.

0 (hodnocen0 x )

(7) Půjčeno:7x 

BK

Romány

Vydání první

Praha : Odeon, 2018

742 stran ; 21 cm

ISBN 978-80-207-1861-7 (vázáno)

Světová knihovna ; svazek 219

japonština

Přeloženo z japonštiny

Jeden z nejvýznamnějších představitelů současného japonského písemnictví se představuje rozsáhlou románovou freskou, do níž zakomponoval magický příběh portrétisty, jemuž se v jediném okamžiku zbortí dosavadní životní jistoty. Je to opravdu umění, když někdo umí výtvarně zpracovat obličej každého člověka takovým způsobem, že je z něho portrétovaná osoba vždy bezmezně spokojena a nadšena? Anonymní malíř, jenž je zároveň vypravěčem rozsáhlého Murakamiho opusu, tyto podobizny tvoří jak na běžícím pásu, ovšem jen do té chvíle, dokud se před ním neobjeví záhadný muž, jehož tvář nahrazuje "zvolna vířící mléčně bílá mlha". Lze ale zachytit podobu nicoty? Na tuto otázku i na mnoho dalších, které souvisejí třeba s náhlým odchodem protagonistovy manželky, s jeho prohlubující se citovou i tvůrčí krizi, se pokouší hrdina příběhu hledat odpovědi v horské samotě, kde zároveň odkrývá tajemství tvorby slavného mistra tradiční japonské kresby, jež ho vede k úvahám o smyslu kumštýřské dovednosti, o válečných traumatech i o samotné podstatě lidské existence..

001471317

První část: Ideje, které se objevují... 5 // Prolog... 7 // 1. Pokud je povrch zašlý a neleskne se...11 // 2. Možná že všichni odletíme na Měsíc...23 // 3. Jen čistě optické zobrazení...42 // 4. Z dálky se skoro všechno zdá být pěkné...54 // 5. Dodýchal už, a ruce i nohy chladnou mu...68 // 6. Prozatím jde o zadavatele. // který pro nás nemá konkrétní tvář...82 // 7. Jméno, které se naštěstí - // nebo bohužel - snadno pamatuje...89 // 8. Požehnání v pozměněné podobě...102 // 9. Vzájemná výměna střípků...111 // 10. A my bychom rozhrnovali // houštiny vysoké zelené trávy...124 // 11. A všechno, co se tam nacházelo, // bylo krásně nasvíceno měsícem...135 // 12. Jako ten anonymní pošták...146 // 13. V tuto chvíli je to jenom hypotéza...155 // 14. Něco takhle zvláštního jsem ale ještě nezažil...166 // 15. Tohle celé byl jenom pouhý začátek...176 // 16. Relativně vydařený den...191 // 17. Jak jsem jen mohl přehlédnout // něco tak důležitého? . . // 18. Zvědavost zdaleka nebývá osudná jenom kočkám . // 19. Nevidíš za mnou něco? . // 20. Okamžik, kdy se existence prolíná s neexistencí. // 21. Není největší, ale když se s ním sekne. // stejně teče krev . // 22. Pozvání samozřejmě stále platí. // 23. Opravdu jsme všichni na tomhle světě . // 24. Čistě jen shromažďuje primární informace . // 25. Jak hluboké osamění přináší člověku pravda . // 26. Lepší

kompozici aby pohledal. 27.1 když si jasně vzpomínáš, jak to vypadalo . // 28. Franz Kafka miloval cesty na svazích . // 29. Cosi nepřirozeného, co je v tom možná obsaženo . // 30. Asi to bude dost individuální záležitost. // 31. Nebo to možná bylo dokonalé až příliš . // 32. Jeho odborné schopnosti byly velice ceněny . // . 201 // . . 209 . . 225 . . 240 // . . 249 . . 259 . . 269 . . 287 . . 298 . . 309 . . 315 . . 322 . . 331 . . 343 . . 357 . . 366 // Druhá část: Metafory, které se proměňují // 367 // 33. Věci. co jsou vidět, mám ráda stejně jako ty, // co vidět nejsou...369 // 34. Já vlastně v poslední době tlak vzduchu // vůbec neměřil. // 35. To místo by bývalo nejlepší nechat na pokoji . // 36. O žádných pravidlech zápasu se vůbec nebavit. // 37. Každá věc má vždycky i svoji světlou stránku . // 38. Ten by jakživ nemohl být delfínem . // 39. Schránka vyrobená za zvláštním účelem, maskovaná za něco jiného, než ve skutečnosti je . // 40. Ten obličej nešlo zaměnit se žádným jiným . // 41. Jenom tehdy, pokud se neohlédnu . // . 382 . 396 . 408 . 423 . 437 // . . 451 . 466 . . 469 // 42. Když se to shozené na zem rozbije, // tak jsou to vajíčka...478 // 43. To zkrátka nejde odsunout stranou // jako pouhý sen...492 // 44. Typické rysy, které dělají člověka právě tím, // kým je...503 // 45. Něco se chystá...515 // 46. Tváří v tvář vysokým pevným stěnám // pocítí člověk

svou bezbrannost...525 // 47. Dnes máme pátek, že ano?...535 // 48. Španělé neměli zkušenost // s plavbou u irských břehů...545 // 49. Právě tak nezměrně je tu i smrtí...561 // 50. Bez obětí a zkoušek to nepůjde...575 // 51. Nastal čas...578 // 52. Muž ve špičaté oranžové čepici...591 // 53. Možná to taky byl pohrabáč...601 // 54. Taková věčnost trvá velice dlouho...610 // 55. To jasně odporuje principům...621 // 56. Několik bílých míst, která je potřeba vyplnit...633 // 57. Co budu muset někdy udělat...646 // 58. Jako bych poslouchal vyprávění // o kráse kanálů na Marsu...654 // 59. Až dokud do toho nezasáhla smrt...665 // 60. Pokud by tedy člověk měl // opravdu hodně dlouhé ruce...676 // 61. Musím být statečná a chytrá holka...692 // 62. Začnou kolikrát připomínat spletitý labyrint...704 // 63. Není to ale tak. jak si asi myslíš...717 // 64. Jakožto jistou formu milosti...729 // Doslov // 743

(OCoLC)1078648394

cnb003020078