Monografie, která má nejen literárněhistorický, ale i teoretický charakter, se zabývá ideově estetickými kvalitami novátorské linie sovětského satirického dramatu, představovaného V. Majakovským. Autor, který při rozboru používá historickogenetické a historickotypologické metody, sleduje tragédii. Vladimir Majakovskij v souvislosti s předrevolučními snahami o uvolnění či rozbití stavby klasického dramatu, všímá si Mistériebuffy jako modernizované odrůdy středověkého barokního divadla i jako formy davového dramatu a v satirických komediích Štěnice a Horká lázeň spatřuje autorovo nové tvůrčí stadium.