Štilerův lyrický hlas se motá na pomezí dobra a zla, vysokého a nízkého, pekla a ráje, nebe a země. Není třeba znát důvody, je nutná pouze podmínka přítomnosti a upřímnosti, ať je čekaná či nečekaná, laskavá či bolestivá, a především věrnost své lásce, ať to znamená cokoliv, ať to je kdokoliv. Jsou to básně velkých slov, po nichž není sucho v ústech, protože si uvědomují svou moc nad vyjadřovaným, ale i svou podřazenost vůči vyjadřovanému. A jádro Štilerovy poezie je až za tímto bojem, bokem toho, co chceme. Na konci totiž před sebou prostě staneme a zbude nám spolu jen mlčet. Poezie jsou pořád jen slova. Je třeba to umět říct tělem. Mlčet až do svléknutí. Nakladatelská anotace..
prcačka slov 3 // I // nic 6 // nejraději sedávám 7 // dívám se na svět tvýma očima 8 // osamělý jsem 9 // neuróza 10 // bych mohl 11 // baltskej verš 12 // neděle 13. // skříně a lidi na ulici 14 // dělníci poezie mi nabídli novou víru 16 // zkus 17 // uniforma 18 // básníci 20 // asi naděje 21 // dělníci poezie 22 // děvka alkohol 25 // jsme ztracený 27 // vzpomenu si 28 // III // z ticha tichá 30 // přetáčel jsem tě jako kazetu 31 // já jsem kurva architekt 32 // láska vztah něco... 33 // dívala se do stromů 34 // melancholicky 35 // ! IV // dravci 37 // víme úplnou piču 38 // ljsem na // 50 // evo 53 // cukrárna smrti // mám v sobe ten p // // minulostnice // // // // mysle // zasněni 52 // konec seen