbec a v češtině zvláště // §. 144. Přesmykování. // §. 145. Kažení nosovek n a m. // §. 146. Prisouvaní. // §. 147. Vysouvaní. § 148. Rozlišovaní. // §. 149. Změžďování. // §. 150 a 151. Obměkčování. // §. 152. Obměkčování a zmftžclování spolu. // §. 153—157. Střídání. // §. 158. Přestrojování. // DRUHÁ ČÁST. // NAUKA O TVARECH. // §. 159. Poměr odvozování a ohýbaní slov ke skládaní. 157—160 // §. 160. Rozdělení kořenů dle významu a tvaru // §. 161. Ponětí, tvar a roztřídění kmenů vůbec a jmenných zvláště. // A. Ohebné částky řeči. // /. Podstatné Jméno. 161—209 // §. 162. Rozdělení dle původu. // §. 163—175. Tvoření. // §. 176 —179. Určování rodu dle významu a zakončení. // §. 180. Ponětí a druhy skloňování. // §. l 81— 21 6. Skloňování domácích jmen podstatných. // §. 217—220. Proměny samohlásek u skloňování. // §. 221 a 222. Zbytky // dvojného čísla. // §. 223—228. Skloňování cizích jmen. // . Přídavné jméno. 209—2?0 //

§. 229—231. Rozdělení dle významu, tvaru a původu. // §. 232—243. Tvoření. §. 244—246. Skloňování neurčitých. // §. 247—251. Skloňování určitých. // §. 252. Skloňovaní cizích jmen těmto podobných. // /. Zájmeno. 230—243 // §. 253. Rozdělení. // §. 254. Tvoření vůbec. // §. 255—259. O zájmenech osobných. // §. 260—262. O přisvojovacích. // §. 263 a 264. O ukazovacích. // §. 265 a 266. O tázacích. // §. 267—268. O vztažných. // §. 269. O zájmenech obecných. // § 270. Rozdělení. // §. 271—274. Číslovky základné. 244-—254 // §. 275 a 276. Řadové. // §. 277. Druhové. // §. 278. // Násobné. // §. 279 a 280. Obecné. // V. SloretO. 254—316 // §. 281 a 282 Rozdělení dle původu a infinitivu. // § 283—286. Tvoření. // §. 287. Ponětí časování. // §. 288. Druhy časování. // §. 289. O sponě. // §. 290. O příponách osobných. // §. 291. O známce spůsobů. // §. 292. // O známce minulého času. // §. 293. Završení nauky o supinu. // §. 294. O příponách přechodníkův a příčestí. // §. 295—341. Sponové časování. // §. 342—348. Bezesponové časování. // §. 349—351. Nepravidelné časování. // §. 352 a 353. Kusé časování. // §.354—357. Opisování. // B. Neohebné částky řeči. // /. Předložky. // 358—360. Meze, pokud předložky nedokonaná slovesa v dokonaná mění. // 317—320 ...čky. // §. 361. Rozdělení. // §. 362—368. Tvoření. 320 —32? // /. Spojky. // §. 369. Rozdělení. 370. Poznámky o původu některých. 829—330 // IV. Mezislovce. // §. 371. Rozdělení a povaha mezislovcí.. 330

(OCoLC)2960967