.

0 (hodnocen0 x )

BK

V Praze : nákladem "Dědictví Komenského", 1930

229 stran ; 24 cm

Encyklopedická knihovna Dědictví Komenského ; Svazek XXIII

Spisů Dědictví Komenského ; Čís. 295

Obsahuje bibliografické odkazy

001461903

Předmluva Str. 5—7 // I. Krise v Německu // Charakteristika doby (9). — Oswald Spe n gier a jeho nauka o stárnutí kultur a úpadku Západu. Spenglerovi kritikové. Posouzení Spenglerova pesimismu a souvislost s jeho politickou orientací; jeho spisy politické (9—14). — Rudolf Eucken, jeho noologicka methoda a nauka o samostatnosti duševního života. Idealism jako filosofie útěchy (14—15). — Kritika víry v nadvědomí, německé empirio-fobie a Kantovy praktické filosoíie (16—17). — Paul N a-torp: rozbor jeho spisů »Sozialidealismus« a »Vorlesungen über praktische Philosophie« (17—23). — Leonhard Nelson a formalism jeho etiky (23—24). — Georg Simmel; spisy; Machotkův referát 0 Simmeloyi jako morálním mysliteli. Nová fáse Simmelova myšlení (vliv Husser-lův a návrat ke Kantovi, 24—30). — Pokus o doplnění Kantovy etiky: Bruno Bauch (30—31). — Nové proudy v protestantských církvích: kulturní pokání, snahy o sjednocení křesťanstva, sociální směry, t. z v. theologie krise (30—34). — Spisy menší a méně významné: H. Pichler, J. M. Verweyen, Chr. Schrempf, R. Schaffer. F. Thor, S. Freud, K. Wolff, E. Mally, G. Freudenberg (34—37). // II. Německá filosofie hodnot...38—76 // Význam Fr. Brentana: jeho nauka o evidenci srdce: hlavní myšlenky spisu »Uber den Ursprung sittlicher Erkenntnis« (38—41). F. Weltsch a O. Kraus : Diskuse o evidenci a sankci x etice, Přehled starších teorií o hodnotách (41—44). — Heinrich Rickert: celá filosofie naukou o hodnotách: pravda jakožto hodnota teoretická. Pojem kultury; hodnoty teoretické i ateoretické, sociální a asociální. Statek a hodnota. Rozbor kulturních sfér podle hodnot. (44—46).

Hodnoty mravní závazné pro vůli. Problém nedokázatelnosti hodnot. Jejich stupnice a pojem »Voll-Endung«. Gegenwartsgüter, Zukunftsgüter, Ewigkeitsgüter (46—48). — Význam hierarchie hodnot. Je Ricker-tova argumentace nezávislá na zkušenosti? (48—49). // William Stern: Spojitost teorie hodnot s metafysikou. Selbstwerte, Dienstwerte, Strahlwerte, Hierarchicky monism a pantheism Sternův. Veškerenstvo absolutní hodnotou. Relativnost pojmu osoby. Pojem introcepce. Strahlwerte a jejich odstupňování. Introcepce základním pravidlem etickým. Příbuznost nauky Sternovy s Rickertem, Eúckenem atd. (49—55.) — Max Scheler: Výklad a kritika fenomenologické methody (55—58). Schelerovy distinkce: hodnoty a statky. »Güterethik« končí v hedonis-mu. Odmítnutí etik výsledkových a zřetelů účelových. Hodnoty jeho kvality (55—61). Schelerova methoda je sekundární reflexí o zkušenostech v pojmech uložených. Absolutism Schelerovy teorie. Kritika jeho soustavy: specifická zákonitost věcí hodnotných a dějů o hodnoty ty opřených (61—64). Psychologické potřeby Schelerovy a kritika Kantovy nauky o dobré vůli. O pojmu apriority. Schelerova klasifikace hodnot a kriteria pro jejich stupnici: trvalost a dělitelnost hodnot, hloubka uspokojení, fundování hodnot. Kritika eudaimonismu (64—75). — Dietrich v. Hildebrand: »Sittlichkeit und ethische Werterkenntnis.« Spočívá mravnost na poznání hodnot? Vyplývá z něho? Slepota ? hodnotám. Předpoklady pro cítění hodnot. Množství hloubkových rozdílů. Prosté zření a konstatování hodnot nestačí ani teoreticky ani mravně. »Wertantwort«. Chceme? A proč právě dobro? (75—76.) //

III. Německá filosofie hodnot. (Pokračování.) 77-108 // Nicolai Hartmann: jeho synergism a etický absolutism. Etika apriorní a relativní. Kontemplatívni a normativní. Analogie mezi geometrií a etikou. Proč nelze hodnoty obje viti pouze v reálném. Jsou hodnoty kategorie, t. j. základní zákony jsoucna, či nejsou? Hodnoty jako pojmy, zákonitost kvalit a nesnáze s jejím konstatováním (77—85). Patří »Forderungscharakter« k fenoménu hodnot? Hartmannova kritika etických -ismu. Kantova nauka křivdou životu (85—86). Hodnota jako essentia. Kritika tohoto názoru. Co znamená apriornost hodnot (86—90). Person-und Aktwerte. Může býti předmětem činnosti mravní jen osoba? Několikerý smysl relativnosti hodnot. Posouzení spisu Hartmannova. Poměr ? Schelerovi. Poměr ? náboženské víře. Nesnáze s klasifikováním hodnot (90—96). — Hans Driesch:. »Die sittliche Tat«. Etika a morálka není totéž. Nutnost pomyslného, předpokládaného posledního cíle. Drieschova kritika mnohoznačného pojmu hodnota. Jeho reserva v otázce Svobody. Poměr ke Kantovi a fenoménologům. »Das Endganze«. Závislost etiky na meta-fysice. »Dichotomická místa«, t. j. normy odpovídající různým předpokladům metafysickým (96—100). Pohledy do konkrétního života. Pravá osvěta (100—102). — August Messer a jeho význam pro poznání vědeckého »ducha doby«. Jeho názor o fenoménologické methodě; poměr k náboženství Akollovu spisu »Das Heilige«. Ohraničení etiky proti sféře práva. Trvalé smýšlení a vůle. Nedefinovatelnost pojmů hodnoty. Messerova klasifikace hodnot a úvaha o rozmanitosti klasifikací. Soudy hodnotící nejsou jen dilem rozumu. Rozšíření noetiky v tomto směru (102—105).

Třídění teorií etických. Relativnost pojmu »dobrý«. Messerovy pochybnosti o hierarchii hodnot. Momenty kvantitativní. Pojem svědomí. Messerův objekti-vism. Mravní předpoklady teorie. Platnost a důvod závaznosti u norem mravních. Kritika způsobu, jak Messer tuto // otázku řeší (105—108). // IV. Současný stav francouzské etiky // Roztřídění směrů francouzské filosofie; eklekticism, positivism, bergsonism (109—110). — Eklekticism: odhad jeho významu u Brocharda. D. Parodi, A. Fouillée, j. M. Guy au, L. Brunschwicg (110—113). — Positivism : Lévy-Bruhl, Belot, Rauh, Lalande. Charakteristika »morální vědy« podle školy Durkheimovy. A. Bayet a Gustave Bělot. Frederic Rauh a A. Rey (113—115). — Bergsonův vliv: G. Sorel, Jul. Gaultier, J. Weber, M. Pradines, Ed. Le Roy (115—117). — Uzavřenost francouzského myšlení filosofického. Dalekosáhlá závislost etiků na sociologii a psychologii. Význam sociologie pro mravní otázky a meze její kompetence. Kritika nauky Lévy—Bruhlovy; analogie s Marxem; Lévy-Bruhl se problému etického ani nedotýká. Etika není positivní v jeho smyslu. Podle čeho se hodnotí společenské útvary? Důsledky, jež autorita společnosti má u C h. Bouglé a P. Fauconneta (117—120). — Ohraničení etiky proti psychologii. Mlčení Bergsonovo a jeho příčiny: proměnlivé universum a spoléhání na intuici. Bergson svou povahou přírodovědec (120—121). — Logicistický směr ve Francii. Obnova platonismu: Jul. Benda a René Berthelot. Konce francouzského modernismu. Nové posice katolicismu. (121—122.) //

V. Anglie a Spojené státy ...123—157 // Klasická díla etická z doby starší: Martineau, Sidgwick, Green. Charakter anglické filosofie. Myšlenková pasivnost dominií. Vymírající generace idealistů anglických. Noví realisté. B. Russell. V čem je síla Russellova (123—125). — Díla G. E. Mooreova nejlepší anglickou etikou. Mravní hodnoty jako nedefinovatelné kvality. Zákon organických celků. Souhlas s Brentanem. // E. F. Carrit (125—126). — Význam John a Dewey v Americe. Činná škola, experimentalism, sklon ? imper-sonalismu. Americká záliba v ideji růstu a kypění života (126—128). Etické názory u Deweye a jeho spolupracovníka Tuftse. Odpor ? abstrakcím. Silné a slabé stránky meliorismu. Deweyův protest proti ideji »nejvyššího dobra«. Snaha po konkrétnosti. Definice »mravní situace«. Růst sám jako jediný mravní cíl (128—134). — // Dewey a Tufts: Ethics. Öbsah a charakteristika díla. Sociologické základy a psychologie volby (154—140). De-weyova kritika historických teorií etických. Nedoznaný předpoklad Deweyův (140—143). Americká teorie hodnot: // 228 // Urban, Picard, D a s h i e 11, Prall. R. B. Perry: General Theory of Value. Rozbor tohoto díla. Poměr zájmu ? hodnotě: dynamika založená na intensitě zájmu. Rozdíl absolutismu a objektivismu v teorii hodnot a v etice (143—147). — Symposion harvardského kongresu o basi objektivních soudů v etice: Ryan, Lévy-Bruhl, Ross. Calkinsová, Adams, Oakleyová (147—153). — Felix Adler: An Ethical Philosophy of Life. Rozbor díla Adlerova (153—159). // VI. Etika u Rusů a u nás //

VI. Solovjov a jeho vliv. N. O. Losskij. Vliv idealismu německého mezi Rusy: S. Frank, G. Vyšeslavcev, E. Gurvič, A. Losev, A. Rubinstein, V. Savalskij. Vliv Benthamův u P. Pokrovského. S. Hessen a N. Čiževskij. Spisy o mravních problémech v díle Dostojevského a Tolstého. P. A. Kropotkin (158—164). — T. G. Masaryk (164). — Positivní etika F r. Krejčího: rozbor spisu (164—167). — In. Arn. Bláhy Filosofie mravnosti, rozbor (167—171). — Čádova Etika individuální (171—174). — Obecná úvaha o vědecké situaci u nás (174—177). Machotiva Kritika Durkheima (177—178). S t. Kama rýt: estetism // v jeho spisu O jednoznačnosti mravního soudu (178—181).— »Přirozené morálky«. Ot. Chlup. — Vlad. Hoppe. V. Stuchlík; Em. Svoboda; E. Chalupný ; F. Weyr (181—189). — Hranice etiky a poměr ? theologii (189—191). G. L. Hromádka: rozbor jeho theologické etiky (191—196). — Závěry: úsilí o nový objektivism; problém mravní přestává býti otázkou pouhé interpretace skutečnosti a stává se problémem organisace, strategie, činu a práce. Ohlas toho v teorii. Apriorism a empirism. Zkušenost // a víra (196—199). — // VII. O basi objektivních soudů v etice // Podmíněnost všech platných soudů. Patero důsledků z této věty. Hodnocení nejméně podmíněnou činností myšlenkovou (200—202). Spor mezi apriorismem a aposteriorismem. Nedostatky method zkušenostních. Hubené výtěžky apriorních evaluací. Systém poznatku o etických hodnotách něco jiného než složitý proces skutečné volby (202—203).

Přes to existuje společná base objektivní platnosti soudů u obou method. Nutno revidovati pojem zkušenosti. Stavitelé a pionýři v etice. Pravé apriori není v oblasti rozumu, nýbrž v aristotelovském proteron té fysei. Na tomto základě buduje duch požadavky, jež vykračují daleko z mezí // dosavadní zkušenosti (203—206). // VIII. Autonomie a heteronomie // Vysvětlení běžného smyslu obou pojmů. Zákon Mojžíšův: proč se heteronomie stala slovem odiosním (207—209). Autonomie a láska. Heteronomie cestou ? autonomii. Nedospělost dospělých (209—212). Psychologický význam heteronomie. Není každá autonomie mravná. Povinnost je vždy prvek psychologicky heleronomní. Přirozené a vyšší já (212—214). Rigorism Kantův a jeho zdravé jádro. Rozpor mezi zkušeností individuální a kolektivní. Bez víry to nejde. Tápeme vpřed (214—217). Heteronomie v neúprosné škole života. Problém Boha v etice. Mravní zákonitost není naturalistická (217—218). Nebezpečí dualismu v etice. // Čistě autonomní by byl jen ilusionism (218—220). // Rejstřík jmenný

(OCoLC)41984733

cnb000544637