.

0 (hodnocen0 x )

(16) Půjčeno:16x 

BK

1. vyd.

Praha : Supraphon, 1974

242 s. : il., noty, tb. ; 8°

Obsahuje bibliografii a rejstřík

Práce z oboru teatrologie a muzikologie se na základě teorie lidské komunikace a teorie sémiotiky snaží vysvětlit zákony divadla, které mluví, zpívá a tančí, tj. "opéry comique" a její odnože "singspielu", operety a muzikálu..

Anglické resumé

000023469

O knize 9 // 1. LIDSKÁ KOMUNIKACE A HUDEBNÍ DIVADLO 13 // 1.o // 1.i // 1.2 // i- 3 // 1.0 Divadlo a komunikace 15 // 1.1 Divadlo je lidská komunikace: Co je to lidská komunikace 16 // 1.1.1 Elementární informační situace 17 // 1.1.2 Situace informační nouze a její řešení 19 // 1.1.3 Sdělování a modelování 22 // 1.1.3.1 Přímé poznání a sdílení 24 // 1.1.3.2 Modelování 24 // 1.1.3.3 Ostenze 25 // 1.1.3.4 Sdělovací modely a sdělování pomocí modelu 26 // 1.14 Jednota sdělování a modelování 27 // 1.1.5 Tělesné originály a modely 28 // 1.1.5.1 Splynutí expedienta s originálem : ostenze sebe samého // 1.1.5.2 Splynutí příjemce s modelem: vlastní model 30 // 1.1.5.3 Splynutí expedienta s modelem: hra 32 // 1.1.5.4 Jazyk 32 // 1.1.6 člověk a metakomunikace 33 // 1.1.7 Originál, model, život, umění 34 // 1.2 Divadlo je o komunikaci. O čem lze komunikovat 36 // 1.2.1 Co může být originálem 37 // 1.2.1.1 Modalita modelů 37 // 1.2.1.2 Komunikace jako originál 38 // 1.2.2 Základní metakomunikační situace a její varianty 38 // 1.2.3 Modelování komunikace 40 // 1.2.4 Životní důležitost metakomunikace 42 // 1.2.5 Divadlo jako metakomunikace 43 // 1.3 Divadlo modeluje komunikaci komunikací, čím lze modelovat // 1.3.1 Dva póly modelování 44 // 1.3.1.1 Existenční modely 45 // 1.3.1.2 Token:token modely 46 // 1.3.2 Dva póly v modelování komunikace 48 // 1.3.3 Dva póly v modelování tělesném 50 // 1.3.4 Existenční a token : token modelování v praxi 50 // 1.3.4.1 Hra jako token: token model motoriky 51 // 1.3.4.2 Jazyk jako existenční motorický model 54 // 1.3.4.3 Divadlo jako lidský motorický token : token model 56 // 1.3.5 Quasi-token : token modelování interakce a komunikace 56 // 1.3.5.1 Hra jako quasi-token : token model interakce 58 // 1.3.5.2 Jazyk jako derivát hry 60 //

1.3.5.3 Quasi-token : token modelování lidské interakce : lidská hra, divadlo, divadlo na divadle 61 // 1.3.6 Existenční modelování komunikace 66 // 1.3.7 Jazyk přechází v quasi-token:token modely komunikace 67 // 1.3.8 Divadlo přechází z quasi-token : token modelů na jazykové 69 // 1.3.9 Kritika „komunikace komunikací o komunikaci“ 71 // 1.3.10 Dva póly vlastních modelů 71 // 1.4 Divadelní syntézy 73 // 1.4.1 Jednotnost divadelního modelu 73 // 1.4.2 Divadelně výtvarná syntéza 74 // 1.4.3 Hierarchie komunikací a dílčí složky 75 // 1.4.4 Hudba jako součást hudebně divadelní syntézy 77 // 1.4.5 Zpěv a tanec v divadle 78 // 2. SEMIOTIKA ZPĚVNÍHO A TANEČNÍHO ČÍSLA 79 // 2.0 Pokusy o apologii nemotivovaného zpěvu 81 // 2.0.1 Zpěv a tanec jako vtip 82 // 2.1 Píseň jako materiál zpěvního čísla 84 // 2.1.1 Universum písně 85 // 2.1.1.1 K písňovému universu patří i komunikace 86 // 2.1.2 Podíl hudby na písňové sémantice - 88 // 2.1.2.1 Hudba ohraničuje strofu 89 // 2.1.2.2 Hudba organizuje strofu 90 // 2.1.2.3 Strofická píseň 92 // 2.1.2.4 Počet strof a sémantika písně 93 // 2.1.2.5 Refrén 95 // 2.1.3 Píseň jako zpívaná promluva 97 // 2.1.3.1 Promluva a ostenze situace 98 // 2.1.3.2 Píseň jako izolovaná promluva 100 // 2.1.3.3 Překonávání izolace 101 // 2.2 Sémantika čísla: zpěvní číslo mapuje lidskou komunikaci 103 // 2.2.1 Diferenciace a uniformita 105 // 2.2.1.1 číslo zobrazuje „číslo“ 106 // 2.2.2 Číslo zobrazuje „sebedefinici“ 107 // 2.2.2.1 Setkání dvou „definic“ 109 // 2.2.3 Definování vztahu 116 // 2.2.3.1 Symetrie a komplementarita 116 // 2.2.3.2 Symetrie a komplementarita v hudbě 117 // 2.2.3.3 Komunikační manévry 119 // 2.2.3.4 Transitivita 120 // 2.2.4 číslo jako komunikační hypotéza 121 // 2.2.5 číslo jako heuristický instrument 123 //

2.2.5.1 Mapování komunikace vnější 123 // 2.2.5.2 Mapování komunikace vnitřní 124 // 2.2.5.3 Mapování metakomunikace 125 // 2.2.6 Přibližovací funkce čísla 132 // 2.3 Speciální otázky sémantiky zpěvního a tanečního čísla 136 // 2.3.1 Tanec mapuje lidskou komunikaci 136 // 2.3.2 Píseň a tanec zobrazují píseň a tanec 138 // 2.3.2.1 Show business zobrazuje show business 139 // 2.3.2.2 Komplikovaná sémantika hudebních čísel 141 // 2.3.3 Beat nechce zobrazovat, ale být 141 // 2.3.3.1 Divadelnost beatu 142 // 2.3.3.2 Minstrel show a café-chantant 143 // 2.3.3. 3 Divadlo ve stavu zrodu 144 // 2.4 Číslo a celek 146 // 2.4.1 Tři plány hudebně divadelního celku 147 // 2.4.2 Plán revuální a plán dramatický 148 // 2.4.3 Vyvážení dramatičnosti a revuálnosti 149 // 2.4.3.1 Číslo hledá svůj celek 150 // 2.4.4 Dramatický půdorys revue: melodrama 152 // 2.4.4.1 Melodrama jako svět hodnot 153 // 2.4.4.2 Opéra comique jako vynálezce melodramatu 155 // 2.4.4.3 Vídeňské schéma a melodrama 156 // 2.4.4.4 Muzikál a melodrama 158 // 2.4.5 Hudební projekce melodramatu: konfrontace hudebních světů 160 // 2.4.5.1 Hudba objevuje lidskou komunikaci 161 // 2.4.5.2 Dvě funkce instrumentální hudby v hudebním divadle // 2.4.6 Divadlo, které mluví, zpívá a tančí, a opera 163 // 2.4.7 Tektonický plán díla 164 // 3. DÍLO A KONTEXT 167 // 3.1 Princip ,,šlágru“ 169 // 3.1.1 Vaudeville jako píseň s pasivním vztahem k hudebnímu povědomí // 3.1.1.1 Opéra comique en vaudevilles 172 // 3.1.1.2 Vaudeville v termínech sdílení 173 // 3.1.1.3 Vaudeville sjednocuje diváky i divadlo 175 // 3.1.1.4 Vaudeville sjednocuje divadlo s jeho kontextem 176 // 3.1.2 Šlágr jako píseň s aktivním vztahem k hudebnímu povědomí 178 // 3.1.2.1 Šlágr a úspěch 178 // 3.1.2.2 Obecná teorie úspěchu 179 //

3.1.2.3 Mašinérie úspěchu 182 // 3.1.2.4 Langue, folklór, mateřština 183 // 3.1.3 Další složky ve vztahu k divákovupovědomí 185 // 3.2 Princip parodie 188 // 3.2.1.Humor, smích a komika 188 // 3.2.2.Parodie a divadlo, které mluví, zpívá a tančí 189 // 3.2. 3 Podmínky parodie 190 // 3.2.3.1 Sémantické podmínky parodie 190 // 3.2.3.2 Syntaktická podmínka parodie 19? // 3.2.3.3 Pragmatická podmínka parodie 192 // 3.2. 4 Varianty parodických principů 193 // 3.2.4.1 Sémantické varianty: parodie mimo umění, travestie, divadlo // 3.2.4.2 Syntaktické varianty. Ironie 195 // 3.2.4.3 Pragmatické varianty. Parodie nezáměrná. Parodie // nepochopená // 3.2. 5 Důsledky nepochopení parodie 199 // 3.2.6 Nejvýlučnější i nejmasovější umění 199 // 3.2.7 Divadlo, které mluví, zpívá, tančí a paroduje 200 // 3.2.8 Frivolité čili lehkovážnost 203 // 3.2.9 Smích, destrukce, originál, model, pokusy a chyby 203 // 3.3 Herec a město 204 // 3.3.1 Herec, který mluví, zpívá a tančí 204 // 3.3.2 Herec a jeho publikum 207 // 3.3.3 Doslov 212 // Město, které mluví, zpívá a tančí 208 // Metatext 214 // Literatura 217 // Hudebně dramatická díla, 222 // jejichž příkladů se text výslovně dovolává // Rejstřík termínů účinkujících v knize 226 s vysvětlením k termínům v textu samém neobjasněným // Musical as a potential universal of human communication 236 (A summarizing remark to the book The theatre which speaks, sings and dances - Semiotics of the musical theatre)

(OCoLC)85242295

cnb000164217