Prozaická prvotina jednoho z nejosobitějších italských spisovatelů představuje zdánlivě volně, ve skutečnosti promyšleně komponovaný celek výjevů ze života dětí a mládeže římské periférie zhruba od konce druhé světové války do let padesátých. V zapadlých římských uličkách a tržištích, kde se bojuje o holou existenci, se římští kluci zbavují iluzí a poznávají svět, ve kterém žijí, aby za ním vytušili nový, v němž je zahrnuta i možnost společenského řešení jejich existence.