.

0 (hodnocen0 x )

(4) Půjčeno:4x 

BK

Praha : Dědictví Komenského, 1902

253 s. ; 8°

Encyklopedická knihovna Dědictví Komenského ; sv. 4

Errata

000123970

Kapitola první. // VYMEZENÍ PSYCHOLOGIE JAKOŽTO VĚDY. POJEM DUŠEVNOSTI. // § 1 Psychologie, chtějíc býti vědou, musí vycházeli od zkušenosti. Rozdíl psychologie metafysické a empiricko // § 2. Co jsou jevy duševní? Nelze je vymezili pojmem duše; ani pojmem nitra; // § 4. ani rozdílem prostornosti a neprostornosti, ani pojmem intensity // § 5. Munsterbergovo rozlišení duševních jakožto přístupných vědomí jednoho subjektu, od hmotných přístupných vědomí více subjektů // 6. Brentanova intentionální inexistence. — Nepostačí označili je jako takové, které nelze převésti na pohyb. — Nelze se obejiti pouhým výčtem // § 7. Duševní jevy jsou takové, jež si uvědomujeme bezprostředně // § 8. Stavy vědomí. — Definice a úloha psychologie // Kapitola druhá. // DŮSLEDKY Z POJMU DUŠEVNOSTI. // § 9. Nevědomých duševních stavu není 21 // § 10. Na existenci nevědomých představ nelze soudili z vybavování // § 11. ani z té okolnosti, že děje, které jsme konali jednou vědomě, podruhé dějí se nevědomě; // § 12. ani z úkazů zahrnutých názvem pud // § 13. Nevědomé představy nejsou nutným důsledkem zákona // příčinnosti (Leibnic, Beneke, Bain) // § 14. Nevědomé v herbartovské psychologii je metafysický pojem. Volně stoupající představy zakládají se na nesprávném pozorování // § 15. Nevědomých představ nelze dokázali podvědomým čítáním (du Prell, Kramář) // § 16. Metafysický pojem nevědomého u Schopenhauera a Hartmanna nemá vliv na theorii psychickou // § 17. Další důsledek z pojmu duševnosti: sebepozorování jest jediným přímým zdrojem látky psychické. Má své vady. § 18. Proto Kant a Comte pochybovali o možnosti psychologické vědy //

§ 19. Vady sebepozorování odstraňují se předně vzájemnou kontrolou sebepozorování různých individuí // §20. Za druhé pozorováním neúmyslných projevů na jiných lidech // §21. Příležitost k tomu poskytuje praxe pedagogická. Nesmí se však ve škole psychologisovati (Erdmann, Münsterberg) // § 22. Život rodinný a zkušenosti lékařů // § 23. Význam básnického líčení duše lidské // §24. Za třetí studují se analogie duševního života dospělého, sebepozorování schopného člověka // § 25. Psychologie dětská // § 26. Psychologie zvířat // § 27. Pozorování nedochůdčat a pláňat // §28. Za čtvrté experimentem, pokud je v oboru duševním // možný // §29. Za páté studiem jevů pathologických. Hypnotický experiment // § 30. Význam psychiatrie pro psychologii ; styky obou věd // §31. Význam výtvorů duševní činnosti lidské pro psychologii. Závěr : doplní-li se sebepozorování uvedenými pomůckami, lze pro psychologickou theorii nabýti exaktních indukcí // Kapitola třetí. // PSYCHOFYSICKÝ PARALELISM. // § 32. Poměr duševního jevu a současného jevu nervového je vyjádřen pojmem psychofysického paralelismu. Důsledky. § 33. Mezi duševními a nervovými ději po sobě jdoucími není příčinného spojení; ani mezi současnými // § 34. Zákon energie neplatí o poměru duševního a hmotného. // § 35. Reinkova theorie dominant // § 36. Duševní není funkcí nervových pochodů // § 37. Duševní nepůsobí na hmotné, a hmotné nepůsobí na duševní // § 38. Nelze děje duševní vykládat! jeden druhým ve smysle kausálního zákona platného v přírodním dění // § 39. Není zvláštní kausality duševní // § 40. Zákony dění duševního lze stanovití jen na základě souvislosti jeho s děním nervovým //

§41. Není to stanovisko materialistické // § 42. Název fysiologická psychologie jest zbytečný. Historie pojmu fysiologické psychologie // Kapitola čtvrtá. // OBSAH POJMU VĚDOMÍ. // § 43. Z podstaty jevů duševních plyne, že vědomí nelze defi-novati. Obsah toho, co si uvědomujeme, nepraví nikterak, co vědomí jest. Proto není správno stotožňovati vědomí se sebevědomím // § 44. Nelze tudíž také z obsahu vědomí souditi o samostatné existenci podmětu uvědomujícího si // § 45. Vědomí nelze definovat! vytčením jeho základních funkcí. Wundtova definice // § 46. Vědomí nemá stupňu a není různých vědomí. Postupný přechod z vědomí do nevědomí (při usínání) vysvětluje se zmenšováním obsahu uvědoměného // § 47. Poměr vědomí a sebevědomí jest také určen obsahem uvědoměným // §48. Duševní děje nejsou dány jako stavy něčeho; nazývá-me-li je stavy vědomí, hypostasovali jsme nesprávně pojem vědomí; je to výraz obrazný. Volkmannova dedukce duševní substance 141 // Kapitola pátá. // FILOSOFICKÝ DOSAH PSYCHOFYSICKÉHO PARALELISMU A HYPOTHESY O DUŠI. // § 49. Záhada o poměru duševního a hmotného jest empiricky nerozřešitelna. Otázka o duši v empirické psychologii odpadá; ona jest v tomto smysle psychologií bez duše. § 50. Vzhledem ? metafysickým názorům o duši vyplývá požadavek, aby faktu psychofysického paralelismu neodporovaly. Druhy názorů o duši // §51. Kritika dualismu, // § 52. materialismu, // § 53. spiritualismu; // § 54. výklad monismu spinozovského jakožto názoru, který s paralelismem psychofysickým dá se nejspíše srovnali. § 55. Historický přehled názorů o duši. A. Dualism hylozoi- // stický ; // § 56. dualism metafysický ; // § 57. dualism empirický // § 58. B. Materialism //

§59. C. Spiritualism sensualistický // § 60. spiritualism dynamický // §61. D. Monism. Identism // § 62. Pluralism // § 63. Novospinozovský monism // Kapitola šestá. // DŮSLEDKY Z FAKTU PARALELISMU. // § 64. Z faktu paralelismu plyne, že jevy duševní jsou děje. Abstrakce theoretické z duševních jevů nesmí se činili skutečnostmi 179 // § 65. Deje nervové jsou reakce, duševní jevy jsou uvedomením si reakcí organismů sprostredkovaných nervy // § 66. Jako takové musí miti v obsahu svém předně vědomí o poměru změny ? danému stavu organismu, stránka citová // § 67. Dále musí se při nich nějak uvědomiti vzruch v dráze motorické — stránka snahová // §68. // Konečně musíme si při každé reakci uvědomiti rozdíl, je-li vykonána jinými nervy — stránka obsahová // Každý jev duševní má tedy tri stránky a nikdy nevyskytují se představa, cit, snaha samostatně // § 70 —71. Domněnka, že by cit vyskytoval se sám, poněvadž § 69. // jsou zvláštní nervy pro bolest, je nesprávná // § 72. Nesprávné je souditi na samostatné vyskytování se citů ze zkušenosti psychické, na př. z analgesie a anesthesie; // § 73—74. anebo z obsahové nezřetelnosti dojmů, pocházejících z vegetativních činností organismu // §75. Další důsledek: děje duševní nelze děliti na aktivní a pasivní. Výklad samočinnosti duševní // § 76. Závislost duševního dějství na tělesném organismu. Přirozenost a prostředí // § 77. Dědičnost // § 78. Vlivy prostředí fysického // §79. Vlivy společenského prostředí // § 80. Důsledky pro pedagogiku // §81. Rozdíl pohlaví // § 82. Charakteristická známka typu ženského. Povýšenost muže nad ženou // § 83. Povýšenost ženy nad mužem // § 84. Vliv stáří // § 85. Psychologie abstraktní a konkrétní. Typy //

§ 86. Normální a abnormální děje // § 87. Poměr psychologie k sociologii // § 88. Jevy společenské nejsou duševní. Obor psychologie konkrétní vzhledem ? společnosti: typologie společenská, psychologie kolektivní, psychologie davu // Kapitola sedmá. TŘÍDĚNÍ JEVŮ DUŠEVNÍCH. // Nutnost třídění // Kritický rozhled po dosavadním třídění. Třídění prostonárodní; třídění v řecké filosofii , Kterak části duše přešly v pojem mohutností v křesťanské filosofii. Třídění Wolffovo // Třídění na půdě empirické po odstranění mohutností. Kritika trichotomie : představa, cit, vůle. Nesnáze v theorii a pokusy jich se zbyti u Wundta a Jodla // Zásadní vada dosavadního třídění, že nemá náležitého zřetele k vývoji // Zřetel k vývoji je nutným požadavkem logickým pro správnost třídění // Kritika třídění Spencerova // Předběžné roztřídění jevů duševních na základě definice jejich ...

(OCoLC)85478455

cnb000596034