.

0 (hodnocen0 x )

(6.7) Půjčeno:20x 

BK

Biografie

1. vyd.

V Praze : Historický klub, 1946

349 s. ; 25 cm

Obsahuje bibliografii, bibliografické odkazy a rejstřík

000135016

I. POJEM VÝCHODNÍ EVROPY A JEJÍCH DĚJIN // 1. PŘEHLED DOSAVADNÍCH PŘEDSTAV. str. 7 // Počátky děleni na západ—východ. Stanovisko starověku a středověku k tomu. Názory kronikářů byzantských, jihoslovanských a východoslovanských. Názory západoevropských kronikářů. Hledisko polských kronikářů. Představy ruských spisovatelů 18. a poč. 19. stol. Prvé představy o západu a východu. Učení slavjanofílů a západníků. Řešení otázky na podkladě vědeckém poč. 20. stol. Názor německých, českých, ruských badatelů. Rdlení otázky po I. světové válce. Názory eurasistů. Řešení na evropských mezinárodních historických sjezdech. Názor O. Haleckého. These Bidlová. Diskuse o názorech Bidlových. Názor Haleckého, Handelsmana, Hoetzsche, Pfitznera, Wollmana, maďarských historiků. Výsledky diskuse. // a. ROZBOR DOSAVADNÍCH NÁZORŮ. str. 36 // Subjektivní jejich ráz. Důležitost pravoslavné církve ve vývoji východních a jižních Slovanů. Nemožnost pokládati pravoslaví za hlavní znak východní Evropy. Lze mluviti o románsko-germánském a řecko-slovanském kulturním dualismu? Lze podle toho dělili Evropu? Poměrná jednotnost antické říše římské. Povaha říše byzantské, její politické, kulturní a církevní postavení a vlivy v evropském středověku. Proč nelze mluvili o skutečném kulturním dualismu evropském v 6.—11. stol.? Vlivy

byzantské na západní renesanci a humanismus. Západní vlivy v Byzanci. Sbližovací snahy a tendence byzantsko-západní. // Kulturní spojitost západu-východu u národů jiho- a východoslovanských ve starším středověku. Charakteristické znaky jižních Slovanů ve středověku: kulturní dualismus. Kulturní dualismus a svazky se západem u východních Slovanů ve starší době. // Vývoj jižních a východních Slovanů v 15.—17. stol. Účast jižních a východních Slovanů i Rumunů v hnutí humanismu, // reformace i protireformace. Vývoj na východě v době nové. // Závěr. // 3. VÝCHODNÍ EVROPA, CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY JEJÍ A JEJÍCH DĚJIN. str. 89 // Význam přírody a zeměpisných okolností při tom. Proč východní Evropa nemůže býti zeměpisný pojem? Význam ethnické složky. Proč nelze východní Evropu označovat! jen za slovansko oblast? Význam kulturních zvláštností. Proč nemůžeme spatřovati náplň východní Evropy jen v kulturních znacích? Vlivy asijských kultur u jižních Slovanů, u východních Slovanů a jejich význam. Proč nelze orientální (asijské) vlivy označovali za charakteristické znaky východní Evropy? Význam politických činitelů. Jejich velký význam v rozvoji východní Evropy. Základní periodisace východoevropských dějin s hlediska politického vývoje: Byzanc, osmanská říše, polsko-litevská říše. moskevsko-ruská říše.

Říše byzantská a sféra jejího vlivu (5 až 15. stol.). Doba osmanské a polsko-litevské říše a sféra jejího vlivu v 14./18. stol.). Doba moskevsko-ruské říše a sféra jejího vlivu (17./20. stol.). Východní tendence habsburské říše. Závěr o pojmu a obsahu východní Evropy a jejích dějin. // II. DĚJEPISECTVÍ. // A) OBDOBÍ BYZANTSKÉ ŘÍŠE A SFÉRA JEJÍCH (BYZANTSKO-SLOVANSKÝCH) VLIVŮ (6.—15. STOL.). // I. DĚJEPISECTVÍ BYZANTSKÉ. str. 129 // Jeho místo v byzantské literární produkci. Jeho zvláštnosti. // Kroniky a soudobé historické práce. Historikové 6. stol. : Prokopios, Petros. Agathias, Theofanes z Byzance, loannes z Epifanie, Euagrios. Kronikáři 6. stol.: Hesychios z Miletu a Jan Malalas. Historikové 7. stol.: Theofylaktos Simokattes, Jan z Antiochie, Chronicon Pachale. Kronikáři 8./9. stol.: Georgios Synkellos, Theofanes Confessor, Nikeforos Patriarcha, Georgios Monachos, Hamartolos. Ráz dějepisectví byzantského 10. stol. Převaha historiků nad kronikáři. Historikové: Konstantinos Porfyrogenetos, Josef Gennesios, Jan Kameniates, // Leon Diakonos. Kronikáři 10. stol.: Pokračovatel Thecfanův, Symeon Magister a Logothet. Historikové 11./12. stol. : Michael Attalites, Nikefor Bryennios, Arma Komenenna, Jan Kinnamos. Kronikáři 11./12. stol.: Jan Skylitzes, Georgios Kedrenos, Jan Xiphilinos, Konstantinos Manasses, Michal Glykas. Dějepiscové 13./15. stol. Historikové 13. stol.:

Nicetas Akominatos, Georgios Akropolites, Georgios Pachymeres. Historikové // 14. stol.: Nikeforos Kallistos Xanthopulos, Nikeforos Gregoras, Joannes Kantakuzmos. Historikové 15’. stol.: Dukas, // Phrantzes, Laonikos Chalkokandylas, Kritobulos. Životopisy svatých. // a. VLIV BYZANTSKÉHO DĚJEPISECTVÍ U SLOVANŮ. // VZNIK NĽJSTARŠÍ HISTORIOGRAFIE MORAVSKÉ, // BULHARSKÉ, SRBSKÉ, RUSKÉ. str. 155 // Vznik církevně-slcvanského dějepisectví na Moravě. Ztracené // západo-slovanské dílko z 9./10. stol. Legendy pannonské. Jejich autorství, původ, cena. Nejstarší historiografie jihoslovanská. Překlady byzantských kronik do církevní slovanštiny. PřekladDějepisectví evrop. východu Nikeforova Kompendia, J. Malaly, Georgia Monacha Hamartola, Jana Zonary, Manassa, Simeona Logotheta. Ráz nejstaršího bulharského dějepisectví: Řehoř Camblak, Konstantin z Kostence. Ráz srbské historické literatury. Biografie srbských knížat a svátých. Činnost sv. Sávy, Štěpána Prvověnčaného, mnicha Domentijana, arcibiskupa Danila, Konstantina z Kostence, tak zv. Srbljak, letopisy,rodoslovy, jejích význam. Samostatný druh srbocharvátské dějepisné práce. Dalmatské legendy. Historie arciděkana splitského Tomáše, Pop Dukljanin a jeho cena. Dějepisectví u východních Slovanů. Vlivy českomoravské a bulharské. Kulturní poměry na Rusi v to. stol. Kulturní středisko v kyjevském klášteře. Vlivy

církevně-slovanských překladů byzantských historických děl na Rusi: Překlad Nikeforova Kompendia, Jana Malaly Georgia Monacha Hamartola, Georgia Synkella. Samostatné práce: životopis Borisea Glèba, ruské letopisy. Ráz tak zv. Nestorova letopisu, jeho povaha, původ, autorství i cena. Letopisectví ruské po rozpadnutí kyjevského státu. Vznik lokálních letopisů. Vznik jednotných letopisů moskevského původu. // B) OBDOBÍ OSMANSKÉ A POLSKO-LITEVSKÉ ŘÍŠE A SFÉRA JEJÍCH VLIVŮ. (14.—18. STOL.) // 1. OSMANSKÉ DĚJEPISECTVÍ (NA PŮDĚ EVROPSKÉ). str. 170 // Ráz osmanské historiografie 15./18. stol. Autoři z konce 15. a 16. stol. : Derviš Ahmed, Mehmed Nešri, Kemal Paša-Zade o tažení u Moháče, Matragči o dobytí Valašska. Muhji el-Din. Poměr k jeho práci A. Vraněiče a A. Löwenklaua. Díla vzniklá -na oslavu vojenských akcí Solimanových. Práce z konce 16. a poč. 17. stol.: Gafer Ijani, Abdi Čelebi, Mustafa В. Ahmed, Omer Derja Beg, Mustafa Selaniki, Hasan Kjafi. Autoři 17. stol.: Mehmed Nadiri, Ibrahim Mülhemi, Mehmed Nerkesi, Ahmed Hasan Beg-Zade, Haggi Ali, Mustafa Q.oči Beg, Abd UI-Q.adir, Ibrahim Pečewi, Mustafa Abdullah, Hasan Agha, Ewlija Čelebi, Abd Ur Rhmen Abdi Paša, Husejn Hezarfemn, Mehmed Giraj, Jusuf Nabi, Mustafa Naima, Osman Ahmed, Hasan Esiri. Období politické dekadence od konce 17. a v 18. stol.: Mehmed Rašid, Mustafa Sami, Ibrahim Naim

Ed-Din, Abd Ul-Ghaffar Hasan, Sejjid Mehmed Rida, Sulejman Izzi, Mustafa Kesbi, Mahmud Sabit, Ahmed Ibrahim Ŕesmi, Sadullah Ruweri, Mehmed Emir Edib, Ahmed Wasif. Relace osmanských vyslanců u evropských dvorů. // 2. DĚJEPISECTVÍ V POLSKO-LITEVSKÉM STÁTĚ 14./18. STOL. str. 178 // Podmínky rozvoje dějepisectví polského. Počátky polské historiografie. Legendy, Roczniki. Kronika anonyma Galia z poč. 12. stol., kronika V. Kadlubka z poč. 13. stol., kronika Boguchwalova, Janka z Czamkova z 14. stol. — Vývoj polského dějepisectví 15. stol. Kronika J. Dlugosze. Její obsah a cena. Humanistický ráz jeho díla. Dějepisné práce 16. stol. Matyáš z Miechowa (Miechowski), dílo Deciovo a B. Wapowského. Jejich cena. Humanistický ráz kroniky Wapowského. Kronika Kromerova. Humanistický a katolický jeho světový názor. Cena díla Kromerova. „Světová“ kronika M. Bielského. Její reformační ráz, cena. „Polská“ kronika M. Bielského. Spoluautorství J. Bielského. Kronika M. Stryikowského a St. Samičkého, jejich povaha a význam. Dílo A. Quagniniho a jeho autorství. Práce St. Orzelského, B. Paprockého, R. Heidensteina. Déjepisectví polské I. poi. 17. stol.: P. Piasecki a význam jeho evropské kroniky. Üpadek polské kultury a polského dějepisectví od 2. poi. 17. stol. Význam díla S. Twardowského, L. Opalinského, J. Chr. Paska. Nový badatelský směr koncem 18. stol.

Dílo Fr. Bogomolce, M. Dogiela a St. Naruszcwicze. // 3. DĚJEPISECTVÍ VE SFÉŘE OSMANSKÝCH A POLSKO-LITEVSKÝCH POLITICKÝCH VLIVŮ (14./18. STOL.) NA ÚZEMÍ RUSKÉM, RUMUNSKÉM, UHERSKÉM A JIHOSLOVANSKÉM. str. 187 // Vliv kroniky M. a J. Bielského v ruském prostředí. Vznik západoruských prací působením polským. Letopis Bychovcův, Gustyňskaja Létopis, kozácké letopisy, Všeruské sborníky, carstvennaja kniga, stepennaja kniga. Dílo Kotošichinovo, Ò. Kurbského, tak zv. Synopsis. Ruské chronografy a kosmografické práce. Vlivy polské na území rumunském. Kulturní vývoj Rumunů, latinský jejich původ, zapojení do slovanského prostředí. Okcidentalisace rumunských zemí. Křížení západu-východu v rumunských zemích. Německo-moldavská kronika z konce 15. stol. Slovanský ráz rumunského dějepisectví z konce 15. a v 16. stol., letopis bystrický, putenský, rusko-moldavský, moldavskopolský. Moldavské kroniky z poi. 16. stol., letopis Makariův, Eftimiův, Azariův, jejich cena. Rumunské dějepisectví 17. stol. Prvé práce v rumuaském jazyce. Polský vliv na né. Povaha díla „Domnii {Srii Moldove! ;i viafa lor.“ Jeho autorství. Poměr k práci R. Urecheho. Vliv polský na práci Urecheho. Mikuláš Costin jako druhý představitel polského vlivu. Jeho dílo a význam. Valaští kronikáři 17./18. stol. Constantin Cantacuzino. Dílo Mikuláše Costina. Axintie Uricarul, Jan

Neculce, D. Cantemir. Význam Cantemirův. Křižování vlivů polských, tureckých a slovanských na půdě uherské. Doklady toho v uherském dějepisectví. Starší vývoj uherského dějepisectví. Nejstarší uherské letopisy, legendy a kroniky. Ráz a tendence starších uherských kronik. Význam Thuroczyho. Ráz a tendence práce Bonfiniovy. Spis Galeottiho, P. Ranzana, Callimacha. Dílo J. M. Bruta. Uherské dějepisectví 16./17. stol. Jeho charakteristické znaky. Vzrůst prací v jazyce maďarském. Ohlas reformace a protireformace. Historiografie protestantská: St. Szekély, K. Heltai. Protireformační historikové: M. Oláh, J. Sambucus, M. Istvanffy. F. Folkách, Štěp. Szamoskdzi. Pojednání Gyulafiho Les tára, J. Decia Barovia. Historické práce J. SrěmskéhoDčjepisectví evrop. vzchodu a A. Verančiče. Dějepisectvi maďarské 17. stol. Jeho ráz. G. Petho. SedmihradUi historikové: Jan Bsthlen, F. Bethlen, Mik. Bithlen, Jan Kemínv, J. Szilardi, K. Baithi. Charakteristické práce uherského dějepisectvi 18. stol. M. Oserei, P. Apor, St. Halmágyi, P. Bod, O. Spangar, S. Timon, Št. Kaprinay, J. Szeker. Jihosíovanské dějepisectvi 16./17. stol. Vliv humanismu, reformace a protireformace. Dito M. Maruliée, L. T. Crijeviée. A. Vrančič, M. Orbini, jeho dílo a vliv, J. Rattkay, J. Lučič, P. Ritter Vitezovié. Ráz jejich prací, odlišná ideologie a význam. Srbšti dějepisci. Jiři

Brankovié. // C) OBDOBÍ RUSKÉ ŘÍŠE A SFÉRA JEJÍHO VLIVU 1?./1?. STOL. KŘÍŽENÍ S EXPANSÍ RAKOUSKOUHERSKOU V OBLASTI KARPATSKÉ, DUNAJSKÉ A BALKÁNSKÉ. (18./20. STOL.). // i. DĚJEPISECTVI 18./19. STOL. (DO R. 1918). str. 213 // Počátky novodobého dějepisectvi ruského a ukrajinského v dobé Petra Vel. Vliv akademie věd. Význam Tatiščevův. Činnost Bayera, Müllera, Schlözera a jejich místo v ruském dějepisectvi. Üloha Tredjakovského, Sčerbatova, Lomonosova. Kritické hlasy Boltinovy, Platonova. Počátky ukrajinského dčjepisectví. Istorija Rusov. 19. stol. v dějepisectvi ruském a ukrajinském. Karamzin a význam jeho díla. Význam Kačenovského a jeho skeptické školy. Rozpory s Karamzinem. Polévej. Pogodin. Ideologie slavjanofilů a západníků. Její stoupenci. Odklon v 2. poi. 19. stol. od ideologických diskusí. Vítězství kritického směru. Solovčv a význam jeho školy v Moskvě. Bestužev-Rjumin a jeho škola v Petrohradě. Ključevskij, jeho škola. Miljukov, Kizevetter, Platonov, Lappo-Danilevskij, Djakonov, Pavlov-Silvanskij. A. A. Šachmatov, Istrin, A. S. Borgman. Badatelé všeobecných dějin v 19. stol.: Granovskij, Kutorga. Studium archeologie, dějin řeckých, byzantských. Vasilevskij, Uspenskij, Kulakovskij, Kondakov. Studium středověkých dějin západo-evropských. Studium dějin novověkých. Karéev. Studium dějin slovanských národů : Laminskij a jeho škola. Dějepisectvi

ukrajinské 19. stol. Dílo Kostomarovo. Zakladatel kyjevské ukrajinské školy, Antonovyč, jeho dílo a škola. Kuliš a D. J. Bahalyj. Zakladatel haličské ukrajinské školy M. Hruševs’kyj, jeho dílo a škola. Jeho pojetí ukrajinských dějin. Dějepisectvi polské 18./19. stol. Vliv pádu polského státu na polské dějepisectvi. Lelewel, jeho ideologie a škola. Krákovská škola: Szujski, Kalínka, Bobrzyiíski. Představitelé polského kriticko-positivistického směru: Liske, Finkel a jejich škola. Představitelé krakovského positivistického směru a jejich škole. Polské badatelské směry na půdě varšavské a carského Ruska. Polšti badatelé v pruském záboru. Mladší polští historikové před I. světovou válkou. Dějepisectvi rumunské. Úpadek rumunský v 18. stol. Práce cizinců. Latinská škola sedmihradská: §incai, P. Maior. S. Micu-Clain. Význam jejich práci. Vliv latinské sedmihradské školy ve Valašsku a Moldavsku. První rumunská škola historická v ig. stol.: Cogälniceanu, Bálcescu, Hajdeu, Xenopoi. Výsledky jejich prací. „Kritická“ rumunská škola v 2. poi. 19. stol.: Onciul, Bogdan, Párvan, Russo, Giurescu, N. lorga. Dějepisectvi jihoslovanské nové doby. Počátky dějepisectvi charvátského v nové době. Krčelié, Kukuljevič Sakcinski, Fr. Rački, T. Smičiklas, VI. Klaié, F. Šišié, Prelog. Srbské dějepisectvi nové doby. J. Rajič,

práce Šafaříkovy, Miklosichovy. Boje mezi Ruvaraccm a Srečkovičem. Vítězství vědecko-kritického směru: Novakovič, Bordevié, Radonič, čorovič, Radojčié, Skerlič, Stanojevié. Slovinská historiografie a její představitelé. Fr. Kos. Dějepisectvi bulharské. Mnich Pajsij, Venelin, Šafařík, Jireček, Drinov, Vzrůst bulharské badatelské obce koncem ig. a poč. 20. stol. Šišmanov, Bobčev, Miletié, Zlatarski, Kačarov, Filov, Nikov, Zlatarski, Románski, Mutafčiev. Dějepisectvi maďarské i8./ig. stol. Heuristické práce v 18. stol. Hevenesi, Štěp. Kaprinay, S. Timon, Bèl, Schwandtner, Kollar, Pray, Katona, Fejér, Comides. První synthetické práce v maďarském jazyce: Budai, Virág, Horváth, Majláth, Csuday. Maďarští emigrantští historikové: Szalay, Horváth. Maďarští historikové v Uhrách okolo polov. 19. stol.: Teleki, Bajza, Jászay. Maďarské dějepisectvi po r. 1857. Ediční nich a organisace vědecké práce. Představitelé maďarského dějepisectví po r. 1867. Maďarský směr positivistický a sociologický. Jejich představitelé. Historikové církevních dějin. Byzantologové. Badatelé maďarsko-slovanských vztahů. Mladší badatelé na přelomu 19./20. stol. // 2. HLAVNÍ PROUDY A PROBLÉMY IV DĚJEPISECTVÍ VÝCHODOEVROPSKÉM a jeho’ představitelé po I. světové válce. str. 258 // Historické badání v Sovětském svazu. Historický materialismus. Vítězství marxisticko-leninistického

směru. Představitelé historického materialismu: Rožkov a Pokrovskij. Metamorfosy sovětské historiografie od r. 1932/36. Vlastenecký směr. Vývoj dějepisectvi ukrajinského v Sovětském svazu. Poměry po revoluci r. 1917. Zásluhy M. Hruševs’kého o pozvednutí ukrajinského dějepisectví. Směr marxisticko-leninistický v ukrajinské historické vědě. Bahalyj, Slabčenko, Javors’kyj, Hermajze. Vlastenecký směr jx) r. 1937. Vývoj běloruské historiografie: Ljubavskij, Karskij. Organisace běloruské historické vědy. Představitelé běloruského dějepisectvi: Dovnar-Zapolskij, Pičeta, Ihnatouski. Marxistický směr v běloruské historiografii. Zájem o věci národní. Zahraniční produkce ruská a ukrajinská. Její ráz a představitelé. Eurasistický směr v emigrantské historické skupině. Produkce ukrajinských zahraničních badatelů. Badatelé Ivovští a varšavští. Vývoj polského dějepisectvi po r. 1918. Jeho ráz. Důraz na studium dějin Polska se sousedy. Historikové česko-polského poměru. Studium otázky slezské, styků polsko-německých, polsko-tureckých, polsko-íitevských, polsko-moskevských, polsko-maďarských, polsko-jihoslovanských, styků s Francií. Byzantologie. Kulturní dějiny. Hospodářské dějiny. DějepisectviDějepisec tví evrop. východu litevské. Počátky litevské historiografie. Změny po r. 1904. Hlavni představitelé litevské historické

vědy poě. ao. stol. Změny po r. 1918. Hlavní litevští historikové po r. 1918 a problémy litovských dějin. Dějepisectví rumunské. Pracovní, ediční a organisační ruch po r. 1918. Činnost lorgova a nové rumunské historické školy. Problémy rumunských dějin a jejich řešení. Hledisko nové rumunské historické školy. Maďarská historiografie po r. 1918. Organisační činnost maďarských historiků. Publikační vývoj. Myšlenka revisionismu. Materialisticko-marxistické chápání historického vývoje. Turanská ideologie. Představitelé maďarské historické vědy. Hlavní problémy a jejich řešení. Byzantologic. Turkologie. Studium styků se Slovany. Jihoslovanská historiografie. Ráz badáni. Řešení problémů.

(OCoLC)5219928

cnb000272861