.

0 (hodnocen0 x )

(7) Půjčeno:14x 

BK

1. vyd.

Praha : Pastelka, 2000

433 s. ; 21 cm

ISBN 80-902785-1-5 (brož.)

němčina

Přeloženo z němčiny

Poststrukturalismus - přednášky

000014128

Obsah // l. přednáška // [?] // Obecný úvod do motivací současné německo-francouzské filosofie. Předmět zájmu a záměr přednášek. První kroky ? úvodu do problematiky neostrukturalismu. „Kritika metafyziky“. Přibližné členění přednášek: I. pokus o obecnou definici neostrukturalismu; II. Tři otázky adresované neostrukturalismu z perspektivy hermeneutiky: 1. Jaký je jeho vztah ? fenoménu dějinnosti? 2. Jak se staví ? fenoménu subjektivity? 3. Jak vykládá smysl a značení? // I. Hledání předběžné definice neostrukturalismu. // 2. přednáška [26| // Neostrukturalismus jako myšlení, kriticky navazující na Strukturalismus. Jeho saussurovské základy. // 3. přednáška // Saussurovi údajně ortodoxně strukturalističtí následovníci. Příklad Lévi-Straussův a rozšíření lingvistické základny na sociální struktury a na „diskurs“. // 4. přednáška [53| // Příznaky rozkladu klasické taxonomické verze strukturalismu v pozdním díle Clauda Lévi-Strausse. Překonávání štrukturalistické autokritiky v neostrukturalismu. Myšlenka ne-uzavřené a de-centrované struktury jako „zárodečná myšlenka“ neostrukturalismu. // 5. přednáška [70| // Derridovo anti-metafyzické překonávání Saussura a pojem textu bez hranic. Kritika myšlenky „sémantické identity,, (znaku, vět, výpovědí). První definice „neostrukturalismu“. // Přechod ? historické perspektivě: Lyotardova Postmoderni situace

]??? pokus o historiografii neostrukturalistické dekonstrukce. // II. Tři otázky na adresu neostrukturalismu // 6. přednáška [921 // Prvni otázka’. Historicko-filosofický základ neostrukturalismu a jeho výklad fenoménu dějinnosti. Všeobecná situace pohegelovské filosofie. Význam romantických předchůdců. Společné východisko hermeneutiky a neostrukturalismu // v Heideggerovi: Gadamer na straně jedné, Althusser a Foucault na straně druhé. Ztráta víry v absolutní východisko filosofie, jež by bylo samo pro sebe průhledné. Čtyři kritické otázky na adresu Heideggerova paradigmatu dějin, pokud je reprodukováno u jeho francouzských následovníků. // 7. přednáška I106| // : Foucaultova ???/??-logie. Začátek kritické četby knihy Les mots et les choses. Úvod do Foucaultova myšlení a do jeho pojmů. // 8. přednáška [1211 // Pokračování četby. Dvojznačnosti ve Foucaultově vztahu ? osvícenskému modelu O reprezentace. Jeho výklad epochálního zlomu mezi osvícenstvím (reprezentace) a romantikou (dějiny). // 9. přednáška // [134] // Pokračování kritické četby. Foucaultův vztah ? moderním (poromantickým) vědám o historii. Jeho dedukce „věd o člověku“ Rozpory a/nebo nejasnosti Foucaultova odmítání historismu a duchověd, včetně jeho myšlení, orientovaného vodítkem „subjektu“. // 10. přednáška // [152] // Pokračování. Obtíže archeologie s určením vlastních dějin a vlastní metodologie,

aniž by bylo nezbytné opírat se o „sciences humaines“. Hermeneutická sebereflexe archeologického postupu je nezbytná. // 11. přednáška [167] // Foucaultova „rozprava o metodě“: Archéologie du savoir. Nová definice výrazu „diskurs“. Metoda archeologie, definována vzhledem ke štrukturalistickému modelu subsumpce a vzhledem ? historickému myšlení v kontinuitách. Význam „individuálního momentu“. Výhled ? přednášce L ’ordre du discours. // 12. přednáška // |183] // Foucaultova nejnovější teorie moci jako základ jeho archeologie. Perspektivy a aporie takového východiska, které chce kritizovat společnost bez etiky, a přitom se vrací ke kategoriím sociálně-vitalistického darwinismu. Neudržitelnost představy o „diskursivní policii“. // Přechod ? druhé otázce, ? otázce na subjekt. Romantická a Heideggerova kritika subjektu. Subjektivita jako útočiště metafyzického výkladu bytí. Čtyři námitky proti Heideggerově genealogii subjektivity z pohledu dějiny bytí, které však platí i proti jeho neostrukturalistickým stoupencům. // 13. přednáška [198] // Nietzsche jako předchůdce: jeho genealogie sebevědomí jako epifenoménu vůle ? moci. Příprava transformace problematiky subjektu z perspektivy filosofie jazyka. // • • // Vil // 1 // 14. přednáška // 12131 // Linguistic turn jako společná základna heimeneutického, jazykově-analytického a neostrukturalistického překračování paradigmatu

subjektu klasické filosofie. Paralely mezi Tugendhatovou a Derridovou kritikou Husserlovy filosofie vědomí. // 15. přednáška // 1226] // Husserl o „sebevědomí“ jako apodiktické evidenci. Setrvává v reflexivním modelu vědomí. Důsledky, které odtud vyvozuje Derrida. Jazykově prostředkovaný smysl: nelze jej obejít ani kontrolovat. Členy sebe-vztahu spolu nesplývají. // 16. přednáška // [2411 // Rozštěpení „živé přítomnosti“ proudem vnitřního časového vědomí u Husserla. Identita a non-identita, já“. Derridův závěr: je třeba nově založit transcendentálni filosofii na différance. // 17. přednáška // [257] // Derridova teze o tom, že jeho filosofie vykazuje „hlubokou afinitu“ ? filosofii hegelovské. Srovnání différance s Hegelovou teorií „autonomní negace“ (podle Dietera Henricha). Oba jsou uvězněni v reflexivním modelu sebevědomí. // 18. přednáška // [272| // Kritika Derridovy redukce sebevědomí na účinek diferečních vztahů mezi marques. Srovnání s aporiemi teorie sebevědomí v „neutrálním monismu“. Kritické odlišení od teorie vědomí autentického Saussura. // Začátek úvodu do teorie subjektu u Jacquese Lacana. „Pravý“ a „narcistický“ subjekt. Srovnání s hermeneutikou. // 19. přednáška // [286| // Lacanova kritika Descarta a srovnání se Schellingovou diskusí Descartova východiska. Subverze subjektu symbolickým řádem. Určení způsobu bytí „pravého subjektu“

a jeho vztahu ? subjektu reflexe. Námitky proti Lacanovu modelu reflexe a mechanistickému redukcionismu. // 20. přednáška // |305] // Výhled ? pozdějším neostrukturalistickým kritikám myšlení, orientovaného vodítkem subjektivity: začátek kritické četby knihy Capitalisme et schizophrénie I: L’Anti (Edipe Deleuze a Guattariho. Překonání Lacanova modelu psychického stroje myšlenkou strojů touhy. Kritika modelu reprezentace na základě reprezen-tacionismu, myšlenka sebereprezentace vůle v oblasti představování (Schopenhauer, Nietzsche). Oidipus jako garant represivní identity ,já“. Myšlenka aperso-nální struktury přání: teorie schizofrenie u těchto autorů. // 21. přednáška // [321] // Kritika myšlenky décodage déchainée et sans réserve v Antioidipovi. Nevylučující disjunkce jako způsob spojování toků přání v primárním procesu. Nepocho- // • • • // Vlil // pení nmutnosti, vycházející z gramatického systému. Neudržitelné teoretické, etické apolitické důsledky knihy. Její sklon ? nebezpečnému myšlení, její neschopnost oddělit se od vlastního fašistoidního anarchismu. // 22. přednáška // I333I // Capitalisme et schizophrénie II: Mille Plateaux. Co je „rhizom“? Nová argumentační Strategie autorů. Myšlenka neřízeného rozvíjení mnohočetného, jemuž nevládne jednota subjektu. Princip de-centralizovaného řetězení prvků, které mají být myšleny jako individua („singularity“).

Zájem o zachraňování jednotlivých fenoménů a subjektů. Srovnání s romantickou hermeneutikou individuality. // 23. přednáška // [346| // Prohloubené zaujetí individuálním a non-identickým v teorii subjektu v Deleuzově knize Difference et répétition. Deleuzova myšlenka opakování jako změny -odlišení proti rekurzivnímu modelu v taxonomii. Non-identické v opakování jako élément individuel. Náčrt historie pojmu „individuum/individualita“. Individualita jako pohoršení v metaíyzice a vědě počínaje řeckou filosofií až ? dnešní jazykovědě a teorii subjektu. Dvě výjimky: Schleiermacher a Sartre. Deleuzův protest proti scientistické volbě všeobecného. Přesto však chce myslet individualitu jako subjektivitu. Odkaz ke Kantovu schematismu. // 24. přednáška // [363] // Lze myslet opakování/změnu myslet bez jakéhokoli vztahu ? sebe-vědomé identitě? „Temný předchůdce“ jako naznačení neúspěšného pokusu o řešení. Srovnání s Peirceovým abduktivním soudem. Srovnání se Saussurovým druhým Cours. Důsledky pro filosofii jazyka. Inspirace v pragmatické filosofii jazyka, zejména v její teorii řečových aktů a její transformace. // 25. přednáška // |378| // Přechod ke třetí otáce adresované neostrukturalismu’. Jak vysvětluje smysl a značení? Východiska pragmatické teorie významu v Mille Plateaux. Výklad illocutionary force jako projevu přání. Redukce všech typů výpovědí na „mots

ďordre“. Nesnáze s myšlenkou řečového aktu, pokud aplikován sám na sebe. Derridova recepce a proměna anglosaského pragmaticismu. Jeho diskuse s Austinem a Searlem. Nekontrolovatelnost pragmatických účinků smyslu. Kritika modelu kódu. Námitky proti rekursivitě jazykových „typů“. // 26. přednáška // [394| // Derridova analýza Husserlovy teorie znaku {La voix et le phénomlne). Idealita smyslu jako předpoklad či jako rezultát jeho opakovatelnosti? Zvláštní případ indexového slova, já“. Non-prézence každého významu a cesta za Husserlův „princip všech principů“: za princip „samodávajícího názoru“. Přepjatá radikálnost důsledků, jež Derrida vyvozuje v sémantice. // i

(OCoLC)76405549

cnb000967752