Za pomoci bohatství sov. dokumentů archiv. i kartografických, z nichž mnohé jsou v Jefimově díle citovány nebo reprodukovány, rozvíjí autor obraz ruských objevů v Sibiři, Ledovém a Tichém oceáně, které svými důsledky zeměpisnými, hospodářskými i politickými nikterak nezadají objevitelskému a kolonizačnímu proudu do Ameriky a Indie z pobřeží západoevropského, které byly uskutečněny v čase mnohem delším. Z množství výprav 17. a 18. st. nesených kolektivním úsilím a iniciativou Petrovy doby vyzdvihuje kniha obeplutí Asie ze Severu F. Aleksejevem a S. Dežnevem v r. 1648, expedici I. Jevrejnova a F. Lužina na Kamčatku a Kurily 1721 a dále vytrvalé úsilí o dosažení záp. břehů Ameriky z vých. strany. To bylo zahájeno tažením P. Nagibina 1720-25 a plavbou A. Melnikova sice neúspěšně, ale s bohatou kořistí zpráv o "Veliké zemi". Cíle dosáhly teprve Kamčatská výprava V. Beringa a A.I. Čirikova a společná expedice I. Fjodorova a M. Gvozdeva. Jejich výzkumné výpravy tvoří protějšek západoevr. plaveb 15. až 16. st. a je zásluhou sov. vědy, že docházejí konečně náležitého ocenění.