Obsahuje bibliografii, bibliografické odkazy a rejstřík
Kniha spojuje oblasti matematiky, logiky, filozofie a hudby. Autor rozpracovává koncept reflexivně chápané filozofie, v němž hudba, sama produkt kognitivní i emocionální zkušenosti, k disciplínám čistého rozumu dodává i zásadní složku estetickou..
Známý výrok z Wittgensteinova traktátu o nevyslovitelnosti filozofie autor v názvu knihy pozměnil a tam, kde se původně nabízelo jako adekvátní nástroj "mlčení o něčem", naopak vybízí ke "zpívání". Kolman zde totiž do svého konceptu reflexivní filozofie zapojil mj. přímou hudební zkušenost, emoce i reflexivitu samotných hudebních děl, zejm. opery a hudebního dramatu. Použil a rozpracoval zde i některé své předchozí studie, v předkládaném textu ovšem představují zejm. nutné předstupně k vyslovení řady nových myšlenek. Dílo je svým pojetím přínosem především pro současný filozofický diskurs, od disciplín čistého rozumu a otázek metodologických přechází ve 2. části knihy k hudbě jako ke specifické zkušenosti umělecké i jako zkušenosti obecně, zejm. v poslední kapitole jsou pak reflektovány i konkrétní operní díla G. Verdiho a R. Wagnera. S řadou podčarových poznámek, obr. a notových příkladů v textu; summary, ediční poznámka, seznam literatury a jmenný rejstřík v závěru knihy..
Poznámka // Úvod 17 // O čem je tato kniha 28 // L REFLEXIVITA ZKUŠENOSTI // 1. Proč se musí logika postarat sama o sebe? 35 // 1.1 Zákon identity 39 // 1.2 Zákon indukce 47 // 1.3 Zákon sporu 52 // 1.4 Od forem zobrazení ? formám života 55 // 1.5 Závěr 63 // 2. Špatné nekonečno jako logický problém 66 // 2.1 „Špatná“ pojmotvorba 69 // 2.2 Nekonečnost řízení se pravidlem 76 // 2.3 Diskrétní a spojité aspekty kvantity 81 // 2.4 Matematické důsledky 87 // 2.5 Filosofické důsledky 91 // 2.6 Závěr 94 // 3. Hudební „gramatika“ a její přehledná znázornění 96 // 3.1 Přehledná znázornění 97 // 3.2 Kruhy a osmistěny barev 104 // 3.3 Chromatický kruh a konsonance 107 // 3.4 Kvintový kruh a spirála 113 // 3.5 Od akustického ? hudebnímu prostoru 117 // 3.6 Závěr 120 // II. REFLEXIVITA HUDBY // 4. Hudba a čas 125 // 4.1 Hudba a rytmus 126 // 4.2 Hudba a její zvěčnění 134 // 4.3 Struktura hudební zkušenosti 138 // 4.4 Hudba a emoce 144 // 4.5 Závěr 148 // 5. Hudba jako jazyková hra 150 // 5.1 Akustický prostor 153 // 5.2 Hudební prostor 156 // 5.3 Prostor důvodů 161 // 5.4 Závěr 165 // 6. Emoce a porozumění v hudbě 167 // 6.1 Korigovatelnost očekávání 169 // 6.2 Afektivita očekávání 172 // 6.3 Struktura očekávání 176 // 6.4 Reflexivita očekávání 179 // 6.5 Závěr 184 //
III. REFLEXIVITA OPERY // 7. O čem se nedá mluvit, o tom se musí zpívat 189 // 7.1 O čem se nedá mluvit, o tom se musí mlčet 191 // 7.2 O čem se dá mluvit, o tom se nesmí mlčet 194 // 7.3 O čem se nemluví, o tom se nedá mluvit 200 // 7.4 O čem se nedá mluvit, o tom se musí zpívat 203 // 7.5 Závěr 209 // 8. Wittgenstein a Richard Wagner o pravidlech 211 // 8.1 Momenty srovnání 212 // 8.2 Úrovně obecnosti 215 // 8.3 Prostřední pozice 219 // 8.4 Textová evidence 223 // 8.5 Mistři a šílenství 229 // 8.6 Závěr 236 // 9. Smyslové vyzařování opery 238 // 9.1 Pravda o sobě a pravda pro nás 239 // 9.2 Smyslové vyzařování pravdy 244 // 9.3 Proč je ve zpěvu pravda? 249 // 9.4 Mistři pěvci nejen norimberští 255 // 9.5 Reflexe praktické politiky 261 // 9.6 Verdiho naivní reflexivita 267 // 9.7 Závěr 274 // Summary 277 // Ediční poznámka 279 // Literatura 281 // Seznam reprodukcí a notových zápisů 291 // Jmenný rejstřík 293