Autorka literárně zpracovala příběhy, které zažila jako kurátorka pro Romy v 70. letech minulého století. Jednotlivé povídky propojuje postava Pepiny, která se stává kurátorkou na Praze 4. Její kancelář je v Nuslích, blízko náměstí Bratří Synků, kde se v upatlaném parčíku scházejí olašští Romové, kteří v té době v Nuslích žili. Pepininými klientkami a hrdinkami mnoha příběhů byly olašské i slovenské Romky jako stará Petronila-Phuri, krásná Verona se spoustou dětí nebo Božena Červeňáková ze Slovenska, která je v Praze naprosto bezradná a chce jen vidět svého vnuka. Pepina se při své práci seznámí s rozličnými lidmi, třeba se skvělými romskými muzikanty nebo s nadaným malířem, a postupně začíná chápat romskou mentalitu. Povídky zábavné i smutné nás zavádějí do prostředí, jež většina z nás nezná, ale je určitě zajímavé a obohacující..
Pár slov úvodem // Kapitola první // Jak se Phuri postarala // Kapitola druhá // Jak Tulo, Feri a Dušánek vyhráli sólo 31 // Kapitola třetí // Jak Tulo, Feri a Dušan zahráli od podlahy 45 // Kapitola čtvrtá // Jak koza odešla do světa 51 // Kapitola pátá // Jak se Květa chovala jako k sobě rovnému 69 // Kapitola šestá Jak děti jely do hor 77 // Kapitola sedmá // Jak se Džou Patkáň dočkal nebe 89 // Kapitola osmá // Jak Verona měla sedm dětí 1?3 // Kapitola devátá // Jak kurátoři došli na scestí 115 // Kapitola desátá // Jak se první celopražský cikánský ples přece konal 129 // Kapitola jedenáctá // Jak Helena už neměla děti 137 // Kapiola dvanáctá // Jak Avatopluk nenamaloval své slunce 147 // Kapitola třináctá // Jak Petronila všechny zanechala 161 // Kapitola čtrnáctá // Jak Hozena Červeňáková viděla vnuka 171