.

0 (hodnocen0 x )

EB

EB

ONLINE

1. elektronické vydání

[Praha] : Karolinum, 2020

1 online zdroj (298 stran)

ISBN 978-80-246-4464-6 (online ; pdf)

ISBN 978-80-246-4460-8 (print)

Co vlastně lze z dochovaných programů, scénografických návrhů, kritik a komentářů zjistit? Je možné zrekonstruovat podobu režie a jejího nositele? Brněnská teatroložka Šárka Havlíčková Kysová využila nejaktuálnějších informací o problému a jeho řešení a tak také uchopila svou wasserbauerovskou monografii s nezvyklým názvem Režisér jako koncept... Snaha o využití nových metodologických postupů přivedla autorku k detailnímu rozboru řeči pramenů a možností, jak je číst. Režisérovu osobnost ukázala v ohnisku různých prostředí a vlivů, jež podrobně rozebírá s využitím široké palety aktuálních poznatků. Z analýzy zdrojů právem usoudila, že některé dosavadní kategorie jsou komplikovanější, než by se mohlo zdát z projevů dobových kodifikátorů. Pojetí operního režiséra jako soubor proměnlivých konceptů vypovídá o metodě vskutku neotřelé, zprostředkující však pozoruhodný obraz atmosféry v českém divadelnictví 50. a 60. let dvacátého století..

001638123

OBSAH // Poděkování // Úvod // i. Operní režisér jako proměnlivý koncept // 2. Život Miloše Wasserbauera // 2.1 Badatelský výběr zpráv/informací o životě a díle Miloše Wasserbauera // 2.2 Konceptualizace operního režiséra Miloše Wasserbauera v nekrolozích a vzpomínkových textech // 3. Operní režisér jako soubor konceptů // 3.1 Miloš Wasserbauer jako realistický operní režisér // 3.1.1 Realismy // Nejedlého koncept socialistického realismu a pluralita realismů Realismus, naturalismus a režisér jako organizátor ideové a stylové jednoty inscenace dle Adolfa Scherla // 3.1.2 Inspirace v zahraničí // Konstantin Sergejevič Stanislavskij jako operní režisér. // Recepce systému Stanislavského v českém myšlení o operní inscenační tvorbě // Stanislavského metoda v operní inscenační praxi dle Antarové a Kristi ho // Kristiho výklad základních východisek systému Stanislavského v opeře // Evžen Oněgin a ideál kategorie pravdivosti interpretace Walter Felsenstein jako operní režisér přinášející realistické hudební divadlo // Herec-zpěvák a režisér důkladně studující partituru Felsensteinův koncept pravdivosti v inscenační praxi hudebního divadla Felsenstein a Stanislavskij // 3.1.3 Wasserbauerova konceptualizace pojmu realismus Ideál realismu v operní režii // i // 3.2 Miloš Wasserbauer socialistický a „realistický operní režisér // 3.2.1 „Velká škola socialistického realismu“:

Mladá garda a Tarasova rodina // 3.2.2 Požadavky na novou československou operu vzešlé ze dvou „sovětských vzorů“ // 3.2.3 Realistická tvůrčí metoda v režiích Miloše Wasserbauera // 3.2.4 Scénický realismus Waltera Felsensteina jako inspirační zdroj? // 3.3 Miloš Wasserbauer hledač ideje díla // Partitura jako východisko scénické interpretace operního díla. // Ústřední ideadíla a vycházení z partitury // 3.4 Buditel slovenského národního cítění: padesátá léta v Bratislavě // 3.4.1 Inscenace slovenských novinek Juro Jánošík (Bratislava, 1954) // Beg Bajazid (Bratislava, 1957) // Svätopluk (Bratislava, i960) // 3.4.2 Monumentalizace historie v pojetí Miloše Wasserbauera. důležitá setkání se scénografy // Don Carlos 1956 - „spor“ o ideu díla // 3.5 Dramaturgie opery Státního divadla v Brně jako koncept // historického vývoje  // 3.5.1 „Pěstování domácího umění jest první a nejkrásnější úloha naší opery" // 3.5.2 Dramaturgie a požadavek „zdivadelnění opery // 3.6 Miloš Wasserbauer jako vykladač české operní mytologie // 3.6.1 Dalibor // 3.6.2 Bedřich Smetana ve Wasserbauerových inscenacích Dalibora a v jejich recepci  // Dalibor (Bratislava, 1957) // Dalibor (Brno, 1962) // 3.7 „Apoštol Janáčka“ - režisér kultivující, udržující a propagující janáčkovskou inscenační tradici // 3.7.1 Ota Zítek jako předchůdce Miloše Wasserbauera v janáčkovské inscenační

tradici // 3.7.2 Rudolf Walter jako předchůdce Miloše Wasserbauera v janáčkovské inscenační tradici // 3.7.3 Miloš Wasserbauer a janáčkovská inscenační tradice Z mrtvého domu (Brno, 1958) // Její pastorkyňa // Jej pastorkyňa (Bratislava, 1955) a janáčkovská inscenační tradice na Slovensku Její pastorkyňa (Brno, 1961) // Věc Makropulos (Brno, 1962) // 80 // 80 // 87 // 90 // 91 93 // 93 // 98 // 101 // 101 // 104 // 108 // 111 // 113 // 119 // 121 // 128 // 130 // 131 // 139 // 139 // 145 // 149 // 150 // 158 // 164 // 170 // 179 // 180 182 189 // Příhody lišky Bystroušlcy a slavnostní otevření // nového divadla (Brno, 1965) 195 // Výlety pana Broučka (Brno, 1967) 207 // 3.8 Miloš Wasserbauer režisér mezinárodně uznávaný 210 // 3.8.1 Síla osudu (Lipsko, 1963) 210 // 3.8.2 Šostakovičova Kateřina Izmajlová v Brně a v Miláně (1964) 215 // 3.9 Režisér směřující ? jevištní metafoře 229 // 3.9.1 „Posun“ ? jevištní metafoře I: Inscenační přístup // ? barokní opeře a Hándelův Julius Caesar 229 // Julius Caesar (Brno, 1966) 230 // 3.9.2 „Posun" ? jevištní metafoře II: Inscenační přístup ? Verdiho Otellovi 241 // Otello (Brno, 1967) - naplno využité možnosti nového prostoru 241 // 3.10 Miloš Wasserbauer pedagog 251 // 3.10.1 Výchova operního umělce ve studiu 251 // 3.10.2 Herec v centru zájmu 254 // Závěr 258 // Zdeněk Nejedlý jako celoživotní inšpirátor (nejen) Miloše Wasserbauera 259

Zkušenosti a koncepty předchozích badatelů 260 // Scénografie jako progresivní složka operní inscenace 262 // Metafora jako prostředek sdělení 267 // Summary 269 // Bibliografie 271 // Soupis vyobrazení 291 // Rejstřík // 294