.

0 (hodnocen0 x )

(1) Půjčeno:1x 

BK

V Praze : Tiskem a nákladem dra. Edvarda Grégra, 1867

xix, 340 s. ; 21 cm

Obsahuje rejstřík

000016587

Úvod strana 1—6. // Díl prvý. // Zvukosloví a tvarosloví. // Část prvá. // Nauka o hláskách čili Zvukosloví. // Hlava prvá: Jaké hlásky máme a kterak se píšou a vyslovujou: 9. // (Samohlásky. Dvojhlásky 9. Souhlásky 10. Násloví, slovostredí, koncovka 10.) // §.3. Samohlásky dlouhé a krátké. 10—11. // §.4. ъ а ь 12. // §.5. a a e 12—13. // §.6. Dvojhlásky (ou, ia; au; la, le, io, iu; ě) 13—14. // §.7. 0 shodě souhlásek mezi sebou a s у nebo i 14—16. // (Pravopis zvukoslovný a slovozpytný 15. // y po h, ch, k, r, n, d, t 15, 2. // Působení г a e v předch. souhl. h, ch, k, r 15, 2. // yva i po b, f, 1, m, p, s, v, z 15—16.) // §.8. Širokost obojetných souhlásek v násloví a ve slovostredí // (y uprostřed slova) 16—18. // Hlava drcilm : Kterak se hlásky proměňujou: AS) Uroměny samohlásek. // 1. Přehlasování. 18—20. // §.9. Shoda širokých samohlásek s širokými souhláskami 18. // §.10. Shoda ouzkých samohlásek s ouzkými souhláskami, — přehlasování; přehl. postupné a zpětné 19—20.) // 2. Stupňování. 20—23. // §.12.» 1. dloužení 20 2. zaměňování slabších samohlásek silnějšími 20—21; 3. předrážení hlásek a, o před г, и, у / a ožívání ъ а ь co a, o, e, e, í vedle hlásek l a r 21—23.)vin // §.13. Dloužení samohlásek stahováním // (á z aja, oja, oje 23; é z aje, oje, uje, у je, ěje 23 ; í z iji, ija, ije, iju 23; ou z uju, oju 23; у z oji, ojí, T-ji, yji 24.) // §.14. Pravidla o kráceni dlouhých samohlásek // (Délka a krátkosť za starodávna 24. Krácení příslušné a nepříslušné 25. // Pravidla o krácení dlouhé kmenové samohlásky: 1. jmen jednoslab. mžsk. i žnsk., jmen dvouslabičných žnsk. a střdn. 25. Porn. o žnsk. srostitých a odtažitých 25—26 ; //

2. dvouslab. žnsk. ve zdrobnění 26; // 3. dvouslab. a jdnoslab. v odveden; - příd. 26—27; // 4. dvouslab. sloves v odvedeném podstatném 27; // 5. bližní, výšina, nížina; // 6. srovnavatel dvouslab. přídavných a zdrobnělá přídavná 27 ; // 7. -aterý, -ácterý 27 ; // 8. odved, slovesa 6. třídy 27—28; // 9. způsob rozkazovací 28; // 10 dvouslabičné otevřené kmeny ve složení tříslabičném 28—29; // 11. čas přít. a příčestí min. času 29-, 12. a) příd. odvedená příponou-cí; [-icí,-ovací] 29—30; // b) slovesná podstatná stř. rodu 30; // 13. podst. odvedená od sloves na -iti, -eti, -iti, -ati 30; // 14. krácení přízvukem 31.) // §.15. Kterak čeština obmezuje průzev // (Ve slovostředí; mezi slovy. I. Ye slovostředí: vsouváním a přestrojováním: Vsouvá ý, v, h; přestrojuje u а у ve », i v j 32; // П. Y násloví samohlásce a předsouvá j, v, h 32: — samohlásku e sesouvá, proměňuje v a 32; — samohlásce i předsouvá j, v, mění ji v ý a sesouvá, rozpouští ji 33; — samohlásce o předsouvala v, 7i; — samohlásce u (li) v. [Kdy se psalo Jsem bez j.] 33.) // §.16. Jak se samohlásky jedna s druhou střídají (a s o, e, ě, и, у 34—35 ; — e s et, e, i, o, y ; é s. ý // 35; — i s e, e, у 35; — o s a, e, и, у 35—36; — u s a, e, о, у 36; — у se všemi samohl. 36.) // §.17. Samohlásek přisouvání a vysouvání (Předsouvání, vsouvání, zasouvání; sesouvání, vysouvání, odsouvání.) // 33) O proměnách souhlásek. // §.18. Obecný přehled. // (Souhlásky němé, vanuté, plynné; temné, jasné 39; // — zdvojené, skupeniny a změžděniny 40; — hrdelné, podnebné, jazyčné, zubné, retné; tvrdé, měkké 40; — nosovky, sykavky 40.) // §.19. Proměny souhlásek ve vyslovováni 40—42.IX //

(Před temnými temné, před jasnými jasné 40; — zákon neúplného spodobovaní ve výslovnosti 41; // — v písmě [pravopis zvukoslovný : šsk, čsk, csk, ds] 41.) // §.20. Které skupeniny souhlásek čeština snáší a jak se kterých zbavuje 42—48 // (I. Stejné dvě souhlásky vedle sehe 42—43. // II. Jiné skupeniny souhlásek odstraňuje tím že: 1. přesmykuje.1, r, ks, v, j 43—44; // 2. vsouvá s, t, d, n, e; r, kо, h, ne ; 1 ; o di 46; // 3. vysouvá : d, tl h, k, b, p, v 45—46 ; // 4. rozlišuje: di a tt v sí 46; — dl, tl v si, chi // v st 46—47, — kljikrj gl, gr — cl, sl, čr, zl, zr, 47 ; zí/.í-.í = jš, jž- 47 ; // 5. změžduje: djy zftj’N c 47; // kt a, Tíř v c 47 ; // ds, ts, čs ve 47 ; // di - č 47 ; // ’ št - tš - č 47 ; // k - c, č, h - z, ž, ch - š 47 ; // 6. ruší nosovky a a e : a v ou, m; e v га, í, ě 48.) // §.21. Samohlásek a souhlásek společné střídání 48—51. // (1. Hrdelnice : g s h, h, j 48 ; // h s ch; se z 48; // Ä s ch, č 48 ; // g, k, ch 48/49. // 2. Jazyčnice: i s ? a naopak; l s n 49. // 3. Zubnice : d s i 49. // 4. Sykavky : s, z, š, ž ; č ; c, č 49 50. // 5. Retnice: b, f, p, v; m.) // §.22. Souhlásek přestrojování. // (p, k; v, h; k, p; k, b; k, p; ch, f, p; č, t; v, h; // t, p; m, n; k, t; j, d; n, d; 1, v; ž, ř; ř, ž; h, j; // ch, z, s 51.) // Část’ druhá. // Tvarosloví. // Hlava prvá : Tvoření slov odvozováním a skládáním. // §.23. Kořen, kmen, spona, přípony a předpony 52—55i // (1. Kořeny otevřené a zavřené 52;. — slovesné n. pojmové č. materiálné a zájmenné č. formálně 52. // Kmen; přípona; spona, předpona 53.) // 2. Kmeny otevřené a zavřené 53—54 // §.24. Slova prvotná, odvozená 54; — kmen časoslovný a jmenný 55.) //

§.25. Slova tvoříme : zdvojováním, stupňováním, odvozováním, skládáním 55. // I. Tvoření slov závojováním kořene. // (1. kořen opakuje se zplna a neporušeně; 2. druhá // [tekutá] souhl. přejde v nosovku [m, n] a tato s předcházející samohl. zruší se v u, ou; 3. opětuje se první // souhl. s přiměř, samohl. 55—56.) // П. Tvoření slov stupňováním. // (1. dloužení a zaměňování slabších samojil. silnějšími, 2. předrážení.) // III. Tvoření slov odvozováním. // §.28. 1. Předpony: ob-, pa-,pra-,pře-, roz-, vy-, su, vz- 56; // 2. přípony 57. // Přípony samohláskové : 1. a 58; — 2. (ja, jo =) j, ě, 58 -59; — 3. i 59; — 4. í (ija); — 5. o 59; — e, è (m. et, ět) 59—60. // Přípony souhláskové a jich příbuzné spojené: §.30. -m, -ma, -ino 60; — §.31. -men, -mě 60. // §.32. -v, -va, -vo 60—61. [-iva, -ivo 61.] // §.33. -ba 61. // §.34. -t, -ta, -to 61—62. [a) -utý, -utá, -uté; h) -itý, -itá, -ité; c) -atý, -atá, -até; d) -vaty, -vitý; e) natý 62.] // a) -et, -ost, -out 63; // b) -età, -ota, -osta, -uta, -ata 63; // c) -eto, -yto 63. // §.35. -ti (-ť) 63 [-sť; isť; -eť, -oť, -uť 63.] // §.36. -tei (-telb) 63-64; tr, ter 64; -dio 64. // §.37. -tev, -tva. tvo, -tví, stev, stva, stvo, ství 64. // §.38. -da, -eda, (-nda), -oda, -ado. -ada 64. // §.39. I. -n, -na, -no 65. // A) -en, -eno ; 2. -an, -oun, -ýn, -oň ; 3. eň, -ně ; // 4. -ň, -seň, -zeň 65.] // П. -en, -na, -no (aný, -sná, -ьпе; -ьш) 65—66. // -ěný-ěná -ěné ; -ovný, -evný; -telný;-in-ina -ino 66—67. // -ný a ní 67. // B) -ina, -izna, -ovina ; -jan, -jenín, -uně, -yně 67—68. // -ín ’ 67. // -kyně 68. // §.40. -1, -la (-le) -lo 68—69. // §.41. -г: -ař, -ář; -íř, -ýř, -ura, -yra 69—70. // -ářka, -ířka 70. //

§.42. (Rozhled o tvořících příponách t, n, m, v, 1, r 70—72.) // Živly přípon významu temného : k, ch, s, ěz, c, č, š 72. // §.43. k: 1. -ký, -ský (ьзkъ) 72, -ovský, -inský 73, (-ský u // jmen cizích 73.) // 2. -ek, -ok, -yk, -yka, -ák, -ék, -ík, -ják, -ka, -kо 74. // -sko, -isko, -iště, nik 74. // §.44. eh (cha, cho; -och, -ouch, -ucha) 74—75. ch ir tr 75. // §.45. s (-sa, -so); -asý, -astý; -as, -jas; -ous; -ys 75. // §.46. -ěz 75 // §.47. c: 1. -ec 75, -ce 76; -enee, -enee, -inec 76; — 2. -ic, -ovic, -evie 76; — 3. -ce 76; — 4. -ice 77 ; -nice 76; -cí 77. // Strana 55-56. // 56—57. // 57—80.XI // §.48. č 77 ; [-áč, -oč, íOuč, -če 77]. // §.49. š [-eš, -oš, -ouš, -uše, -yš, -ýš] 77. // Pozn. o vlastních jménech 77. // Slova zdrobnělá 77—78. // 1. -ek, -ka, -kо ; -ec, -ce ; -eček, -éčka, -éčko ; 2. -ík, -íček ; -ka, -ice, -íčka; -kо, -íčko. -íčko; 3. -ena, -enka ; // -ina, inka 78.] // t-ičký, -ičičký, -itký, -inký, -ounký, -oučký 78]. // Odvozování časoslov 78. // §.51. [1. časoslova počínavá s třídní známkou -non- 79. // 2. ... -ě- 79. // 3. faktitivní -i- 79. // 4. ... “cl" 79. // 5. ... 80. // IV. Tvoření slov skládáním. // §.52. skládání: 1. slučovací, 2. přivlastňovací 80—81, 3. omezovači, 4. předmětové 81—82, 5. hromadné 82, 6. předložkové 82. // §.53. Časoslova s předložkami a přídavnými 82 ; — časoslova // druhosložená 82—83. // §.54. Odvedení pravidel, kterými skládání slov celkem se řídí: I. Skládání jmen pndstatných : 1. jest-li určovací jméno rodu středu, an. příslovka // 2. „ „ „ „ ženského // 3. „ „ „ „ mžsk. an. jm. příd. 83. // 4. „ „ „ číslovka 84. // 5. předložky se dlouží a nedlouží 84. //

6. z časoslova bere se způsob rozkazovací // 7. ve slož. s předl, a přísl. mění se tvar jm. podst. 84. // II. Skládání jmen přídavných: 1. stejné zákony jako u statn.; výjimky; bez, číslovky // a jiná přídavná 84; // 2. s předložkami; kdy se tyto dlouží 84.) // §.55. Jak pronášíme v jazyku českém složená podstatná německá. // (1. slovy jednoduch. a slož. s předl., jednoduchými, odvedenými příponami a) -ař, -ář, -íř, -ín, -ák, -na, -árna, -írna, -ovna, b) -ec, -inec, -nik; -ice, -nice, -ina; -sko, -ště; -ovina, -ovka, -ivo; -osť 85; // 2. určovací jméno souřadným přívlastkem 85. // 3. „ „ podřadným „ 86. // Hlava finiltá : Skloňování a časování. // X. Jméno podstatné 86 - 126. // §.56. Ohýbání: skloňování, časování v 86. // §.57. Pády 87. — §.58. Rod 88. — §.59. Číslo 88. // §.60. Skloňování dle zakončení a dle rodu 89. // §.61. Přehled celého skloňování 90—91.)XII // Strana I. Skloňování mužské 90—98. // §.62. Mužská jm. podstatná tvrdá a měkká; // I. Yzory : had a s-ud. // §.63. 1. Příklady 93. — 2. Jména vlastní 93. — 3. U živ. // nom. a akk. mn. čísla 93—94. — 4. Vysouvání e 94. — 5. Krácení dlouhé kmenové samohl. 94. — 6. Gen. s a // 95. — 7. Dativ s -ovi a s -u 95. — 8. Akkus, jdn. č. // roven nom. 95. — 9. Vokativ : -e, u 96. — 10. Lokál : -ě, -u, -ovi 96. — 11. Množné číslo: nom. a vok. -i, -ové, -é 96—97. — 12. Gen. mn. č. -ův, -ů; — nom. // jdn. č. 97. — 13. Akk. proti nom. — 14. Lokál: -ech, -ich, -ách 97. — 15. lustr. : -у, -ami, -orna 97—98. — 16. Kozdíl mezi osobnými a neosobnými 98.) // II. Vzory : irraž a meč. // S. 65. Rozdíl mezi tímto a předešlým skloněním 98. //

§.66. 1. Příklady 99. — 2. Ха -1 která jsou měkká 99. — 3. -ce 99—100. — 4. kotel, popel, kořen, hřeben a slova na -men; — 5. akk. roven nomin. Neživotná jako životná 100. — 6. Vok slov na -ec a na -ce. — 7. Množné číslo. Nom.: rodič, kůň, král; -tel 101. — 8. Starý gen. rr nom. 101. — 9. Kněz, kůň, peníz, přítel, den, týden 101.) // II. Skloňování ženské 102—108. // §.67. -a, -ě; měkká souhláska 102I. Vzor ryba: 1. Příklady 102—103. — 2. Jména mužská 103. — 3. Dativ a lokál 103. — Vokativ 103. — Gen. mn. č. se skupeninami neoblíbenými 103. — 6. Krácení dlouhé kmenové samohl. — 7. Chybný lokál mn. č. 103—104. // II. Vzor země : §.71. 1. Poznámky (káně, role, plíce) 104. — 2. Instr. jdn. a gen. mn. č. 104. — 3. Jména na -ice a -yně. Krácení km. samohl. 104—105. — 4. Dat. -ům 105. — 5. Dat. a lok. -em, -ech. — 6. Dveřmi, nedělmi a nedělemi 105. — 5. Slova z latiny s -io a -ia. 105. // III. Vzory Ivost a daň. : §.73. Kterak tyto vzory od sebe se rozeznávají. 1. Která jdou podle daň 106. 2. Podle kost 106—107. — 3. Máť, neť 107. — 4. Instr. -emi, -ěmi 107. — 5. Instr. jdn. a gen. mn. č. 107—108. — 6. Lidé, hosté; host, chot; dítě 108. // III. Skloňování střední 108—112 // §.74. Co obsahuje 108 // §.75. Slovo. 1. Příklady (dítko — dítky) 109. — 2. Lokál po retnicech a zubnicech 109. — 3. Vsouvání e v gen. mn. č.; jader, per, jmen, let; letech, lety 109. — 4. Lokál -ech, -ich, -ách 109. — 5. Instr. -у, -ami 109. // §.76. Pole. L Príklady (líce). — 2. Nebe, nebesa; gen. mn.č. vajec, -iši 109. — 3. O polednách. — 4. Chybné skloň. jmen na -iště 109—110. // §.77. Znamení. 1. Príklady (hedbáví; kamení, listí — kameny, listy 110). - 2. Paní 110. —

3. -í v mn. č. jmen mžsk. (bratří, kněží) 110. // §.78. Símě, Teme. // § 79. Símě: 1. -mé (písmeno, jméno), 2. nebesa 111. // §.80. Kuře: 1. jména mláďat 111. — ’2. Kníže, hrabě; dítě 112. // 3. Doupě, vole, poupě, chvostě, krátče, zemce 112. // §.81. Zbytky čísla dvojného 112. // §.82. Nepravidelnosti podstatných jmen 113: 1. Nadbytná // 113—114. 2. Schodná 115. // Skloňování jmen vlastních vůbec a cizích jmen podstatných zvláště 115—125. // §.84. Rozhled 115—116. // I. SkloiíoTáni jmen řeckých, latinských a barbarských 117—123. // §.85. Had, sud, muž, meč: 1. -us, -os, -er, -eus, -ys s předch. souhl. 116. // 2. -us, -os, -ys s předch. samohl. 117. (Dareios, Achilleus, Atys, Achaii, Chios, Halys, Veje.) // 3. Jména mžsk. zavřených kmenův 3. lat. a řecké deklinace 118. // 4. Jména místní lat. a ř. .3. dekl. 118. // 5. i-kmeny rodu mužského 119. // 6. Jména osob č. množného 119 (viz také: Achaii 117). // §.86. Žena, země: 1. Mužská a ženská lat. a řecké první dekl. 119—120. // 2. Jména ženská se samohl. před koncovkou nom. 120. // (Idea, Platýse.) // 3. Jména ženská zavř. kmenův 1. dekl. (-as, -is, -ys m. -ads, ins, -yďs) 120—121. // 4. -lis, -sis, -ys. // §.87. Kosi a daň: 1. (Kosí) ženské i-kmeny 3. ř. dekl. (Leto) ; (daň) ženská / jm. 4. dekl. (tribus, idus) 121. // §.88. Slovo a pole: -um, -on, -a (at), -os, -e (metrum, museum; nomen, drama, epos) 122 — 123. // §.89. Cizí vlastní neskloňovaná 123. // II Skloňování jmen vlastních vůbec a novověkých ciiích ivláště 123—126. // §.90. s, z, x 123—124. z c, tz c 124. // §.91. Mužská s koncovkou -a 124. // §.92. „ „ „ -e 124. // §.93. „ „ „ -i, -y 125. // §.94. „ „ „-o 125. //

§.95. Jména místní: l. z jazyků románských, 2. jen v mn. č./ užívaná, 3. německá 125—126. // XI. Jméno přídavné. // §.96. Přídavná jména 1. neurčitá, 2. určitá s tvrdým zakončením, 3. určitá a měkkým zakončením 126.)Strana 126—132. // A) Prídavná jména neurčitá // §.97. Skloňování jmenné a zájmenné 126—127. // Yzor skloňování 127 ; 128—129. // §.98. Přídavná přivlastňovací 129—130. // §.99. Co je přípona -ův, -ova, -ovo 130. // §.100. Užívání přídavných neurčitých 130—131. // §.101. Dativ jdn. čísla středního rodu 131. // §.102. „Na bíle dni.“ Mnohem, málem, před nedávném atd. — Genitivy 132. // B) Přídavná určitá 132—139. // §.103. Původ 132. Skloňování 133. // §.104. Nom. a akk. mn. č. 134. Příklady 134—135. // §.105. Příklady určitých s neurčitými 135—136. // §.106. Podstatná jména se zakončením urč. přídavných tvrdých 136—137. // §.107. Určovací přídavné s měkkým zakončením 137—138. // §.108. Bozdíl mezi -ný a -ní, -ý a -í 138. // §.109. Podstatná se zakončením určitým měkkým 138—139. // §.110. Srovnávání jmen přídavných 139. (Položitel, srovnavatel, svrchovatel. Srovnávací přípony -ší, -ější, -ějí 139. // Dvouslahičná s dlouhou kmenovou samohl. krátí ji v srovnavateli 139. // h, eh, k \\ ž, š, è ; d \\ z, s v š 140 pozn. // §.111. Svrchovatel 140). // III. Zájmeno čili náměstka. // 1. Zájmena osobní. // §.112. Osoby. // §.113. Skloňování 141. // 1. Delší tvary kdy se kladou 141—142. — 2. Vsouvání souhlásky n do nepřímých, předložkami řízených pádů zájmena „on“ 142. — 3. Význam zvratného zájm. „se“ 142. // §.114. Poznámky k jednotlivým pádům: Číslo jednotné: 1. mne, mě, mně (mi) 143. —

2. jej a jeho; ve středním rodě „je“ a „ho“; „něho“ co akk. chybně m. jej 143—144. —- 3. Starý akk. m. r. „ji“ ~ „ň“ po předložkách akk. „Doň“ chybně; jej, ho, jeho 144. — 4. Akk. ž. podle „tu“ = ju = ji 144. — 5. ňom a něm 144. — 6. jí(m), ní(m), s ní(m) 144—145 . // Číslo množné: 8. oni, ony 145. — 9. jejich a jich; „jich“ vynechává se chybně 145. // 2. Zájmena přivlastňovací č. přisvoj o v ací. // §.115. Skloňování zájmen můj, tvůj, svůj 146. // §.116. 1. Chyba v nom. mn. č. 146; 2. svůj 146—dá? ; 3. „svůj“ m. „si“ 147. mých, tvých, svých atd. = mojich, tvojich, svojich 147. // §.117. Skloňování zájmen náš, váš 147. // Chyba v nom. mn. č. 147. — §.118. Můj, tvůj, svůj, náš, váš, jeho, její, jejich 147—148. // 3. Zájmena ukazovací. // §.119. Ten, ta, to ; onen, ona, ono 148. Tento, onenno // 149. XV // §.120. Týž, táž, též. Týž chybně užíváno 149. // §.121. Sám, sama, samo (skloňování) 150. — Sám a samý 150. // 4. Zájmena tázací. // §.122. Kdo, co, -č 150. čom, čem 151. — Ký, který 15 1. — Čí 151. Seč 151. — Nikdo, někdo, něco, kdosi, cosi, ledaco, lecco 151. // 5. Zájmena vztažná. // §.123. Jenž 151—152. Jejíž 152 — 153. Jehož a jejž 153. // Ježto ~ co; jelikož 153. // §.124. ký; který 153. // 6. Zájmena obecná. // §.125. Každý 153. Žádný 154. // IV. Číslovka. // §.126. Patero číslovek 154.’ // 1. Číslovky základní. // §.127. Skloňování: jeden, dva, oba (jedním, jedněmi, obou, oběma) 154. tři, čtyři (skloňování) 155. // Pozn. o „dvěma“ s dvojným číslem 155. // §.128. Číslovky od 5—99 155. // Dvacet, třicet, čtyřicet; 21—99 155. // -mecítma 155—156. // §.129. Sto, tisíc 156. //

2. Číslovky řadové. // §.130. Prvý, první; druhý, vterý 166. // §.131. čtvrt -a, -o; pát -a -o atd.’Pül 156. Půl a čtvrt 156. // pozn. Zlomky 157 pozn. 2. // 3. číslovky druhové. // §.132. Jeden — jednaký, dvojí — dvojaký; -erý -erá -eré a -er -era -ero 157 ; dvé, tré 157. // 4. číslovky násobné. // §.133. jednoduchý; — násobný; -ný, po . . . -ný; -atý, -itý 158. // 5. číslovky obecné. // §.134. Vyčtení jich 158. Skloňování (mnoho, málo, kolik, tolik, několik) 158—159. // Veš, vša, vše (vesmír) 159. Všechen, všecek, všecken 159. // číslovky z oboru jmen podstatných a příslovek 160. // §.135. Poznámky k číslovkám obecným. // Žádný, nikdo; každý, všeliký; všelijaký; více (vícero). // Cvičení číslovkami 160. // ~V. Sloveso cíli časoslovo. // §.136. Kod 1. činný, 2. trpný, 3. střední 161. // Slovesa vzájemná 161. // „ přechodná, nepřechodná (podmětná, předmětná) 161—162. Příčinná 162. // §.137. I. Skonalá, II. neskonalá 162. (I. jednodobá a končící ; // II. trvací, pokračovací, opětovací.) Počínavá 163. // Způsob: ukazovací, rozkazovací a žádací // „ infinitiv, supinum, příčestí a přechodník // Osoby, číslo; Slovesa neosobná // Časování. Šestero tříd dle infin. // Přehled tvarů časovacích // Slovesa jednokmenná a dvoukmenná 167—168. §.143. // Spona, přípony osobné, známky časův, známky způsobův // Osobné přípony 168—169. — §.145. Známka rozk. zp. 169. — §.146. Přípony časové // Supinum 170. — §.148. Příčestí činné a trpné 170—171. // Starodávné přič. trpné přít. času 171. — §.149. Přechodníky // První třída // Druhá třída // Třetí třída // Čtvrtá třída // Pátá třída // Šestá třída //

179. časování bezesponové: býti, dáti, jisti, věděti (viděti) // časování nepravidelné : jeti, jiti, státi, chtíti, miti, spati -188. Slovesa Imsá: dim, prý, vece, věru, vari // Obecná připomenutí // Trvání děje 194, 2. Snažnost 195, 3. // Německá slovesná podstatná 195, 4. // Slovesa střední a příčinná 195, 5. // 3. osoba mn. čísla přítomného času 195, 6. // Beru, berou 196, 7. // -ěn, -en 196, 8. // Hlava třetí : Nesklonné částky řeči. // I. Příslovka // II. Předložky // III. Spojka // IV. Citoslovce // Díl druhý. // Větosloví. // Část prvá. // Kterak slova .. členy vět se pojí. // Hlava prvá : Kolikeré věty jsou: I. Věta jednoduchá. // A) Věta holá. 1. Podmět 209. — 2. Přísudek 209—210. // (Pozn. 2. Místo přís. slovesného klade se také jméno se sponou „býti“ 210. // 3. Místo příd. jm. v přís. se slovesem „býti“ též příslovky se slovesy „mám se,“ „chovám se,“ .„činím si,“ „počínám si,“ „vedu si,“ „provozuju si“ 210. // 4. K přídavným přidávají se : člověk, muž, tvor, věc, cosi 210.) // 3. Shoda přísudku s podmětem 210—213. // Věta stažená 214. (244 §.216.) // B) Věta rozvinutá. 1. Doplňování (předmět) 214— 215. — 2. Určování č. omezování (přívlastek, určení příslovkové.) 215. // 1. Přívlastek. // Přívlastky souřadné a podřadné 216. // I. Přívlastek souřadný 216—218. // II. Přívlastek podřadný 218—220. // III. Záměna přívlastků podřadných se souřadnými 220—221. // 2. Předmět: a) Předmět u jmen přídavných 222—223. // b) Předmět u sloves 223—231. // 3. Príslovkové určení: A) Přísl. určení místa: I. kde 232; II. kam, kudy, odkud 233. // B) Přísl. určení času: I. kdy 233—234; trvání: jak dlouho, pokud 234. //

C) Příslovkové určení způsobu : I. Jakost činnosti 235. // II. Kolikost 236. // Jakost s kolikostí spojená: a) rovnost kolikosti a jakosti 237. // I) nerovnost „ „ „ 237. // III. Yztažnost (ohled) 238—239. // D) Príslovkové určení příčinnosti: I. Příčina věcná: A) Skutečná 239—240. // B) Možná č. výminka 240. // C) Připuštěná 240. // II. Pohnutka a účel 240—241. // III. Důvod n. důkaz II. Věta složená. 241. // A) Věty souřadné 242—244. // Vstavka B) Věty podřízené č. souvětí. 244. // I. Pobočná věta podstatná §.221. 246. // 1. Podstatná věta jistící a) srostitá. 246. // b) odtažitá 247. // 2. „ „ tázací (srostitá, odtažitá) 248. // 3. Nepřímá řeč II. Pobočná věta přívlastková : 248—249. // 1. Doplňovací přívlastková 249. // 2. Určovací „ č. přídavná 249—250. // 3. Nepravá „ III. Pobočná věta příslovková: 250—251. // 1. místa 251. // 2. času 3. způsobu: 252. // A) Jakost 252—253. // B) Kolikost 253—254. // C) Vztažnost 4. příčinnosti : 254—255. // A) Příčina 255—257. // B) Pohnutka a účel 257. // C) Důvod n. důkaz III. Věta skrácená. 257—258. // Jednoduché věty skrácené 258. // Souvětí skrácená 258. // Infinitiv 258—260. // Přechodník 260—261. // 1. Skrácená věta podstatná 261—262. // 2. „ „ přívlastková // 3. „ „ příslovková : 262—263. // A) Čas 264. // B) Okolnost 265. // G) Příčinnost 265. // IV. Věta mnohonásobná 266—268. // Perioda č. obvětí 268—269Slovosled 269-272Přízvuk 272—273Dělidla (interpunkce) 273—277. // Časť druhá. // O některých částech reči zvláště. // Biava prvá : O zájmenech 278—280. // Hlava druhá: O příslovkách 280—281.XIX // Hlava třetí : O spojkách // Hlava čtvrtá : O slovese : Rod // Čas // Způsob // Přídavek : I. O videch a zásutupkách // II. O řeči vázané a jejích způsobech

(OCoLC)85578090

cnb001258426