Překvapivá sbírka básníka, jehož verše lze dávno spolehlivě rozpoznat v mnohohlasu české poezie. 8. září 1522 po vyčerpávající tříleté plavbě dorazila do Sevilly "poslední zbídačená loď velké Magalhăesovy flotily". Přesně po pěti stech letech, 8. září 2022, vychází nová kniha Petra Hrušky, částečně inspirována prvním obeplutím zeměkoule. Ve čtyřiceti básních a jedné rozsáhlejší skladbě je sklenut velkolepý i pošetilý, svíravě tragikomický obraz jakési fiktivní plavby. Autorova loď je stejně tak objevitelskou jako dobyvatelskou a připomíná proslulou středověkou loď bláznů, zbavenou směru i smyslu. Stává se univerzální metaforou lidského počínání v jeho bezostyšné krutosti, groteskním úsilím po objevení světa i snahy zachránit alespoň trosky své důstojnosti. Nacházíme loď, která "mířila kupředu už tak dlouho, až všechno začalo něco připomínat". Strhující dílo, v němž se slova "kupředu" a "návrat" nepřestávají chvět o svůj význam. Nakladatelská anotace. Kráceno..
Kotvily při pobřeží // Papoušci v zrcadlech // Zapřená pata stožáru // Vítr přes celý den // Když jsme vystoupili na břeh // Tento ostrov vypadal neobydlené // Krále tohoto ostrova nesmí spatřit // Dobré vědět // Útočili tak mizerně // Zdejšího krále chrání před slovy // Vysvětlovali nám, že umíráme // Otevřela své nohy // Tento ostrov patří k nejmenším // Rozhrneš houští // Při výměně zajatců // Zelení papoušci // Slunce mělo výraz začátečníka // Dobré vědět // Na tomto ostrově proti obchodu // Vyjednávání nedopadlo dobře // Slyšel jsi // Mají ve zvyku odřezávat spodní čelist // Vysvětlili nám // Šaman dožvýkal // Když vraceli, co vzali // Odpoledne se před námi // Včera se utopil // Král ostrova plakal // Ti nazí lidé ze všeho nejvíc touží // Tuan // Muž s černými rty předpovídá // Dny nezačínaly a nekončily // Ticug? // Probudil jsem se // Tady před námi nikdo nebyl // Velký spor // Stáli na břehu a dívali se // Vzali jsme ho s sebou // Hlídky mžourají zarudlýma očima // Málem jsme přišli o hlavní stěžeň // Přetížená loď // Pět set let