.

0 (hodnocen0 x )

BK

Praha : Václav Tomsa, 1943

530 s. : noty ; 21 cm

Knihy poznání

000247113

Obsah knihy // Ü VODEM... 8—13 // PŘEHLED LÁTKY... 14 // ZÁKLADNI ÚKONY A FORMY HUDEBNÍHO MYŠLENÍ // Hudební prvek je jednoduchý 15. Hudební myšlení // prvky synthetisuje 16, analysuje 17, ato simultánně 19. // Ze synthesy vznikají relace 19, vzniká pojem hudebního spoje zo, pak hudební forma 21, která má několik // utvářecích vrstev 22. Jsou formy thematické 23 a dynamické 24. Zákon gradace, kontrastu a identity 25. // Vazby formových částí 27. Utváří se formy organické // 27 a architektonické 29. // ZVUKOVÁ HMOTA A JEJÍ CAS // I. TÓNY V PROSTORU VÝŠKOVÉM ...31—94 // Tónová látka // Tónová látka předurčuje melodii 31, vydává svou // techniku 32. Určitému slohu patři určité tóny 34. Definice výšky tónu 35, lokální afinita tónů 35, vzdálenosti mezi tóny 36. Tónová látka je výsek výšek z tónového prostoru 37. Spojitost a hustota tónů 38. Periodický průběh tónové soustavy 39. Výběrové principy soustav a stupnic 39 // Tónové soustavy // Stupnice oligotónové a polytónové 40. Soustava vjselovd 40—43, tonelag 42, zásada pevných tónů okrajových a pohyblivých tónů středních 42, Soustavy // o třech tónech 43—46. Třístupňová 43. Pojem tenoru a // finalis 44. Soustava třítónová 45 a tritónová 36. Soustavy o péti tónech 47—53. Pentatonika volná. 47. Vznik pentatoniky jako soustavy složené 48. Pentatonika // bez půltónů 49 a s půltóny 49. Princip autenticity

a // plagálnosti 50. Pentatonická modulace 51. Východní // odchylky 52. Prostup a zařetězenl soustavy 55. Soustavy o sedmi tónech 54—6j. Heptatonika 54 v ladění // kánoniků 55—61, a harmoniků 61—65. Základní // intervaly 56. Melodický modulus soustavy 57. Tóny // chromatické 58 a enharmonické 59. Náraz ladění harmonického 60. Dvojí hodnoty v ladění harmoniků 61, // dvojí původ tónů 63. Ze soustavy vychází funkční // půdorys melodie 63. // Stupnice // Evropská tónová látka ve dvou stupnicových soustavách 65. Stupnice řecké 65—75. Stavba z tetrachordů // 66. Základní stupnice harmoniai a jejich polohy 67. // Přenesené stupnice tonoi 86. Osnova diatonického // systématu teleion 69. Rody stupnic genos 70, a rodové odstíny chroai 71, přecházejí povlovně do sebe // 72. Pojem diesis 73 a odtud osnova chromatického a // enharmonického systématu 74. Stupnice středověké // 75—94. Dědictví řecké 76 je narušeno pod vlivem nových národů, ladění kánonické se mísí s laděním harmonickým 77. Pojetí stupnice jako složeného útvaru // ze dvou částic 79. Hlavní a vedlejší stupnice 80, vztahy každé stupnicové dvojice 82. Představa transposiční 83. Pojem toniky a dominanty 84. Okrskové // rozměry stupnic 85, vstup modulace 86. Základem // soustavy je představa organisovaného tónového prostoru 87. Tóniny jsou si příbuzné podle funkcí 89. // Konečnost ladění kánonického 90 a neomezenost

ladění harmoniků 91. Slyšitelnost stupnicových jemností 93. Reálnost všech v hudbě užívaných tónů 93. // П. TÓNY V PROSTORU ČASOVÉM... // Rytmické prvky a míry // Definuje se hudební myšlenka 95. Pojem základní // rytmické doby basické, thetické a arsické 96. Rytmická látka 97. Rytmický princip konstituuje kvantitu // důrazovou a kvalitu přízvučnou jako rytmické hodnoty utvářecí 97 a kvantitu časomčrnou jako hodnotu časovou 98. Míry rytmického principu 99. Pojem // prvotaktu a jeho formy 100. Jsou dva rytmické systémy, numerický a proporční 101. Stanoví se pojem // časového intervalu 103 a pojem prvotaktu organisovaného 103. // Rytmické soustavy // Z prvotaktu podle užitého rytmického systému vznikají dvě rytmické soustavy 104. Soustava kvantitativní // 105—115 je zásadně lichodobá 105 a druhotně odvozuje tvary sudodobé 106. Nesymetrické trvání dob // 107. Rytmické varianty 108, techniky změn 109, vznik // nepravidelných a proměnlivých útvarů ni, hranice // výstavby 114. Soustava kvalitativní 115—120 je zásadně // sudodobá 116. Synkopa 118, uvnitř taktu 119. Předtaktí a předrážka 120. // Rytmické nauky // Basická doba taktu váže i jiné volné basické doby 121. // Rytmika starovíki 121—132. Takty složené 121. // Sklad taktů a sled taktů 123. Vznikají métrické řady // 125, pojem métrického časového intervalu 126. Soustava antických řad métrických 127. Akcentuační

odstupňování 128. Řady čisté a smíšené 129. Modulace // 130, modulační díl 131. Kolon jako forma rytmické // myšlenky 132. Rytmika středovlkd 132—154. Původ // mensury 133. Umělý modus a rithimi volgari 135. // Modus v prvotním pojetí modálnim a dvoudobém // 136. Vytvoření kadence je specifikum středověku // 137. První přelom rytmiky do trojdobosti a do pojetí // modálně mensurálnlho 137. Pravidlo o alteraci 138. // Rytmické hodnoty a úkony 139. Symetrie a kvadratické útvary 140. Druhý přelom rytmiky 141, čtení // v pojetí mensurálním 142. Odtud vybavuje se první // pojem taktu 142 a jeho odrůd. Modus ocitá se v pojetí taktovém 145, ustaluje se pojem taktové doby // 145. Takt jako rytmická jednotka 146. Rytmika taktová 147—154. Každá vyměřená doba může být jednotkou taktu 147. Úpravy taktu 148, kombinace // úprav 149. Týž princip v hudbě umělé a české písni // lidové 151. Synkopa a modulace 152. Vznik taktové // řady 153. Rytmus spoluurčuje hudební myšlenku 154. PÍSEŇ JEDNOHO HLASU // I. ZÁKONY NÄPÉVU... // Základy melodického principu // Melodický princip 156 vychází z pojmu tónu ústředního 157 a melodického jádra 158. Tonalisace tónové // řady ústředním tónem 159. Stupnice o jednom ústředním tónu 159, o dvou 161 a o třech ústředních tónech 173. Tóny soustředné 161, převodní 164 a tón // citlivý 165. Tonalitní okruhy 167. Působení vedlejších // tónů ústředních

168 a základního tónu ústředního // 169. Jednotlivé funkce jsou ve stupnici rovnovážně // uloženy 170. Tónika, dominanta a subdominanta 171. // Vyslovuje se princip funkční afinity 172. // Melodické vztahy // Výškové rozštěpení 172 vede к modulačnímu principu 173. Modulace a deviace 173. Transposice 174. // Transgenerace 175 s translací a transmutací. Ustaluje // se technika repetice 175, imitace 176 a florifikace 176. // Stránka koncepční a strukturní 177. Pojem modality // v tónině 178, okrsky vox finalis a tenoru. Příbuznost // tónin 183, melodický rod 184, příbuzenská klasifikace // tónin 185. Autentická a plagálnl dvojice tónin t86, // shody a rozdíly 187, vzájemná funkční zastoupení. // Funkce mediantnl a adligátní 189. Tři druhy stupnicové příbuznosti 190. Okrskový plán funkční 191. // Melodické tvary nápěvu // Melodická přímka 192, její složení 193 a směr 194. // Melodická vlnovka 195 a klikatka 196. Varianty melodických typů 197 a jejich techniky 198. Koloristika // intervalová a koncentrální 199. Melodické myšlení // pracuje jen v látce stylisované 200. // П. HUDEBNÍ IDEA STARÉHO VĚKU... // Hlas pravěku // Tónová látka pravěku byla durová 201 ; uvědomělé // vylouzení zvuku 202. Theorie o pravýkřiku 204, // o modulovaném nebo stylisovaném zvuku 204. Ustálení tónů 206. Bicí nástroje a píšťaly doby kamenné 207. Člověk se domohl trojzvuku 209. Syringy a // frčáky

210. Doba bronzová má roh a lur 211, doba // železná lyru i loutnu 213. Látka vydala jisté techniky // 214, formy a slohy pravěkého pění 215. Spojení bubnu // a píšťaly prvý projev tvořivosti ensemblové 216. Styk // s hudbou historickou 217. // Píseň starého věku // Kulturní stav v oblasti Středomoří 217. Egypt nejstarší doby 218. Lyra ohlašuje proměnu slohu 219, // aisatisace slohu 220, hudba se stala hemitonickou. // Návratktradici221.Hudební theorie 222. Slepý harfeník 223. Sýrie má orgiastický ráz 225; výkonné // umění určuje migrační cesty 226. Antifonálni řetězce // formy 227. Mesopotamie, rozvitý instrumentář 228. // Hudební věda 229, myšlenka systémů kánonických // 229. Patrně nejstarší dochovaný zpěv světa 230. Malá // Asie vyšle frygický aulos, aulodii a aluletiku 231, a // lydickou lyru i kitharodii a kitharistiku 232. Stav ve // chvíli řeckého nástupu 232. Národní oblasti kmenové // 234. Egejský okruh 235 odpovídá obecnému slohu // Nové říše, Hellada 236 má nástroje pravěké a kulturně // egejské. // Řecko pojímá éthos hudby jako filosofii hudební techniky 237. Dvojí timbrový sloh 239. Nástroje 240 a // představa zvuku antického 242. Slohy a éthos 243. // Nauka o melodii 244, její technika 244. Melodické těžiště v mesé 246. Modulace 247. Koloristické tóry // 248. Stavbavětná a rytmická 250. Formy 231. Rozbor // písně Seikilovy demonstruje řecké hudební

myšlení // 253. Řecké a naše pojetí písně 261. Souzvuky 262. Nástrojový doprovod 263, cifrování a kolorování 264. // — Dějinný přehled řeckého myšleni : lidové písně a // epos 265. Nomos prvá forma historické doby 266. // Strofická píseň 269. Písně sborové 270. Osídlení a rozlišení doby klasické 271. Lyrika melická 272 a chorická 273, jejich techniky a typy. Obnovuje se nomos // 277. Hudební organisace dramatu 278 a komedie 281. // Nástup virtuosity 282. Vzájemné prostupy dosavadních forem 283. Renaissance slohu 284. Alexandrijský // závěr 283. Oblast římská přejímá instrumentář Etfusků 187, Ráz // etruské hudby 288. Proměna nástrojů a jejich tradičnost 289. Římská hudba rodem nástrojová 290. Specifická rytmika 291. Národní římský sloh 292 a hellenisace 294. Rozlom kultury na gallskou a byzantskou // 295. // Posvátný zpěv středního věku. // Chorál a světská hudba 296, Styk se zpěvy lidovými // 297. Vliv bohoslužebného zpěvu východního 298. // Převrat starověkého hudebního myšleni do středověkého 299. Nápěv na základním tónu 300. Melodika // interpunkční a skupinová 302. Princip váženi a měřeni slabik 303. Vokální instrumentace chorálu 304. // Formy: psalmodie 305, antifona 307, hymnus 308. // Koloristika lokální 309. Ustáleni formulek 310. Hudební řád mše 311 a officia 312. Aisthesis chorálu 313. // Poměr intervalové velikosti 315. Tři obsahové tónomalebné

stupně 316. Skupinové chápáni melodie 317. // Hudební myšleni absolutní 318 a tónomalebné 319. // Tvorba nových národů nad chorálem 320. Zpěv // francký a německý 321. Sekvence 322, její zrod 323 a // typy 324. Farsa 326. Tropus 326. Vzniká melodika // slovně skupinová 327. Lidová píseň duchovni 328. // Podmínky jejího vzniku 328. „Hospodine, pomiluj // ny“ jako doklad tohoto hudebního myšleni 329. Duchovni píseň obce 334. Píseň „Jesu Kriste, štědrý // kněže“ přijala již trojzvuk 334. Dozněni chorálu a // jeho zkráceni v Medicaci 335. Hnuti ceciliánské a // restaurace chorálu 336. // ZPĚV HLASU VE SBORU // I. ÚSTAVA SOUZPÉVU... 337—4°6 // Základy polyfonického principu // Spojeni dvou a vlče hlasů 337 předpokládá základní // hlas 338a součinnost v ýškového a časového intervalu // 338.Definuje se typ homofonie, polyfonie a heterofonie 339. Spojeni hlasu s hlasem 340 a sboru se sborem 341. Vícehlas monocantálnl a polycantální 341, // monométrický a polymétrický 342. V oblasti tónových výšek. // Počáteční interval 343. Formové okrsky polyfonie // 344.Dvčskupiny vícehlasu 345. Konsonance a disonance v polyfonii 346. Nauka o intervalech 347. Různé klasifikační pojetí intervalů 349 a jejich konsonanční tříbení 350. Teorie a systémy o konsonancích // 351. Homogermost konsonanční látky 354. Spojení // hlasů v dominantách 355, mediantách 356 a adligátách 357. Modulace 358.

Půdorysný plán 359. Látka // v polyfonních souzvucích : ideogenní, heterogenní a // polygennl, příslušné jí spoje 360. Intervalová vzdálenost a odlehlost 361. Soustava hlasového postupu pohybového 362. Theorie o konsonantnosti jako vlastnosti 364, látkově konstrukční 365. Souzvuková // látka 366. Látková soustava konsonancí a disonancí // 370. Konsonance jako polyfonní uzel 371. Interpunkční působení konsonancí 372. Hlasové vedeni 373. // Melopoetické roztřídění souzvuků 376. Příprava a // rozvod 377. Prevodný tón dvihový nebo kládový 378 // a přehodnocení tónů pojetím 379. Princip harmonisační 381. Kadence 382 a její modulační moment 384. // Převodně souzvuky 384 a typy 386. // V oblasti rytmické // Pojem generální doby basické 392. Cross rhythm 393. // Ideorytmie 393, heterorytmie a polyrytmie 394. Rytmické relace vertikální 394. Periodicita 396. Numerický interval 396. Rytmické kombinace a varianty // 397. Časový interval 399 a generální časový interval // 400. Tóny a doby mezi taktové 401. Rytmické relace // lineární 401 a jejich druhy 403. Techniky polyfonnlho // principu 404. // II. FORMY A STAVBY VĚKU STŘEDNÍHO...407—516 // Hudební stav kolem roku tisícího 407. Nástup nových // národů a lidovost jejich hudby 408 Vznik vícehlasu // 410. První typy vícehlasu 411. // Obecný vícehlasý sloh // Dvojzpév: Zvuková převaha kvinty 413. Melodika a // occursus 414. Vznik vícehlasé

architektury 415. // Raný stav 416. Kánonický rozvrh a proporční členi- tost formy 419. Parita hlasů 420. Ars antiqua: Forma // podle hlasu přidruženého 421. Sloh organa a diskantu // z Notre Dame 422. Sloh conductu 425.Prvý motetus! // 424. Zásah mensury 425 a nové moteto 426. Letní // kánon 426. Ars nova: Nástup slohu 427. Ütok proti // motetu 428. Zvuk nového umění 429. Vytváří se typické moteto isometrické 430. Sled suitových vět // 431. Ballades notées 431, chansons a rondeaux 432. // Tak řečená balada francouzská 433. Ohlašuje se trojzvuk 434. Madrigal, ballata 435, caccia, rotondello // 436. Očast instrumentální hudby 437. Skladby taneční // a programní 439. Mše 440 protorenaissanční a tournaiská 442. Contrapunctus falsus 443. Moteto z isometrie synkopické. Flos florum 444. Cesta к vokálnímu baroku: Cantus firmus stoupá do vyšího hlasu // 432, zvláštní koloristika 453. Kontrapunkt mezi // hlasy okrajovými 454. Zárodečná forma ouvertury // 435. Zkřížení anglické umělé tvorby s lidovou 456. // Doba vícehlasého banka: Vstup 457, vznik imitačního // slohu a cappella 459, jeho závěr ve stile in concerto // 460. První škola nizozemská, počátky technické 461. // Stile osservato, misto 462, pieno legato, sueto 463. // Kolorovaný a putující cantus firmus 464. Imitace vokální a instrumentální 463. Poměr ke slovu 466. // Konec nadvlády tenoru v hlubokém hlasu 467. Kontraposice hlasových skupin

468. Chanson 469. Druhá // škola nizozemská tříbí a diferencuje techniku 469. // Canones a fugy 471. Účast teorie 472. Počátky práce // motivické a hudební myšlení jakoby nethematické // 473. Třetí škola nizozemská slučuje techniky navzájem 474. Vícesborovost 463. Nástupy hlasů 476. // Větná výstavba forem 477. Moteto monothematické // i polythematické 478. Sekvence a basso ostinato 479. // Synthese školy. // Sbory katedrál // Školy konservační a prostředkující к hudbě světské 481. Zápas o nový sloh a pojem cantarelly 482. // Uplatňuje se hudba nástrojová 483. Národní škola // nizozemská : Slohy moteta 484. Formové rozkolísání // mší a ustálení 484. Ohled na skutečné podmínky hu- debni teprodukce 485. Škola římská: čistý vokálni // sloh 486. Charakteristická práce s disonanci 487. // Škola Španělská: tradice církevních tónin 488. Üstup // formy před citovou náplni 488. Chystá se sloh koncertantni 489. Škola benátská: Rozvíjej! se cori spezzati 489. Disposice sboru ve sboru a vokální instrumentace 490. Sekundogenitury slohů 492. // Zpěv světský // Objevují se skladby bez cantu firmu 493. Nová melodie 494. Zápas forem 495. Poesia per musica 496. // Volný vztah к polyfonii 497. Madrigal 497. Chanson // 500. Předstupeň ouvertury 501. Italské písňové formy: canzonetta a balletto 503, jejich cyklická synthesa 503. Sborově zpívané drama 505. Malé formy // humanismu 504. // Hudba

nástrojová // Vliv hudby vokální 505. Fugovaná exposice a periodicita 506. Vliv nástrojů 506. Sonata 507, její silově // pohybová forma 308 a formotvomé techniky 509. // Ricercar, fantasia 510. Canzona da sonar 511, její komorní a orchestrální forma 512. Verso, praeambulum // 513. Toccata 314. Tanec lidový 514, společenský 513. // Taneční dvojice a počátek suity 515. Závěr slohu 516. // SLOHY HUDEBNÍHO MYŠLENÍ // Definice slohu 517. Paralely s uměním výtvarným // 518. Slohy starého věku: sloh absolutně tektonický, // hudby řecké 319. organisačně tektonický na půdě // římské a chorálu 520. Slohy středního věku: sloh románský, staticko-tektonický z ars antiqua 522. sloh // gotický kineticko-tektonický z ars nova 3 24, barokně // gotická fáze 323, sloh barokní škol vokálního a instrumentálního vícehlasu 523. Poměr slohů a dob 527. // Slohová chronologie 528. Závěr. // VE STARÉM PÍSMU // Přepisy praktické, nikoli paleografické. PíseňSeikilova // na náhrobku [z Trail, prvé století p. Kr. Flos Florum // z rukopisu, psaného 1390—1410, Praha 530.

(OCoLC)85672798

cnb000760627