.

0 (hodnocen0 x )

(5) Půjčeno:5x 

BK

Vyd. 1.

Brno : Masarykova univerzita, 1998

318 s.

ISBN 80-210-1800-3 (brož.)

Spisy Masarykovy univerzity v Brně. Filozofická fakulta ; 316

Bibliografie na s. 292, jmennýa věcný rejstřík

Resumé anglicky a německy

Komunikace literární - pojednání

Komunikace řečová - literatura - pojednání

000084608

OBSAH 5 // SLOVO ÚVODEM 8 // 1. PŘEDPOKLADY A ATRIBUTY LIDSKÉHO KOMUNIKATIVNÍHO JEDNÁNÍ 15 // 1.1. „Světy ze slov“ jako komunikativní jednání a forma lidského bytí 15 // 1.2. Verbální a nonverbální aspekt lidského dorozumívání 22 // 1.3. Pragmatické předpoklady komunikace 25 // 1.3.1. Kom unikačníprostor, subjekty kom unikace a „ vůle ke smyslu “.25 // 1.3.2. Subjektivita komunikujících subjektů 33 // 1.4. Imaginace jako zdroj i prostředek lidského dorozumívání 35 // 1.5. Intuice jako deus ex machina lidského dorozumívání 38 // 1.6. Propojenost předpokladů a atributů lidského dorozumívání 42 // 2. PARADIGMATICKÉ A SYNTAGMATICKÉ OSY JAZYKOVÉHO DOROZUMÍVÁNÍ 45 // 2.1. „Světy ze slov“, předmětný svět a zkušenostní svět 45 // 2.2. Kulturní paradigmata a duchovní světy v roli integrujících instancí // lidského chování 55 // 2.3. Příběh jako rezultát, prostředek a syntagmatická osa lidského // dorozumívání 57 // 2.4. Komunikační kompetence čili základní danosti, bariéry a limity // lidského dorozumívání 62 // 2.5. Koncepty světa jako příběhy tvořené a konzervované ve „světech ze slov“ 66 // 2.6. Koncepty slov jako paradigmatická osa příběhů 71 // 2.7. Znaky, znakové systémy a symbolické okruhy jako předpokladové paradigmatické osy lidského dorozumívání 73 // 2.7.1. Chování znaků v komunikačním prostoru 73 // 2.7.2. Průvodcovské role znaků a symbolů v předmětném světě 78 // 2.7.3. Symboly a jejich podíl na budování fiktivních světů 84 // 2.7.4. Dva způsoby katalogizace symbolů — v symbolických okruzích a v příbězích 88 // 2.8. Referenční odkazy, komunikační strategie a modalita tématu 956 // 2.9. Kulturní paradigma jako předpoklad a dějiny jako produkt lidského komunikativního jednání 98 //

3. LITERÁRNÍ DÍLO JAKO ROZRŮSTAJÍCÍ SE LABYRINT VÝZNAMŮ 108 // 3.1. Časoprostorové osy, směry a dimenze literárního dorozumívání 108 // 3.2. Tradice jako univerzální dorozumívací mechanismus a znalostní // a dovednostní předpoklad komunikativního jednání člověka 112 // 3.3. Kolik příležitostí má slovo 114 // 3.3.1. Zpráva o tajných životech „rúže“ 114 // 3.3.2. Průvodcovské schopnosti slova „růže “ 117 // 3.3.3. Podněty к dialogu, které přináší slovo 120 // 3.4. Jak slovo otevírá příběh 122 // 3.5. Jak si příběh hledá své autory 126 // 3.6. Autoři příběhů se dorozumívají s dějinami literatury 129 // 4. CESTA KE GRAMATICE UMĚLECKÉHO JAZYKA 133 // 4.1. Text — pevný bod ve vesmíru slova 133 // 4.2. Budování servisního depa pro interprety 138 // 4.3. Jak se shromažďují výrazové prostředky textu 144 // 4.4. Mendělejevova tabulka výrazových prostředků textu 147 // 4.5. Funkce výrazových prostředků a modalita tématu 155 // 4.6. Direktivy žánru a žánrová editace 156 // 4.7. Literární obraz jako základní syntagmatická jednotka literárního díla a literární komunikace 159 // 5. METAFORA - KLÍČ K LITERÁRNÍMU DÍLU 165 // 5.1. Protínající se hranice metafory a uměleckého obrazu 165 // 5.2. Funkční spektrum výrazových prostředků a forem 171 // 5.2.1. Klasifikace jako odvaha z nouze 171 // 5.2.2. Uhlazenost a půvab — stylistická funkce 173 // 5.2.3. Prožívání „světů ze slov“ — emotivní funkce 175 // 5.2.4. Rozviřovánístojatých hladin lidského vědomí— asociativní a terapeutická funkce 177 // 5.2.5. V roli siamských dvojčat — sémantická a komunikační funkce 179 // 5.2.6. Nejvyššímeta výrazových forem — gnoseologická funkce 183 // 5.2.7. Zpráva o kódovacím zařízení — mentálně operativní funkce 186 //

5.2.8. Ve službách gravitačního zákona literatury — axiologická a estetická funkce 187 // 5.3. Literární metafora a jazykový znakový systém 1897 // 6. ČTENÍ A INTERPRETACE - DVĚ FÁZE LITERÁRNÍHO DOROZUMÍVÁNÍ 194 // 6.1. Četba jako východisko nekonečné řady (dez)interpretací 194 // 6.2. Anesteziologické účinky interpretačních metod 201 // 6.3. Sémantické aspekty interpretace 204 // 6.4. Komunikační aspekty četby 214 // 6.4.1. Teoretičtí dvojníci reálného autora a čtenáře 214 // 6.4.2. Časoprostorové dimenze literární komunikace 218 // 7. LITERÁRNÍ TVORBA JAKO NEKONEČNÝ PŘÍBĚH O OHROŽENÝCH „SVĚTECH ZE SLOV“ 227 // 7.1. Výzva postmoderny 227 // 7.2. Naděje v čase krize komunikačních systémů 231 // 7.3. Lesk a bída modelování literární komunikace 233 // 7.4. Cesta к základům lidské kultury 236 // 8. PŘÍLOHY 239 // 8.1. Rejstřík lidského chování 239 // 8.1.1. Obecný přehled 239 // 8.1.2. Rejstřík lidského dorozumívání 241 // 8.1.2.1. Rejstřík masmediálníkomunikace 246 // 8.2. Rejstřík předpokladů lidského dorozumívání 247 // 8.3. Rejstřík znakových systémů 255 // 8.4. Rejstřík znaků 263 // 8.4.1. Znaky — rámcový přehled I 263 // 8.4.2. Znaky — rámcový přehled II 268 // 9. VĚCNÝ REJSTŘÍK 273 // 10. JMENNÝ REJSTŘÍK 278 // 1Z 11. RESUMÉ 286 // 11.1. Presuppositions of Literary Communication 286 // 11.2. Die Voraussetzungen der literarischen Verständigung 289 // 12. VÝBĚROVÝ SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 292