Výbor z dnes již téměř zapomenutého básnického díla české spisovatelky, novinářky a feministky Luisy Zikové, která žila a tvořila na sklonku devatenáctého století a předčasně zemřela v pouhých dvaadvaceti letech. Luisa Ziková nenáviděla muže pro jejich mužství a ženy pro jejich ženskost. V její poezii najdeme osamění i převažující vědomí blízkosti smrti. Svět a motivy města vidíme často spojené s deziluzí, ironizuje maloměšťáctví i mondénnost uměleckého i pseudouměleckého světa. To vše pak doplňuje nepříliš jistým hledáním smyslu života, s čímž se váží i nezbytné propriety dobové: neurastenie, deprese, melancholie, narcismus, erotismus i sebevražda. Nechybí samozřejmě časté motivy choroby, kterou Ziková procházela, stejně jako dozvuky sentimentálního, a ještě vlastně pořád nezralého dívčího pohledu na svět. Nakladatelská anotace..
OBSAH // Z CHVIL SAMOTY // Vzpomínala jsem Карла 9 // Pohozený květ ŃŽ // Mne vítá les... 11 // Jaro je tu 12 // Rybník 13 // V snění 15 // Štěstí 18 // Vítr 19 // U studánky 21 // Růže 22 // V lese 24 // Můj sonet 26 // V žáru 27 // Neznám většího blaha 29 // Mlha 30 // Sonet o nás 31 // Jde životem se snáz--- 32 // Za ptáky--- 33 // Proč doufat 34 // Podzim 35 // V zadumání 36 // Letí cos vzduchem--- 37 // Za noci 39 // Bouří to v hlavě 40 // Vše se časem změní 41 // Mráz 42 // V dnešní době 43 // Po západě 44 // Ă“ milujte! 45 // Pozdě bude 46 // 23/71892 47 // PALTE MOU DUŠI! // Palte mou duši! 51 // V nemoci 52 // Mám nitro otrávené - // a bojím se to říc - vždyť mnohý // přišel by, s úsměvem cynickým // by řekl mi: To stará pohádka! // Už přežilá: 54 // A Co čeká mne... 56 // Má návštěva 57 // Suché slzy 58 // Verše 59 // A Bledé květy... 61 // A Světlé stopy... 62 // A Stín v stínu... 63 // Vzpomínka 64 // Když v létě parkem jdu... 69 // A Ach, lásko... 71 // Panu * * * 73 // A Ty boj můj... 74 // Kdes v dáli 76 // A Příteli... 77 // A Svá léta... 79 // A Všecko se bouří... 80 // Na poslední stranu své knihy 81 // Vše skličuje... 85 // Ediční poznámka 90