PŘEDMLUVA 7 // POZNÁMKA KE GRAFICKÝM ZNAČKÁM 9 // ÚVOD: SMĚREM K LOGICE KULTURY 11 // 0.1. Projekt teorie sémiotiky 11 0.1.1. Cíle zkoumání 11 0.1.2. Meze výzkumu 13 0.1.3. Teorie lži 15 // 0.2.’ émiotika: obor nebo disciplína? 15 // 0.3. Komunikace a/nebo signiňkace 16 // 0.4. Umělé hranice: obor 18 // 0.5. Přirozené hranice: dvě definice sémiotiky 24 0.5.1. Saussure 24 0.5.2. Peirce 26 // 0.6. Přirozené hranice: inference a signifikace 28 0.6.1. Přirozené znaky 28 0.6.2. Neintencionální znaky 29 // 0.7. Přirozené hranice: dolní práh 31 0.7.1. Stimuly 31 0.7.2. Signály 32 // 0.7.3. Fyzická informace 33 // 0.8. Přirozené hranice: horní práh 33 // 0.8.1. Dvě hypotézy o kultuře 33 0.8.2. Nástroje 34 0.8.3. Komodity 37 0.8.4. Ženy 39 0.8.5. Kultura jako sémiotický jev 39 // 0.9. Epistemologické hranice 41 // POZNÁMKY 44 // 1: SIGNIFIKACE A KOMUNIKACE 44 // 1.1. Základní model komunikace 44 // 1.2. Systémy a kódy 51 // 1.3. S-kód jako struktura 54 // 1.4. Informace, komunikace, signifíkace 56 // 1.4.1. Některé metodologické distinkce 56 // 1.4.2. Informace u zdroje 58 // 1.4.3. Informace s-kódu 59 // 1.4.4. Fyzický přenos informace 61 // 1.4.5. Komunikace 62 // POZNÁMKY 63 // 2: TEORIE KÓDŮ 65 // 2.1. Znaková funkce 65 // 2.2. Výraz a obsah 67 // 2.3. Denotace a konotace 72 // 2.4. Zpráva a text 74 // 2.5. Obsah a referent 76 // 2.5.1. Referenční klam 76 // 2.5.2. Sinn a Bedeutung 77 // 2.6. Význam jako kulturní jednotka 85 // 2.7. Interpretans 88 // 2.7.1. Peircova teorie 88 // 2.7.2. Různé druhy interpretantů 89 // 2.7.3. Neomezená semióza 91 // 2.7.4. Interpretanty v teorii kódů 92 // 2.8. Sémantický systém 93 // 2.8.1. Opozice v obsahu 93 // 2.8.2. Subsystémy, pole, osy 96 // 2.8.3. Segmentace sémantických polí 98 // 2.8.4. Protikladná sémantická pole 102 // 2.8.5. Metodologická povaha sémantického systému 105 //
2.9. Sémantické ukazatele a sémém 107 // 2.9.1. Denotativní a konotativní ukazatele 107 // 2.9.2. Denotace vlastních jmen a čistě syntaktických entit 109 // 2.9.3. Kód a kombinační pravidla 114 // 2.9.4. Požadavky kompoziční analýzy 116 // 2.9.5 Některé příklady kompoziční analýzy 118 // 2.9.6. Základní přístup k definici sémému 120 // 2.10. KF model 122 // 2.10.1. Bachelor 122 // 2.10.2. Slovník a encyklopedie 124/ // 2.10.3. Ukazatele jako interpretanty 126 // 2.10.4. Konotace jako ukazatele. // Prostředí 127 2.10.5. Rozlišovatele jako nevlastní prvky 128 // 2.11. Revidovaný sémantický model 132 // 2.11.1. Struktura sémému 132 // 2.11.2. Kódové kontexty a okolnosti 138 // 2.11.3. Sémém jako encyklopedie 141 // 2.11.4. Kompoziční analýza nonverbálních výrazů 144 // 2.11.5. Kompoziční analýza verbálních shifterů a dalších indexů 145 // 2.12. Model „Q” 153 // 2.12.1. Nekonečná sémantická rekurzivita 153 // 2.12.2. N-dimenzionální model 154 // 2.13. Forma sémantického prostoru 157 // 2.14. Nadkódování a podkódování 162 // 2.14.1. Nekódované determinanty interpretace 162 // 2.14.2. Abdukce 164 // 2.14.3. Nadkódování [Overcodingj 166 // 2.14.4. Podkódování [Undercoding] 169 // 2.14.5. Diskurzivní kompetence 170 // 2.14.6. Gramatiky a texty 172 // 2.15. Interakce kódů a zprávy jako otevřená forma 174 // POZNÁMKY 179 // 3: TEORIE ZNAKOVÉ PRODUKCE 191 // 3.1. Obecný pohled 191 // 3.1.1. Produktivní úsilí 191 / // 3.1.2. Typy produktivního úsilí 192 // 3.1.3. Jak číst následující oddíly 198 // 3.2. Sémiotické a faktuální výrokyl99 // 3.2.1. Analytické vs. syntetické a sémiotické vs. faktuální 199 // 3.2.2. Výroky 201 // 3.2.3. Nonverbální výroky 202 // 3.2.4. Další záležitosti 203 // 3.3. Zmiňování 203 // 3.3.1. Indexně senzitivní soudy 203 //
3.3.2. Znamenání a odkazování 205 / // 3.3.3. Proces zmiňování 205 // 3.3.4. Ideje jako znaky 207 // 3.3.5. /Je/ jako metajazykový prostředek 210 // 3.3.6. Predikace nových vlastností 211 // 3.3.7. Je současný král Francie starý mládenec? 212 // 3.4. Problém typologie znaků 215 // 3.4.1. Verbální a nonverbální znaky 215 // 3.4.2. Kanály a výrazové parametry 218 // 3.4.3. Diskrétnost a gradační kontinua 220 // 3.4.4. Původy a účely znaků 221 // 3.4.5. Symboly, ikony, indexy: neudržitelná trichotomie 222 // 3.4.6. Replikovatelnost 223 / // 3.4.7. Duplikáty 224 // 3.4.8. Repliky 227 // 3.4.9. Ratio facilis a ratio difficilis 228 // 3.4.10. Topo-sensitivita 230 // 3.4.11. Výrazové shluky a obsahové mlhoviny 233 3.4.12. Trojí opozice 235 // 3.5. Kritika ikonismu 237 // 3.5.1. Šest naivních názorů 237 // 3.5.2. Ikonismus a společné ’vlastnosti* 239 // 3.5.3. Ikonismus a stejnost: podobnost 243 // 3.5.4. Ikonismus a analogie 248 // 3.5.5. Odrazy, repliky, empatické podněty 249 3.5.6. Ikonismus a konvence 252 // 3.5.7. Výraz a obsah u podobnosti 254 // 3.5.8. Pseudoikonické jevy 257 // 3.5.9. Ikonická artikulace 263 // 3.5.10. Odmítnutí ’¡konických znaků* 266 // 3.6. Typologie způsobů tvorby 269 // 3.6.1. Čtyř-dimenzionální klasifikace 269 // 3.6.2. Poznání 272 // 3.6.3. Ostenze 276 // 3.6.6. Programované stimuly // a pseudokombinační jednotky 296 // 3.6.4. Replika: kombinační jednotky 280 // 3.6.5. Replika: stylizace a vektory 292 // 3.6.7. Invence 301 // 3.6.8. Invence jako tvorba kódů 307 // 3.6.9. Kontinuum transformace 311 // 3.6.10. Produktivní rysy, znaky, texty 314 // 3.7. Estetický text jako invence 317 // 3.7.1. Sémiotický význam estetického textu 317 // 3.7.2. Neurčité texty a texty zaměřené k sobě samým 318 // 3.7.3. Manipulace s kontinuem 321 // 3.7.4. Estetické nadkódování: výraz 325 // 3.7.5. Estetické nadkódování: obsah 327 //