.

0 (hodnocen0 x )

(23) Půjčeno:23x 

BK

Vyd. 1.

Praha : Oikoymenh, 2003

839 s.

ISBN 80-7298-089-0 (váz.)

Oikúmené ; [vol.] 100

angličtina

Přeloženo z angličtiny

Obsahuje předmluvy, úvody, rejstříky, poznámku, úsaje o autorce

Bibliografie: s. 782-807

Dobro - úvahy

Etika - filozofie antická - studie

000050747

Obsah // Předmluva k přehlédnutému vydání ...14 // Předmluva...52 // Poděkování...53 // I. Náhoda a etika...56 // Hlavní starost řeckého etického myšlení: dobrý lidský život závisí na věcech, jež lidé neovládají. Hledání soběstačnosti prostřednictvím rozumu; její meze. Proč se otázky, pro nás tak důležité, jen zřídka probírají v moderních etických spisech. Tři podproblémy: zranitelné složky dobrého života; nahodilý konflikt hodnot; neovládané prvky osobnosti. Nástin argumentace. Proč jsou literární díla nepostradatelnou součástí filosofického bádání o těchto otázkách. // Část I // Tragédie: křehkost a ctižádost // II. Aischylos a praktický konflikt ...93 // Řecká tragédie líčí praktická dilemata jako závažná a beze zbytku neřešitelná; obvinění, že jde o znak primitivního a nelogického myšlení. // 1. Nástin problému. Faktory, které při hodnocení těchto případů // obvykle pokládáme za důležité. Důvody, proč nečinit středem naší diskuse distinkci mezi morálním a nemorálním. 97 // 2. Některá filosofická „řešení“ tohoto problému. 103 // 3. Dva případy tragického konfliktu v Aischylovi: Agamemnón // v Aulidě, Eteoklés před branami. 109 // 5 // Obsah // 4. Implicitní názor zmíněných her na vhodnou odpověď v tako- // vých případech. Co znamená říci, že by tyto zkušenosti mohly být zdrojem poučení. 126 // 5. Konfrontace tragického

pohledu s teoriemi filosofů z 2. oddílu. // Pozitivní výsledek Aischylova výkladu. 136 // ? // III. Sofokleova Anf/gtfna: konflikt, vidění a zjednodušení ... 142 // Mohl by si racionální člověk rozvrhnout život tak, aby se pokud možno vyvaroval situací z kap. II? Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, by bylo zjednodušit a zúžit rozsah svých závazků. // 1. Strážce: příklad obyčejného praktického rozumu, rozpolceného a propadlého konfliktu. 148 // 2. Kreón. Napětí mezi hodnotami předem vyloučeno uznáváním // pouze jedné hodnoty. Kreontovy chytré redefinice; zvláštní důsledky pro lásku a náboženství. Motivace této strategie a její ztroskotání. 149 // 3. Antigona. Její pojetí hodnoty je zúžené v jiném smyslu. Jak // Antigona reinterpretuje určité termíny a koncepce. Proč je její postup, byť vadný, lepší než Kreontův. 167 // 4. Hegelův návrh, že hra směřuje ? syntéze, v níž se činí zadost oběma soupeřícím sférám hodnot. Sborové písně nám pomáhají toto tvrzení zevrubně prozkoumat. Parodos: zrak a vidění, jednoduché a složité. Óda na člověka: hloubka důvodů pro konflikt v občanském životě. Óda na Danaé: její pesimismus ohledně našeho vztahu ? nahodilosti. Konflikt vyššího řádu týkající se kon- // fliktu jako takového. Schopenhauerova pesimistická odpověď. 176 // 5. Teiresias a Haimón: přizpůsobivá lidská rozumovost. Její vztah ? harmonii ? ? náhodě.

Vzývání Dionysa. 194 // Závěr ? První části // Tragédie o zranitelnosti individuálních hodnot... 200 // Část II // Platón: dobro bez křehkosti? // Úvod... 205 // Souvislost Platónova myšlení s tragédií. Dva metodologické problémy: filosofický vývoj v průběhu času; forma dialogu. // 6 // Obsah // IV. Prótagoras: Umění praktického uvažování ...207 // Antiteze tyché a techné (umění či dovednost) a mytická vyprávění o spásné moci techné: naděje v lidský pokrok. // 1. Dramatická skladba: problém tyché. 211 // 2. Obecné pojetí techné v předplatónské řecké vědě. 216 // 3. Prótagorovo vyprávění o lidském pokroku v tyché. Jaké techné vyučuje a jak nám pomáhá vypořádat se s našimi problémy? 228 // 4. Umění měřit: co je motivuje, ? jakému pokroku by mohlo při- // spět. Argument s akrasií: role slasti a měřítko volby. Jak působí souměřitelnost hodnot na vyloučení akrasie. 241 // 5. Sokratovský závěr Prótagorova mýtu. 261 // Mezihra 1. Platónovo antitragické divadlo...269 // Filosofický dialog jako nový typ psaní. Absence jakéhokoli dřívějšího rozlišování mezi filosofií a literaturou. Básník jako etický učitel. Pozitivní dluh dialogu vůči tragédii a zavržení tragédie: Platónův stylistický průlom vyjadřuje zásadní morální kritiku. // V. Ústava: skutečná hodnota a hledisko dokonalosti...293 // Zahájení dialogu: otázka, co skutečně stojí za to činit.

// 1. Údajná nedostatečnost Platónovy argumentace na podporu // jeho nadřazení kontemplativního života nad životy ostatní. Zásadní, byť nejasná argumentace ohledně potřeby a skutečné hodnoty. Ústava, IX; paralely ? dialogům Gorgias, Filébos. 297 // 2. Obhajoba asketismu: jak činnosti, které nejsou opravdu hodnotné, podvracejí ty, jež hodnotné jsou. Dialogy Faidón a Ústava. 323 // 3. Otázky po hledisku, z něhož se dospívá ? pravdivým úsudkům // o hodnotě. Jeho relevance ? estetickému úsudku ? ? morální výchově. 326 // 4. Jak dosáhnout harmonie mezi hodnotami. 333 // 5. Problém motivace. Jak Platón užívá negativních a pozitivních // argumentů. 337 // >? // VI. Reč Alkibiadova: výklad dialogu Symposion // Obvinění, že Platón opomíjí vzájemnou lásku mezi jedinečnými individualitami; toto je třeba zhodnotit na pozadí celého dialogu. // 1. Stavba dialogu. Datace děje. // 2. Řeč Aristofanova: vzájemná láska mezi jedinečnými individualitami; její výhledy a problémy. // 345 // 350 // 357 // 7 // Obsah // 3. Diotima a vzestup lásky. Praktické motivace tohoto vzestupu. // Zplnomocňující role soudů o kvalitativní homogenitě. Jak milovník dosahuje soběstačnosti. 366 // 4. Příchod Alkibiada. Jeho tvrzení, že řekne pravdu pomocí obrazů. Příběh konkrétní lásky; milovníkova touha po poznání. 378 // 5. Alkibiadova obžaloba. Eros a otroctví. Konfrontace obou pojetí hodnoty. 396 // VII. „Není

pravdivá tato řeč“: šílenství, rozum a odvolání // v dialogu Faidros... 403 // Zjevný rozdíl mezi dialogem Faidros a dialogy středního období s ohledem na místo, které láska a šílenství zaujímají v dobrém životě. // 1. Šílenství: co to je, jak je kritizováno v jiných dialozích. První // dvě řeči rozvíjejí jisté prvky stanoviska, jež Platón vážně obhajoval v dialozích středního období. 408 // 2. Sókratova chvála (některých druhů) šílenství. Nerozumové složky jako důležité zdroje motivační energie. Jejich vedoucí, a dokonce kognitivní funkce při našem úsilí o dobro. Proplétání // lásky a poznání. Osobní vášeň jako hodnotná součást nejlepšího života. Důsledky pro Platónův pohled na duši a osobní identitu. Děj dialogu ve vztahu ? jeho etickým názorům. // 426 // 3. Morální psychologie při zavrhování básníku. Do jaké míry je nyní obnoveno čestné místo básnické řeči. Filosofie a její styl 445 // 4. Motivace tohoto odvolání. Status jeho pravd. 452 // Část III // Aristoteles: křehkost dobrého lidského života // Úvod... 465 // Role obecných diskusí o metodě a jednání. // VIII. Zachránit Aristotelovy jevy ... 469 // Aristotelův ohlášený záměr filosofovat na rovině jevů (fainome-na). Proč panuje při rekonstrukci a hodnocení tohoto názoru obtíž. // 1. Co jsou to fainomena. Jejich souvislost s jazykem a běžným přesvědčením. 474 // 8 // Obsah

2. Jak tato metoda funguje. Jak se jevy shromažďují a které jsou // relevantní. Neřešitelné problémy. Návrat ? jevům: úloha kompetentního soudce. 478 // 3. Nejzákladnější jevy vůbec. Obhajoba zásady sporu jako ne- // zbytné pro myšlení a řeč. Jak se může odmítnutí nějaké zásady odehrávat v jevech. 489 // 4. Obhajoba této metody proti obvinění z lenosti a konzervatismu. Negativní a pozitivní úkoly aristotelské filosofie: srovnání // s Wittgensteinem. 502 // IX. Rozumové živé bytosti a vysvětlení jednání // Souvislosti mezi našimi etickými otázkami a teorií jednání. Zdánlivá zvláštnost Aristotelova postupu: „obecné vysvětlení“ pro všechny pohyby živočichů. // 1. Běžná (řecká) přesvědčení o kauzálním vysvětlení pohybu živočichů. Intencionalita přesvědčení a touhy. // 2. Fyziologický model kauzálního vysvětlení v rané vědě; jeho redukcionistické tendence a jejich důsledky. Platónova kritika; jeho obhajoba modelu psychologického vysvětlení Jež izoluje rozum od ostatních schopností živé bytosti. // 3. Aristotelův zájem o generické pojetí touhy. Slovo orexis; jeho funkce při záchraně běžných pojmů intencionality. Souvislost mezi pohybem zaměřeným na cíl a absencí soběstačnosti. // 4. Vysvětlení pomocí poznání a touhy. Kombinace logického a kauzálního spojení mezi explanantia a explanandum se chápe jako přednost, nikoli jako nedostatek Aristotelova výkladu.

Proč není fyziologický popis kauzálním vysvětlením. // 5. Toto vysvětlení se chápe jako výklad „dobrovolného“ pohybu. Jeho souvislosti s otázkami etického a právního hodnocení. // 510 // 519 // 527 // 533 // 544 // X. Nevědecké rozvažování...557 // Praktická rozumnost není vědecké poznání; kritériem správné volby je člověk praktické rozumnosti. Zřejmá souvislost těchto tvrzení s Aristotelovým útokem na platónskou soběstačnost. // 1. Antropocentrismus hledání dobrého života. 559 // 2. Útok na souměřitelnost hodnot. 564 // 3. Platónský požadavek obecnosti. Aristotelova obhajoba přednostního postavení konkrétní jednotliviny. 571 // 9 // Obsah // 4. Úloha nerozumových prvků v uvažování. Srovnání Aristotela // a dialogu Faidros. 585 // 5. Člověk praktické rozumnosti a zřejmý problém kruhovosti. 589 // 6. Příklad aristotelského uvažování. Jak tento názor ponechává // jednajícího vydaného nahodilosti. 594 // XI. Zranitelnost dobrého lidského života: činnost a neštěstí ... 601 Eudaimonia „potřebuje také vnější dobra“: jaké věci? kdy? do jaké míry? // 1. Dva krajní postoje ? náhodě: Aristotelova dialektická metoda 603 // 2. První krajní stanovisko: náhoda je jediný rozhodující faktor dobrého života. Jak je tento názor odmítnut; skutečnost a hodnota // v aristotelském zkoumání. 605 // 3. Protichůdný názor: dobrý lidský život vůbec není vystaven náhodě.

Dvě verze tohoto stanoviska. Aristotelův útok na názor „dobrého stavu“: případy úplné či vážné překážky v činnosti. 608 // 4. Částečné přerušení dobré činnosti: případ Priama. Příbuzné // tragické případy. 616 // 5. Škoda pro dobré stavy charakteru jako takové. 631 // 6. Role nebezpečí a materiálního omezení při utváření hodnoty // jistých významných ctností. 637 // XII. Zranitelnost dobrého lidského života: vztahová dobra ... 641 Vztahové složky dobrého života: jejich mimořádná zranitelnost. // 1. Politická činnost a družnost. Její nestálost. Její instrumentální // hodnota při rozvíjení a uchovávání dobrého charakteru. Důsledky pro politickou teorii. Její vnitřní hodnota. Politické zvládnutí konfliktu. 645 // 2. Filoi jako „největší z vnějších dober“. Jakou povahu má filia. // Typy a zdroje její zranitelnosti. Její instrumentální hodnota při rozvíjení a uchování dobrého charakteru, při trvání aktivity a při sebepoznání. Její skutečná hodnota. // 659 // Dodatek ? Třetí části: lidské a božské...689 // Aristotelovy protichůdné důkazy ve prospěch více božsky zaměřeného platónského stanoviska. Důkazní materiál obecného řazení životů z hlediska jejich dobra. Zvláštní případ knihy Etiky Ni-komachovy, X,6-8; jeho neslučitelnost se zbytkem Aristotelova etického myšlení. // v // 10 // Obsah // Mezihra 2. Náhoda a tragické emoce...697

// Sporná pasáž v Poetice: nadřazenost tragického jednání v úvahách o charakteru a jednání v eudaimonii. Jakou to má souvislost s Aristotelovým útokem na teoretika dobrého stavu a platonika. Tragédie zkoumá rozpor mezi být dobrý a žít dobře. Proč jsou soucit a strach pro odpůrce náhody iracionální a zbytečné, ale pro aristoteliky cennými zdroji uznání. Náhoda a tragická katharsis. Vlastní Aristotelův způsob psaní. // Doslov: tragédie // XIII. Zrada zvyklosti: výklad Euripidovy Hekabé...729 // Duch zavražděného dítěte. Hru odmítají ti, kdo jsou přesvědčeni, že dobrý charakter nemůže poklesnout. // 1. Hekabina řeč o pevnosti dobrého charakteru v neštěstí. Její stanovisko v diskusi o přirozeně zvyklostním. Souvislost s tím, co napsal Thúkydidés o Korkyře. Polyxena jako příklad ušlechtilé // prostoty. 735 // 2. Jednota hry. Polymestórův zločin. Rozvrácení Hekabina charakteru. 749 // 3. Pomsta jako Hekabina nová „zvyklosť4. Její struktura a smysl. 756 // 4. Souvislost mezi hrou a Aristotelovými názory. 770 // 5. Nic lidského není důvěryhodné. Dosah této myšlenky; záporný i kladný. Hekabin útes jako naváděcí znamení pro plavce. 771 // Seznam zkratek...777 // Seznam literatury...782 // Jmenný rejstřík...808 // Věcný rejstřík...815 // Rejstřík citovaných děl řeckých autorů...827 // Ediční poznámka...839 //