„Všeho nech a přijeď za mnou!“ Právě tohle napsal své mladé ženě její manžel, který se v té době živil jako lovec kožešin na Západním Špicberku. A Christiane, vzdělaná mladá umělkyně ze zámožné rodiny, skutečně opustila klidný život u rodičů i malou dcerku a vydala se na nehostinný Sever. Příběh vznikl ve čtyřicátých letech dvacátého století. Autorka své zážitky popisuje s neobyčejným pragmatismem a humorem, který tu a tam připomene slavnou knihu Vejce a já. Christiane, jako správná hospodyňka vybavená například sušenou petrželkou do polévky, připluje na Špicberky. Po počátečním šoku při spatření dřevěné chýše potřené dehtem, kterou jí manžel připravil spolu s mladým Norem, který dvojici pomáhá a má jim během polární noci dělat společnost, zjišťuje, že téměř jediným zdrojem potravy a vitaminů pro ně bude tulení maso. Poté co se mladé ženě podaří polidštit a zútulnit staromládeneckou domácnost, začne vnímat ohromující krásu a sílu severské přírody a oceňovat samotu poskytující možnost hluboké kontemplace. Později se dokáže nadchnout i nádherou půl roku trvající polární noci, popisuje různé zajímavé aspekty existence v severských podmínkách a životy obyvatel Špicberků a s odhodlaností sobě vlastní se přenáší přes drsné stránky života na Severu..
OBSAH // Volání Arktidy ... // Vyplouvám a svět je náhle světlejší a chladnější // První dny v pustině... // Mikkel ... // Člunem do vnitrozemí ... // Země se noří do stínů... // Sama v chatě za první sněhové bouře ... // Klid po bouři... // Přichází tma ... // Čarovná polární noc ... // Temnota snad nikdy neskončí ... // Připlouvá kemý led a s ním první medvěd . . . // Mrtvá země... // Lovec přiváží poštu... // Výprava do Země sobů... // Boj o vitaminy ... // Jaro v ledu ... // Evropa volá... // Doslov ... // Je jen jedna pravda-pravda Severu ... // , . 9 // . 13 // . 27 // . 49 // . 55 // . 67 // . 75 // . 85 // . 95 // . 107 . 117 // . 129 // . 135 . 149 // . 159 . 169 . 175 . 185 // . 188 . 193