Závažný teoretický výboj představitele francouzského "nového románu" směřuje k vytyčení netradiční románové struktury, která je průzkumem, v němž není nic známo předem, kde neexistuje předběžný hotový výraz. Eseje pocházejí z let 1955 až 1963 a spočívají v úvahách na obecné úrovni i v konkrétním pohledu na vybrané spisovatele (mj. i S. Becketta a R. Pingeta). P. Pujman v doslovu výstižně resumuje, jak u Robbe-Grilleta "z noetiky roste poetika" a zároveň kritizuje pojetí, které odmítá spatřovat ve významu neoddělitelnou součást člověkova kontaktu s předměty.
OBSAH // K čemu slouží teorie 5 // Cesta pro budoucí román 11 // 0 některých zastaralých pojmech 18 // Postava 20 // Příběh 22 // Angažovanost 25 // Forma a obsah 31 // Příroda, humanismus, tragédie 36 // Ukázky z moderní antologie 56 // Hádanky a průzračnost u Raymonda Roussela 57 // Nemocné vědomí Zenovo 63 // Joě Bousquet, snílek 67 // Samuel Beckett neboli přítomnost na scéně 78 // Román, který se sám vytváří 89 // Nový román, nový člověk 93 // Čas a popis v dnešním příběhu 100 // Od realismu к realitě 110 // PETR PUJMAN, Z noetiky roste poetika 119