Obsah // 1 Úvod 15 // 2 Vědecký cíl práce - o fenoménu sounáležitosti v poutech totality 20 // 2.1 Otázka volby cíle 20 // 2.2 Stanovení směru a cíle zkoumání 21 // 2.3 Solidarita jako fenomén 24 // 2.4 Bez ohledu na totalitní ústavnictví? 29 // 2.5 Dříve a nyní 33 // 2.6 Ocenění za nebytí 34 // 3 Metodologický rámec výzkumu 35 // 3.1 O metodě 35 // 3.1.1 Volba výzkumné metody 36 // 3.1.2 Výzkumná metoda orální historie 37 // 3.1.3 Orální metoda ve speciální pedagogice 37 // 3.1.4 Osobní svědectví rodičů dětí s mentálním postižením 38 // a jejich historická paměť // 3.2 ? etickým aspektům výzkumu 39 // 3.2.1 ? morálním dilematům zkoumání totality z pohledu 39 // speciální pedagogiky // 3.2.2 Stručně ? otázce svobody vědeckého zkoumání, které může 42 // evokovat lidské utrpení // 3.2.3 Já jako zaujatý tazatel 44 // 3.2.4 Rozhovor jako dar i závazek 45 // 3.3 Kdo byli ti rodiče? - výzkumný vzorek 46 // 3.3.1 Nenáhodný výběr 48 // 3.3.2 Morální podtext výběru rodin 49 // 4 Člověk s mentálním postižením jako můj bližní - Analytický rámec výzkumu 53 // 4.1 Solidarita nej bližších 53 // 4.1.1 Rodina jako tradiční prostor pro solidaritu 54 // 4.1.2 Můj manžel, moje manželka - jací byli? 56 // 4.1.3 Sourozenci dětí s mentálním postižením 63 // 4.1.4 Širší rodina 65 // 4.1.4.1 Prarodiče 65 // 4.1.4.2 Další příbuzní 69 // 4.1.5 Dílčí závěry 70 // 4.2 Přátelé 73
// 4.2.1 Přátelství a totalita 74 // 4.2.2 Specifika přátelských vazeb v rodinách s mentálně 74 // postiženým dítětem // 4.2.3 Navzdory době i osudu 77 // 4.2.4 Dílčí závěry 81 // 4.3 Nejbližší komunita, moji sousedé 82 // 4.3.1 Vliv dětí s mentálním postiženým dítětem na sousedský život 83 // 4.3.2 Ambivalentní rámec sousedských vztahů 86 // 4.3.3 Dílčí závěry 88 // 4.4 Jak jednali odborníci 90 // 4.4.1 Profesionál ve službě režimu nebo dětí s mentálním postižením? 91 // 4.4.2 Jen menšina ve službě vlastního svědomí 95 // 4.4.3 Odborníci v souladu s veřejným diskursem neúcty 99 // 4.4.4 Dílčí závěry 101 // 4.5 Moji kolegové v zaměstnání 103 // 4.5.1 Nadřízení 105 // 4.5.2 Ostatní kolegové 108 // 4.5.3 Pracoviště jako místo solidarity 110 // 4.5.4 Dílčí závěry 111 // 4.6 Občanská angažovanost rodičů ve stínu totality aneb společná 112 // snaha o normální život // 4.6.1 Svoboda sdružování a totalitní moc 113 // 4.6.2 Svaz invalidů jako smysluplná, ale konformní možnost 114 // 4.6.3 Idea spolčování lidí s mentálním postižením v nesvobodě 115 // 4.6.3.1 Hledání podobných rodin a stejných cílů 116 // 12 // 4.6.3.2 Sdružení pro pomoc mentálně postiženým - symbol vzdoru 118 // 4.6.3.3 Nechceme je mezi námi 123 // 4.6.3.4 Fenomén sdružování rodičů dětí s mentálním 125 // postižením jako prostředek i cíl // 4.6.4 Dílčí závěry 130 // 5 Diskuse
a výsledky - Interpretační rámec výzkumu 133 // 5.1 Jak rodiče svědčili o sounáležitosti v totalitě 134 // 5.1.1 Lhostejná většina 138 // 5.2 Totalita a diskriminace jako důvod ? posílení některých mezilidských vazeb 140 // 5.3 Totalita jako společenství vyděděnců 143 // 5.3.1 Útěšná solidarita jako heroismus v totalitě? 147 // 5.4 Demokracie jako společenství nejistých 152 // 5.4.1 Jak rodiče svědčili o lidské sounáležitosti v demokracii 155 // 5.4.2 Sociální nejistota znamená málo solidarity 159 // 5.4.3 Osamění 166 // 6 Cesta ke svobodě - Intervenční rámec výzkumu 171 // 6.1 ? některým výzvám české speciální pedagogice na počátku 21. století 172 // 6.1.1 Odpovědnost je osobní účast 172 // 6.1.2 Rovnováha práv a povinností 175 // 6.1.3 Mezi mravností a lidskými právy 177 // 7 Závěr - kde hledat naději? 185 // 7.1 Zachování naděje 193 // 7.2 Sounáležitostí ? naději 195 // Literatura 197 // 13