.

0 (hodnocen0 x )

BK

Biografie

1. vydání

Praha : Odeon, 1966

123 stran, 112 stran černobílých obrazových příloh, xvi stran barevných obrazových příloh : ilustrace (částečně barevné) ; 30 cm

000089732

PŘEDMLUVA 7 // KAPITOLA 1. Historický přehled znojemského údělu ve vztahu k dějinám hradu a jeho rotundě jako kostelu velkofarnímu // KAPITOLA 2. Rotunda založena již v prvé polovině 11. století. Ideální zobrazení na Liutoldově denáru. Dějiny rotundy jako královské kaple do poloviny 16. století. Znojemské klarisky prodaly rotundu městu r. 1555 a r. ... získalo město celý hradní areál. Profanace rotundy v 18. a 19. století 17-20 // KAPITOLA 3. Stavební povaha rotundy. Heidentempel. První romantické pokusy v 19. století o výklad nástěnných maleb. Kritické i nekritické rozbory odborníků. Trappův „Sborník kopií“ z r. 1863. Hlasy veřejného mínění pro restauraci maleb. Stanovisko centrální komise pro zachování památek ve Vídni. První restaurace svěřena Theophilu Melicherovi, dokončena r. 1899. Zásah Gau-Denkmalamtu po mnichovském diktátu v říjnu r. 1918. Piové očištění a konservace maleb čs. státní památkovou péří v létech 194?-1948; restaurátor František Fišer 20-26 // KAPITOLA 4. Dvě složky malířské výzdoby : duchovně církevní a světsky politická. První obsahuje užší christologický a mariologický cyklus, druhá přemyslovskou legendu a genealogickou řadu Přemyslovců podle Kroniky Kosmovy 26-28 // KAPITOLA 5. Barevný rozbor maleb. Jejich vyšetření ultrafialovým zářením ukázalo techniku fresco-secco. Z barevného složení nelze zatím odvodit přesný počet malířů zúčastněných na výzdobě rotundy 28-31 // KAPITOLA 6. Architektonisace malby. Rytmus tektonický, který scházel na hladké stěně uvnitř rotundového válce, byl nahražen malířsky rytmem optickým. Komposice je založena na monumentalitě. Rozvrh, typika a způsob řazenífigur na stěnu rotundového válce ukázal spolupráci čtyř malířů 31 -40 //

KAPITOLA 7. Hlavní slohové znaky: malebnost a výrazovost. Iv těchto dvou výtvarných polohách lze určit různé malířské osobnosti. První z nich patří obrazy mariologické resp. christologické, dále postavy obou donátorů a přemyslovská scéna. Druhý malíř namaloval osm dalších panovníků v plášti a s knížecími odznaky ve druhém pořadí. Genealogická řada těchže panovníků v plášti a s týmiž odznaky ve třetím pořadí je dílem malíře třetího. Panovníky bez pláště, ale s knížecími odznaky ve třetím pořadí maloval malíř čtvrtý. Malby nutno přičíst malíři prvému 40-45 // KAPITOLA 8. Obsah maleb. Pro část duchovně církevní měli malíři předlohy. Pro část světsky politickou museli oráčskou scénu i genealogickou řadu panovníků vynalézat. Jejich dílo je obrazovou parafrází ke Kosmově kronice. Malíř oráčské scény přesně sledoval znění jejího textu. Poselství vede Libušin kůň, spřažení voli jsou barevní(strakatí), pluh má podobu současného háku nebo sochy - rozsochy, rádio je okováno, oje májho. Přemysl je již oblečen v knížecí pláži. Dynastie vzešla ze symbolu oráče a jeho orby. // KAPITOLA 9. V dávnověku patřila moc tomu, kdo pomocí kouzel ovládal přírodu, v přeneseném smyslu pak orbu, setí, sklizeň. Stal se výjimečným jedincem. Přemysl oráč se proměnil v knížete a vládce země. Libuše věštkyně, hadačka, kouzelnice, relikt matriarchátu, předvídala jeho existenci. Přemysl předvídal rozrod své dynastie a dal první zákony. Paralelou je řecký Buzyges — zapřahač volů, vlastním jménem Epimenides, který dal Attice první zákony. Buzyges prováděl zjara „svátou orbu“ pod Akropolí v Athénách na poli, jež nikomu nepatřilo. -

Kristiánova kronika zná Přemysla jako „nejzkušenějšího a nejmoudřejšího muže“, jemuž patřila funkce - „officium agriculturae“ tj. „obřad orby“. Přemyslovský mythus je nejpodobnější řeckému mythu o Buzygovi. Oba vykonávali „orbu posvátnou“, ozvy v římském bájesloví (Romulus), analogie v mythu staroegyptském, keltském a dokonce i v evangeliu Janově. Přemyslova suchá otka - líska se zelená a vydává oříšky. Je to symbolika lásky ve východní a západní Evropě // KAPITOLA 10. Přemyslovská pověst má odezvu v českých dějinách pozdějšího středověku. Dalimil Životopis Karla IV. Obnova privilegií stadickým svobodníkům. Ustanovení o Přemyslových lánech, které vlastníma rukama vzdělával. Tradice o rodové výjimečnosti. Privilegia stadická respektovaly královské kanceláře od Jiřího z Poděbrad až po Marii Terezii- Povinnost Stadických odvádět ořechy trvala formálně až do 199. století. Přemysl ve Smetanově opeře „Libuše“ je odezvou tradice a je heroisovanou postavou doby nedávné. Opera sama je pak národním manifestačním projevem // KAPITOLA 11. Kosmův výčet jmen mythických panovníků po Přemyslovi je adaptací římského kalendáře, který přešel do názvosloví germánského a slovanského. Malovaná genealogická řada po přemyslovské scéně odpovídá počtu osob, které uvádí Kosmas. Přemyslovy knížecí distinkce — thalarium - chlamis - mutatoria. Poslední Z nich - „mutatoria“, zvaná také „klok“ a překládaná jako „přehozy“ zastihl ještě Moritz Trapp a vylíčil v kopii jako knížecí kápi Přemysla právě nastoleného. Analogie této distinkce v ilustracích Vyšehradského evangelistáře z r. 1085. Náčelnické kápě ve starověku а u barbarů //

KAPITOLA 12. Štít, kopí a meč odznaky bojovníka, kopí s praporcem je odznakem suveréna, panovníka nejen vládnoucího, ale i údělného. Štíty malované ve Jnojmějsou odvozeny svým typem z kultury laténsko-nordické. Mají specifické znaky hradištní. Šišák přílba na hlavě jednoho panovníka bez pláště a koruna na hlavě panovníka // s pláštěm. Odznak prvního krále českého Vratislava II. // KAPITOLA 13. Panovníky následující po Přemyslovi je nutno pokládat za knížata česká vládnoucí v Praze. Panovníci bez pláště, ale se stejnými odznaky suverénní moci jsou údělná knížata moravská, pocházející vesměs z vedlejších linií českých // KAPITOLA 14. Donátor a donátorka, jejich fiktivní podobizny po stranách vítězného oblouku.Objev nápisu rytého do omítky. Nápis pokládán nejdříve za falsum 19. století. Prohlášení pravosti. Konrád Znojemský v něm vystupuje jako druhý zakladatel rotundy, který dal r. 1134 vyzdobit její vnitřek přemyslovskou genealogickou řadou portrétů vlastního rodu, připojiv k ní podobiznu svou a své ženy, Marie Srbské. Důkaz pravosti nápisu vyplývá nejen z jeho dešifrování, nýbrž také z věcných a obsahových souvislostí. Dvojí patrocinium, Panny Marie je původní, sv. Kateřiny dodatečné. 66-70 // KAPITOLA 15. Shrnutí nových poznatků v kapitole 1-14. 70-71 // KAPITOLA 16. Vztah znojemského cyklu nástěnných maleb k románskému malířství středoa západoevropskému. Prüfennig - Hoch-Eppan - Echternach, liturgické knihy okruhu jihoněmecké a alpské produkce klášterní mají slohové a ikonografické obdoby. Příčné barevné pásy za znojemskými postavami jsou reliktem malířství už karolinského a ottonského, který přetrval v malířských dílnách středoevropských až do 12. století.

Fiktivní podobizny znojemské mají obdoby v polofigurálních podobiznách v Salzburgu. Ani v české oblasti nejsou znojemské malby ojedinělé. Cyklus v Rovném u Stříbrné Skalice a v Potvorově jsou slohové paralely. Iluminace kodexů Hildeberta a Everwina pracujících pro olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka v letech 1136-37 jsou slohově totožné 71-77 // KAPITOLA 17. Historisující námět přemyslovské scény není v románské době isolovaným příkladem. Má předchůdce nejen ve středoevropské oblasti, ale i na západě, i když v rané a střední době románské byly zobrazovány děje biblické. Vedle nich byla však zpracovávána ikonograficky i themata z historie profánní. V císařském paláci v Cáchách byly malovány boje Karla Velikého ve Španělsku. Ve druhém sídle téhož panovníka v Ingelheimu byly znázorněny na stěnách paláce antické bitvy, jejichž hrdinové byli odvozeni z literatury. V Moháči byli portrétováni v kapitule biskupově, rovněž tak i v Salzburgu byli v pěti sálech biskupského paláce na stěnách zpodobněni biskupové. Historisující tendence v malbě zesilovala v době následující. V císařském paláci v Merseburgu byly malovány nástěnné obrazy, připomínající vítězství Jindřicha I. nad Maďary. Konečně celá obrazová epopej byla vyšita na koberci v Bayeux, znázorňující dobytí Anglie Normany. Tehdy již začaly zajímat vládnoucí vrstvu i události z křížových výprav. Historisující thematika nebyla protichůdná středověkému nazírání na obraz ve velkých obecně přístupných prostorách 77-81 //

KAPITOLA 18. Znojemské malby mají vlastnosti věcné, obsahové i formální, které plně odpovídají době, do které je klade nápis, roku 1134. Nemohly vzniknout o století později, a to proto, že v té době pronikla do Čech kultura a civilisace rytířská. Opatření Václava I. proti stadickým sedlákům pěstujícím Přemyslův kult. Tehdy také se vyvíjela ikonografie národního světce Václava již jako rytíře 81-83 // ZÁVĚR 83-84 // Poznámky 85-98 // Obrazová část 100 // Seznam vyobrazení 101-113 // Resumé 114-124

(OCoLC)8859404

cnb000443939