.

0 (hodnocen0 x )

BK

Vyd. 1.

V Praze : C.H. Beck, 2011

xx, 439 s. ; 24 cm

ISBN 978-80-7400-372-1 (brož.)

Populárně odborné příručky

Obsahuje bibliografie, bibliografické odkazy a rejstřík

000193618

Předmluva VII // I. kapitola - Barbaři a křesťané 1 // 1. Počátek na troskách 1 // 1.1 Evropská civilizace není pokračováním antiky 1 // 1.2 Evropské národy nejsou potomky Latinů či Galorománů 2 // 1.3 Barbaři zaplavili Evropu 3 // 1.4 Na periferii civilizace 5 // 2. Rekové a Římané nebyli humanisty evropského ražení 6 // 2.1 Obraz antiky je v evropské tradici silně zidealizován 6 // 2.2 Tvrdá realita klasického Řecka 7 // 2.3 Římská republika byla státem drsných dobyvatelů 8 // 3. Evropská civilizace byla od počátku křesťanská 10 // 3.1 Jenom církev neutonula v záplavě barbarství 10 // 3.2 Církev přetváří duchovní život barbarů 11 // 3.3 Církev uchovává duchovní hodnoty předchozích civilizací 12 // 4. Duchovní pouto mezi antikou a středověkem 14 // 4.1 Prvotní křesťanství bylo cizí antickému myšlení 14 // 4.2 Proměna křesťanské víry 14 // 4.3 Křesťanství bylo povýšeno na státní náboženství 15 // 4.4 Otcové církve 17 // 4.5 Pomíjivá obec pozemská a věčná obec Boží 19 // 5. Pět století barbarských vpádů 20 // 5.1 Evropská civilizace vznikala dlouho a těžce 20 // 5.2 Pád ostrogótské říše 20 // 5.3 Arabové obsazují vizigótskou Hispánii 21 // 5.4 Vpád Slovanů, Avarů a Bulharů 21 // 5.5 Vikingové drancují Britské ostrovy 22 // 5.6 Vyvrácení Velkomoravské říše 23 // 5.7 Úpadek Franské říše 24 // 5.8 Konec barbarských vpádů 25 // II. kapitola - Pokusy o politické sjednocení Evropy 29 // 1. Odkaz Karla Velikého 29 // 1.1 Císařská korunovace 29 // 1.2 Propojování Franků a Říma 29XII // 1.3 Nová politika papežství 31 // 1.4 Proč se Karel nechal korunovat císařem? 32 // 1.5 Založení politické Evropy 33 // 1.6 Vznik císařské tradice 34 // 1.7 Obnovení říše 35 // 2. Porážka teokracie 36 //

2.1 Církev má garantovat správný řád světa 36 // 2.2 Spirituálie a temporálie 37 // 2.3 Pokus o nadvládu nad Evropou 38 // 2.4 Porážka císaře i papeže 39 // 2.5 Vznik mocenského dualismu 40 // 3. Neúspěch Habsburků 41 // 3.1 Habsburkové se stali nejmocnějšími panovníky v Evropě 41 // 3.2 Možnosti a omezení při sjednocování veleříše 42 // 3.3 Evropa proti Habsburkům 44 // 3.4 Politické důsledky porážky Habsburků 44 // 4. Velký národ 45 // 4.1 Francie za náboženských válek 45 // 4.2 Král Slunce zahájil éru francouzského hegemonismu 46 // 4.3 Mír chýším, válku palácům 47 // 4.4 Francouzská republika začíná překreslovat politickou mapu Evropy 49 // 4.5 Válka proti druhé koalici 50 // 4.6 Další koaliční války 51 // 4.7 Císař Západu 52 // 4.8 Kontinentální blokáda 53 // 4.9 Francie od Baltu k Jadranu 54 // 4.10 Válečná tažení pro upevnění kontinentální blokády 54 // 4.11 Pád Napoleonovy říše 56 // 5. Tisíciletá říše nordických nadlidí 58 // 5.1 Politické sjednocení učinilo z Německa nejsilnější evropskou velmoc ..58 // 5.2 Německé záměry v roce 1914 60 // 5.3 Krach válečných plánů 60 // 5.4 Německo prohrálo v „opotřebovávací“ válce 62 // 5.5 Od porážky k nové válce 63 // 5.6 Dobytí Evropy 64 // 5.7 Blesková válka 66 // 5.8 Rozhodující zlom ve válce 68 // 5.9 Manévrová tanková válka 70 // 5.10 Totální porážka Německa 71XIII // 6. Lze sjednotit Evropu na bázi dobrovolnosti? 73 // 6.1 Pokusy o násilné sjednocení Evropy vždy posílily její pluralitu 73 // 6.2 Dobrovolné sjednocování se stalo reakcí na mimoevropskou hegemonii 73 // III. kapitola - Evropa v bázni Boží 77 // 1. Evropa mnichů 77 // 1.1 Církev se stává hybatelem dějin 77 // 1.2 Svatý Benedikt - patron Evropy 77 // 1.3 Regula Benedicti 78 //

1.4 Kláštery rozšiřují civilizaci 79 // 1.5 Mniši vytvářejí duchovní jednotu rodící se Evropy 80 // 2. Tvář Evropy v 10. století 82 // 2.1 Politický chaos 82 // 2.2 Hospodářská nerozvinutost Evropy 83 // 2.3 Metla soukromých válek 83 // 2.4 Úpadek církve a clunyjská reforma 84 // 3. Jak se z římského biskupa stal papež 85 // 3.1 Římská církev jako centrum všecírkevního communia a pravověmosti 85 // 3.2 Římský biskup se stává arbitrem a dědicem světovládné tradice 87 // 3.3 První papež 88 // 3.4 Říšské církve nahrazují antické communium 89 // 3.5 Šíření víry 89 // 3.6 Padělatelé listin 91 // 4. Evropa papežů 93 // 4.1 Proč papeže volí kardinálové 93 // 4.2 Papežská monarchie 94 // 4.3 Válka a mír 96 // 4.4 Čas a vědění patří Bohu 97 // 4.5 Žebravé řády 98 // 4.6 Univerzity 99 // 4.7 Scholastika 101 // 5. Krize církve 102 // 5.1 Papežské schizma 102 // 5.2 Svatokupectví 103 // 5.3 Duchovenstvo propadá mamonu 104 // 5.4 Duchovní krize 105 // 5.5 Konciliámí hnutí 105XIV // 6. Reformace a protireformace 108 // 6.1 Víra Martina Luthera 108 // 6.2 Protestanti 110 // 6.3 Reformovaná církev Jana Kalvína 111 // 6.4 Anglikánství 112 // 6.5 Katolická reforma nazývaná také protireformace 113 // 6.6 Tovaryšstvo Ježíšovo 115 // 7. Náboženské války 117 // 7.1 Politické příčiny náboženských válek 117 // 7.2 Třicetiletá válka 119 // 7.3 Náboženské války nepřinesly náboženskou svobodu 120 // 7.4 Politika se odděluje od náboženství 121 // 7.5 Zánik politické moci církve 122 // IV. kapitola - Evropská expanze 125 // 1. Ohrožení ze strany islámu 125 // 1.1 Muslimové oddělili Evropu od jižního a východního Středomoří 125 // 1.2 Konsolidace evropské civilizace 126 // 2. Křížové výpravy 126 // 2.1 První rozkvět Evropy 126 //

2.2 Křižáci vpadli do civilizovanějších zemí 128 // 2.3 Vojenská síla Evropy 128 // 2.4 Myšlenka svaté války 129 // 2.5 Politické výsledky křížových výprav 130 // 2.6 Duchovní a kulturní význam křížových výprav 132 // 3. Humanismus jako úsvit modernity 132 // 3.1 Pád Carihradu 132 // 3.2 Moderní doba začíná převratem v lidském myšlení 134 // 3.3 Člověk je mírou všech věcí 137 // 3.4 Antické myšlenky byly katalyzátorem, nikoli původcem 138 // 4. Ovládnutí oceánů 140 // 4.1 Proč byla Evropa první? 140 // 4.2 Nové podněty působí ve vzájemné souvztažnosti 142 // 4.3 Směr oceán, cíl neznámý 143 // 4.4 Portugalsko ztrácí pozice 145 // 4.5 Španělská éra 145 // 4.6 Nizozemí přebírá štafetu 146XV // 4.7 Francie a Anglie jsou zatím druhořadými mocnostmi 147 // 4.8 Itálie a střední Evropa se propadají do hospodářské bezvýznamnosti . 147 // 4.9 Východní Evropa je izolována od evropského vývoje 148 // 5. „Evropský zázrak“ 148 // 5.1 Převaha Evropanů narůstá 148 // 5.2 Nové pojetí vědy 150 // 5.3 Všeobecná gramotnost 152 // 5.4 Průmyslová revoluce 153 // 5.5 Věk železnic 153 // 5.6 Většinu bohatství začínají vytvářet nové společenské vrstvy 154 // 5.7 Převaha Evropy v institucích 155 // 5.8 Dobyvateli se stávají národní státy 156 // 5.9 Politické strany 156 // 5.10 Bankovnictví a finanční trhy 158 // 5.11 Obchodní společnosti 158 // 5.12 Technické školy 159 // 6. Dobytí světa 160 // 6.1 Evropskou expanzi nezastavily ani války 160 // 6.2 Anglie zatlačuje Nizozemsko 160 // 6.3 Velká Británie poráží Francii 161 // 6.4 Napoleonské války z pohledu Velké Británie 162 // 6.5 Královna vln 163 // 6.6 „Národ kramářů“ 164 // 6.7 Rovnováha moci 165 // 6.8 Vrchol evropské expanze 167 // 7. Zánik světového panství 168 //

7.1 Odvrácená tvář evropské civilizace 168 // 7.2 Pád evropské moci 169 // 7.3 Rozpad kolonialismu 170 // 7.4 USA přebírají roli vůdce Západu 171 // V. kapitola - Svoboda a rovnost 173 // 1. Předmodemí kořeny individualismu 173 // 1.1 Tradiční společnosti jsou v politice kolektivistické 173 // 1.2 Každý člověk je neopakovatelným stvořením Božím s vlastní vůlí 175 // 1.3 Spor o universalie 176 // 1.4 Přirozené právo a vůle jednotlivce 176 // 1.5 Vůle jednotlivce může zakládat jeho práva 177XVI // 2. Morální rovnost lidí 179 // 2.1 Křesťanská města 179 // 2.2 Křesťanský univerzalismus 180 // 2.3 Křesťanský dualismus 182 // 3. Myšlenka suverenity 185 // 3.1 Barbarští váleční vůdci 185 // 3.2 Králové z Boží milosti 185 // 3.3 Král je mrtev-ať žije král! 186 // 3.4 Státní moc je absolutní a nedělitelná 187 // 4. Jednotlivec má práva 188 // 4.1 Jednotlivec je nositelem subjektivních práv 188 // 4.2 Přirozené právo se stává souhrnem subjektivních práv 190 // 4.3 Povýšit bezprávné do občanského stavu 190 // 4.4 Svoboda na anglický způsob nepotřebuje abstraktní lidská práva 191 // 5. Přirozený stav a společenská smlouva 193 // 5.1 Bůh odchází z politiky 193 // 5.2 Politika jako projev pudu sebezáchovy 195 // 5.3 Vládnout je třeba se souhlasem ovládaných 196 // 5.4 Racionalistické spekulace se staly kolébkou moderní ústavnosti 197 // 6. Hledání hranic moci 199 // 6.1 Vznik prvního parlamentu 199 // 6.2 Parlament se stává zákonodárcem 200 // 6.3 Dělba moci má zabraňovat zneužití moci 201 // 6.4 Dělba moci je zárukou politické svobody 203 // 6.5 Vláda odpovědná parlamentu 205 // 6.6 Role politických stran při parlamentní kontrole vlády 207 // 7. První demokracie 208 // 7.1 Nový Boží lid se plaví přes oceán 208 //

7.2 Náboženská tolerance vystřídala fanatismus 210 // 7.3 Víra a svoboda se staly nerozlučnými družkami 211 // 7.4 Osadníci vytvářejí nové formy politického zastoupení 212 // 7.5 Vzpurné sněmovny 213 // 7.6 Vzpoura za práva Angličanů v Americe 215 // 7.7 Proměna vzpoury v revoluci 215 // 7.8 Lid se stává suverénem 217 // 7.9 Demokracie se zakládá psanou ústavou 220 // 7.10 Demokratické instituce vyrostly z evropské tradice 222 // VI. kapitola - Pod praporem pokroku 223 // 1. Myšlenka pokroku 223 // 1.1 Dejiny se řídí Božím záměrem 223 // 1.2 Věk ducha 224 // 1.3 Světlo rozumu 225 // 1.4 Všechno je špatně 226 // 1.5 Idea pokroku 227 // 1.6 Náboženství překáží pokroku 227 // 1.7 Deismus - přestupní stanice na cestě k ateismu 228 // 1.8 Světlé zítřky 229 // 2. Lesk a bída absolutních monarchů 230 // 2.1 Vznik moderního úřednictva 230 // 2.2 Politická ekonomie 231 // 2.3 Inteligence 232 // 2.4 Symbióza pokroku a absolutismu 233 // 2.5 Každý je služebníkem státu 234 // 2.6 Modernizace habsburské říše 236 // 2.7 Reformy zasahují celou Evropu 237 // 3. Evropská revoluce pod taktovkou Francie 238 // 3.1 Co očekávali Francouzi od státu 238 // 3.2 Čeho se Francouzi nedočkali od králů 239 // 3.3 Co si Francouzi slibovali od svolání Generálních stavů 240 // 3.4 Velká francouzská revoluce se stala mytologií politických dějin Evropy 241 // 3.5 Kdo vyjadřuje vůli lidu? 242 // 3.6 Revoluce roku 1789 243 // 3.7 Deklarace práv člověka a občana 244 // 3.8 Francie vyhlásila válku 246 // 3.9 Revoluce roku 1792 247 // 3.10 Blaho republiky žádá popravu krále 249 // 3.11 Revoluce roku 1793 250 // 3.12 Revoluční diktatura nahrazuje demokratickou ústavu 251 // 3.13 Teror vyrůstá z vnitřního vývoje revoluce 253 // 3.14 Teror má uskutečnit vůli lidu k revoluční ctnosti 256 //

3.15 Revoluce roku 1794 257 // 3.16 Ukončit revoluci se nedaří 260 // 3.17 Napoleon získává a stabilizuje státní moc 261 // 3.18 Restaurace Bourbonů nevrátila starý režim 263 // 3.19 Evropská revoluce pokračuj e 264 // 3.20 Evropská revoluce za svobodu a rovnost zvítězila v roce 1848 266 // 4. Národ nade vše 267 // 4.1 Jak vzniká národ? 267 // 4.2 Slovo národ měnilo svůj význam 268 // 4.3 Středověké politické národy 270 // 4.4 Národ obývá svoji vlast 270 // 4.5 Národy jsou přirozenou formou existence lidstva 274 // 4.6 Splynutím lidu a národa se zakládá demokratický národní stát 275 // 4.7 Rodí se nové národy 276 // 4.8 Fenomén nacionalismu 278 // 4.9 Politické důsledky nacionalismu 279 // 5. Kult síly 282 // 5.1 Buržoazie a proletariát 282 // 5.2 Systém pozitivní vědy 283 // 5.3 Mravnost a spravedlnost jsou nevědecké 284 // 5.4 Politické ideologie 285 // 5.5 Politická hnutí 288 // 5.6 Imperialismus 289 // 5.7 Politická moc smí zasahovat do všeho 291 // VIL kapitola - Konec evropské nezávislosti 293 // 1. Velká válka 293 // 1.1 Masakr 293 // 1.2 Vnitropolitické příčiny války 294 // 1.3 Vystřízlivění z válečného opojení 297 // 1.4 Totální válka se vede i v zázemí 298 // 1.5 Rusko se zhroutilo první 299 // 1.6 Zhroucení Německa a Rakouska-Uherska 301 // 2. Mír vítězů 302 // 2.1 Diktát z pozice síly 302 // 2.2 Právo národů na sebeurčení 304 // 2.3 Rychlý konec poválečných nadějí 308 // 2.4 Škodí demokracie národům? 310 // 3. Nacionálněsocialistická revoluce 312 // 3.1 Světová hospodářská krize podlomila důvěru v demokracii 312 // 3.2 Nacismus jako pokroková a revoluční ideologie 314 // 3.3 Vědecký rasismus 316 // 3.4 Vznik panské rasy 320 // 3.5 Tažení Árijců na jih 321 // 3.6 Rasa, národ a stát 322 //

3.7 Revoluční státostrana 325 // 3.8 Cesta do říšského kancléřství 327 // 3.9 Hitlerova revoluce 329 // 3.10 Glajchšaltování 331 // 3.11 Postavení občana v nacistickém státě 332 // 3.12 Zahraniční cíle nacismu 334 // 4. Rozdělení Evropy 336 // 4.1 Společnost národů 336 // 4.2 Politika usmiřování 337 // 4.3 Vznik nacistické Evropy 340 // 4.4 Protihitlerovská koalice 347 // 4.5 Formování poválečné Evropy 349 // 4.6 Rozpad protihitlerovské koalice 353 // 4.7 Lidové demokracie 356 // 4.8 Rozdělení Německa dokončilo rozdělení Evropy 357 // 4.9 Rozdělení Evropy bylo důsledkem ztráty její politické nezávislosti 359 // 5. Komunistická revoluce 360 // 5.1 Materialistická teorie pokroku 360 // 5.2 Marxovo pojetí třídního boje 362 // 5.3 Revoluční poslání proletariátu 363 // 5.4 Každému podle jeho potřeb 364 // 5.5 Diktatura proletariátu 365 // 5.6 Revoluce se odkládá 367 // 5.7 Epocha imperialistických válek a proletárskych revolucí 368 // 5.8 Leninská avantgarda proletariátu 369 // 5.9 Leninova revoluce 370 // 5.10 Rodí se totalitní diktatura 371 // 5.11 Spor o industrializaci 374 // 5.12 Kolektivizace a teror 375 // 5.13 Vývoz komunismu do Evropy 377 // 5.14 Politická tkáň komunistické totality 379 // 5.15 Hospodářské neúspěchy komunismu 381 // 5.16 Krach komunismu 384 // 5.17 Zázračný rok 1989 387 // 5.18 Pokusy na lidské společnosti nepotvrdily správnost teorie 389 // 5.19 Odchod Ruska z Evropy neobnovil evropskou nezávislost 391 // Epilog - Sjednocení Evropy jako politický problém 393 // 1. Unie evropských federalistů a Evropská meziparlamentní unie 393 // 2. Evropské hnutí a Rada Evropy 394 // 3. Cesta k Evropskému společenství uhlí a oceli 396 // 4. Nejvážnější pokus o politické sjednocení Evropy 398 // 5. „Velký národ“ poprvé 399 //

6. Vznik Evropského hospodářského společenství 401 // 7. Politický charakter EHS 402 // 8. Britská konkurence 404 // 9. „Velký národ“ podruhé 405 // 10. Rozšíření EHS 407 // 11. Evropská rada 408 // 12. Evropský parlament 410 // 13. Návrhy na další sjednocování Evropy 412 // 14. Chrám Evropské unie 413 // 15. Rozšíření Unie a reforma institucí 416 // 16. Ústava pro evropské občany 418 // 17. „Velký národ“ potřetí 419 // 18. Reformu institucí provedla Lisabonská smlouva 421 // 19. Účel politického sjednocení Evropy 422 // 20. Idea politické Evropy 423 // Použitá literatura 427 // Jmenný rejstřík 431