.

0 (hodnocen0 x )

(7.8) Půjčeno:39x 

BK

Vyd. 1.

Brno : Host, 2003

298 s.

ISBN 80-7294-079-1 (brož.)

Teoretická knihovna ; [vol.] 7

Obsahuje rejstřík

Bibliografie na s. 270-288

Věda literární - próza - příběh - stol. 19.-20. - rozbory

000089293

OBSAH // Na úvod...11 // I // Vyprávět a vědět (pokus o hermeneutiku moderní prózy)...17 // Vím, a proto vyprávím — vím, a přesto vyprávím...19 // „Všechny dojmy rozumově rozpitvával“...23 // Iracionalita, tělo...25 // Vyprávění (pojmoslovné intermezzo)...28 // Je realismus passé? (I — vypravěčsky)...31 // Je realismus passé? (II — historicky)...34 // Román už nepotřebuje zkušenost?...40 // Má ještě próza právo nevědět? (I)...44 // Má ještě próza právo nevědět? (II)...47 // Gepard ...53 // Vypravěčská řešení...56 // „Vyprávět a vědět“ jako čtenářský kód...64 // Příběh je mrtev? ...67 // II // Devatenácté století a jeho přesahy...73 // a) (diskuse mezi Balzacem a Stendhalem: mimetická důvěryhodnost, nebo logika?)...73 // b) (E. Bronteová: Na Větrné hůrce —jak by asi tento // román napsal prozaik 20. století?)...80 // c) (Flaubertova Saiambo a výhrady G. Lukácse; vyprávění = styl)...84 // [6] // d) (K. Světlá: Kanturcice a její další literární život u J. Čepa a F. Hrubína) ...87 // e) (T. Mann: Smrt v Benátkách — mezi 19. a 20. stoletím) 91 // f) (Mannova novela a její filmová podoba u L. Viscontiho) .96 // g) (srovnání Smrti v Benátkách se Sabatovým Tunelem; vyprávění myšlenek a vyprávění jako prostor nevědění)...99 // h) (O. Mandelštam a E. M. Forster — srovnání jejich názorů na román)...101 // V TENATECH ROZUMU...105 // a) (A. Strindberg: Inferno — hrdina ve stavu psychické krajnosti)...105 // b) (J.-P. Sartre: Nevolnost — v pasti reflexe; existence vs. existencialismus)...107 // c) (dodatek: J.-P. Sartre: Nevolnost a E. Stachura: Sekerezáda — srovnání; právo na nevědění)...111 // d) (R. Musil: Muž bez vlastností —jak ve vyprávění předvést myšlení?)...113 //

e) (G. Greene: Moc a sláva — vypravěč, který krade významy čtenáři)...117 // f) (J. Andrzejewski: Popel a démant — myslet vs. myslet v příbězích)...120 // g) (M. Kundera: Žert — dva ohlasy; vypravěčský // čtyřhlas vs. jednota schématu)...124 // h) (P. White: Oko uragánu — vím, že vím, že vím, // že vím...)...127 // ch)(M. Ajvaz: Druhé mesto — umrtvující kategorie)...131 // Úniky do řeči...135 // a) (Ö. v. Horváth: Mládež bez Boha — hledání „Ty“)...135 // b) (K. Čapek: Život a dílo skladatele Foltýna ve světle // jedné výtky J. Hanče)...138 // c) (povídky E. Hemingwaye — funkce mluvení: řeč, // kterou už není co říct)...142 // d) (dodatek: E. Hemingway — R. Musil: protinožci i blíženci?) ...145 // e) (K. Amis: Šťastný Jim — obrana románu intonací)...147 // 0 (pokus o typologii dialogů v próze; specifická povaha dialogů u B. Hrabala)...151 // g) (Th. Bernhard — funkce metařeči)...156 // Fabulace a/versus vyprávění...160 // a) (J. Holeček: Naši — mezi dvěma vypravěčskými kódy). 160 // b) (lze přítomnost odvyprávět?, srovnání dvou úryvků / — J. London a H. Broch)...164 // c) (dodatek: podoby vypravěčské přítomnosti)...167 // d) (R. Weiner: povídka „Ruce“ — divák a herec, dvě strany téhož)...172 // e) (I. Bunin: Život Alexeje Arseňjeva, rozbor krátkého úryvku: fakta a stavy)...176 // (dodatek: nesoulad fabulace a vyprávění, podoba čtenáře moderní prózy)...180 // g) (J. Čep: povídka „Do města“ a její skrytý vypravěčský trojhlas)...182 // h) (povídky V. Nabokova — funkce popisu)...187 // ch)(J. Roth: Pochod Radeckého — příběh postav a příběh dějin)...190 // i) (B. Schulz: Skořicové krámy — hranice mezi přilnutím a odstupem)...193 // j) (M. Frisch: Homo Faber — dvojitý pohyb vyprávění)...196 //

k) (F. Dürrenmatt: Slib — kdo ví nejvíce?)...199 // l) (O. Filip: Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy — obraz vs. příběh)...202 // m) (J. Gruša: Dotazník — vypravěč, vyprávění, text)...206 // n) (B. Malamud: Dubinovy životy — vypravěč ztrácí moc nad postavou)...210 // o) (V. Körner: „Psí kůže“ — vypravěčský fatalismus a vypravěčský relativismus)...213 // A přece příběh...?...217 // a) (F. Werfel: Ne vrahf odsouzený je vinen — vypravěčský soulad přímky a kruhu)...217 // b) (F. Kafka: povídka „Všední zmatek“ — minimální příběh?)...219 // c) (A. Schnitzler: Útěk do temnoty a L. Fuks: Spalovač mrtvol — postavy z psych, pomezí)...223 // d) (dodatek: kudy vede vypravěčská hranice mezi věděním a nevěděním, předmětem a věcí?)...226 // e) (tři verze jednoho chasidského příběhu — J. Langer, M. Buber, E. Wiesel)...229 // f) (povídka „Malý vrah“ R. Bradburyho — strategie napětí)...232 // [8] // g) (J. Fowles: Francouzova milenka a Mantisa —jak být moderním vypravěčem?)...236 // h) (D. Mitana: Psie dni — konkrétní iracionalita ve vypravěčské akci)...240 // ch) (E. Hilsenrath: Nácek a holič a B. Schiink: Předčítač — srovnání; jak vyprávět historii?)...243 // i) (I. B. Singer — vyprávění je dialog, dialog je láska).246 // j) (dodatek: příběh a zkušenost)...249 // k) (D. Kiš — příběh vs. dokument)...252 // l) (dodatek: může se moderní próza ještě vrátit k příběhu?)...257 // m) (V. Bykav: Lom — mezi ideou a příběhem)...260 // Místo závěru...265 // Bibliografická poznámka...268 // Bibliografie...270 // I. Beletristická díla...270 // II. Literatura předmětu...274 // III. Apendix...288 // Summary...289 // Jmenný rejstřík...293