.

0 (hodnocen0 x )

(5) Půjčeno:5x 

BK

Smíšené literární formy

1. vyd.

Ostrava : Profil, 1984

351 s. : il. ; 21 cm

Prameny ; sv. 13

Nářeční slovníček

000115156

Úvod (Josef Strnadel) 7 // I. 11 U počátků vod — krátké čténí. // II. 17 Popravdě všecko většinú tak, jak chodívala řeč na besedě u Škrabanečkú —Vv tmém tnú — Kole všemožných věcí na světě a jací tu besedníci bývali. // III. 33 Jakého dlúhého věku dožili ludé zastara, jací bývali pevní, silní a jaderní — Ve všeckém a při věeckéj psotě — A k tomu pěkně potrefné rozprávky: o staříčkovi, co do svých dvacíti let v košuli chodíval, a o príčině těžkostí vysokého věku — Přepěkná rozprávka — Aj staré rozpomínky, aj staré zkušenosti, jak bývalo zastara na našich vrchoch beskydových. // IV. 55 Chlapi u Škrabanečkú vykládajú, jak sa svět mění a všecko staré nenávratně mizí, aj co naši předkové síjávali, co sklúzali; aj co tý zbojnické návyky neuhýbaly, jak prřchodil hlad a z hladu kolera, jaký všecek život po vrchoch a máloinší v dědině. // V. Jak za těch prvších dob naši předkové a rodičové mezi sebú pěkně a laskavě vycházali, jak sa navščeovali, besedy držívali, jaký mrav a nekeré pamětihodné zvyčaje zachovávali; aj co sa vařívalo aj co jídalo, jak by tom dnes pomaly nikdo ani nevěříl; co sa nosívalo přepěkně vyšívaného a čem sa robská práca praúvalo, aj co pro chlapa horového aj chasníka vrchového hanba bývalo. // VI. Též, jak sau Škrabanečkú pániskom nemálo peklilo a slibovalo a o křivém luda zavedéní: jak páni nepravě zem, pasínky a hory odjímali, robot přimnožovali a jak aj týto věci jedenkrát svůj konec měly — Všecko skutečně staté a opísané, aj co v tych zápisoch o „suchéj gořalce“ nájdete. //

VII. Jak enom z holých rukú člověk vrchový býl živý, též o tom velikém utěkání luda na vrchy a jak chlapy zajímál „svět“; co na dolákoch, co na hanákoch okusili, jaký mosél byť náš člověk inačí a jací ti nájvětší ostříži — tito putaré — když sa dřevo po řekách plavit mosélo; aj jak počinek vzalo to rozdělení národa řeči moravskéj. // VIII. O silákoch, o lomoví, Labajovi aj iných, a skutečné statý příběh o chlapoch Golánových z Roketnice, třebaže sa to zdá neuvěřitelné! // IX. Též, jak kdy šla reč o dávnověkém bohu, co sa ho nebylo co bát, o duchoch, co při něm ve světě vládli, o tých světlonošoch a mámení světa, o nedobrém duchu v člověkovi a špatném světa skončéní; též o počátku pobožnosti — samé chlapské rozprávky z hor a vrchú, všecko ze zkúšenosti ludskéj. // X. Též také rozprávky kratochvilné aj šprymovní, aj strašidelné — jak sa hrobár, kostélník a panáček hlúpého vyďásli — jak sa sojka sádla zbyla — jak pámbu stvořil ovce a čert koze a potom jedna přepěkná o lenošnéj ženičce a kerak ju za to vyplatilo. // XI. Aj nekeré zábobony staré (zavděk psovi mucha), aj o kočkách, čarodenicách, strašidloch a příšerách, aj neco zábobon o vědomkyňách, bozkoch, bohyňách a véšcekoch, téz o tom špirituskovi a o všemožném ze starého, zájitého světa — lesti je tom hodno věřitt nebo ani né? // XII. O sirotkovi a dijamentu, o smokovi, hadoch, drakoch, černokněžníkoch, o pokladoch a kerak bývali tí besrmanti, ti vodníci; kolik na tom može byt pravdy a co je zmyslené, třebaže sa to svého času za pravdu pečetivalo //

XIII. Kuse pytlácké, aj historie všemožně náučlivé: kerak horoví chlapci pytláckému řemeslu zvykajú, též něco o flintách a čarách pri flintě a pytláctvu. Jaké při tom panovaly zpúsoby nečisté, když zajíci fajku kúřili, v karty hrali a s čertem po žlébku spacírovali... téz ešče pamětihodné příběhy o zvěří lesní — o jeleňoch, vlkoch, medveďoch a o divokéj zvěři černéj. // Xiv. Také jedno šikovné naučéní o liškách a mnohé iné zkušenosti pří životě na horách; povětšinú příběhy ze života Filípka a Húsca, starých vyhlášených pytlákú z Kopřivného, příběhy radostné aj neveselé, protože neraz aj o ľudské životy bězalo. // Xv. Též z tych starých zběhlostí, kdýž nad krajem ečře žádných panů nebylo; o fojtoch a o zbojníkoch našich, jaké veliké kúsky ďěvaly sa za tých čas zbojníckej junáci; také tu stojí, jak odjakživa věeci nasi ludé na vrchoch nikdá moc nevzdychali, možná ste někdy čuli neco podobného, tož sa rozpomeňte a nezapomínajte tých věcí, jak o ních národ pěsničky skládal. // XVI. Také je tu zapsané, jak byli staříček Škrabanečkovi nájposledy na besedě u Palů na Piovařiskoch ve Ščrbkovéj, jak staříček Palovi a Ščepán Palu vykládali z tých zajitých zběhlostí a jak sa pořáď ešče všelijak krpačíme a že by to už jedenkrát — a brzo! — mělo (aj mosí) vzít konec a nějaký obrat k lepšímu. // XVII. 307 Jak sme staříčka časem na podzim pochovali — jaká tesknota za člověkem spravedlivým a kerak zpomínaja, besedy jak za staříčka v jizbě nepřestávaly, aj jaká doba toho roku šestadvacátého nastávala a co platívalo u Škrabanečkú daléj // Pro mladých: na chotároch ten najstarší jakýsi zákon. // Doslov (Josef Strnadel) 321 // Slovníček nářečních a jiných, méně známých výrazů 325 // Vydavatelské poznámky 345

(OCoLC)39567604

cnb000009485