Román klasika české literatury zachycuje proměny šumavské krajiny a tradičního způsobu života lidí v této oblasti, které nastaly v důsledku ničivé přírodní katastrofy. V říjnu 1870 poškodila šumavské lesy nebývale silná vichřice. Na jedné straně byla krajina zpustošena obrovskými polomy, které byly navíc zasaženy kůrovcem a proto musely být urychleně zlikvidovány. Na druhé však právě tato skutečnost přinesla místním lidem práci a krátkodobě i poměrně vysoké výdělky. Pozadí této kalamity pak Klostermannovi umožnilo rozehrát ve svém románu osudy sedláka Podhamerského a jeho dcery Rezly, kteří se snaží získat z neočekávané a náhlé skutečnosti co největší osobní prospěch. Klostermann sleduje nejen vzestup a pád obou těchto protagonistů či proměnu "ráje šumavského" v ohromnou planinu, avšak zamýšlí se také nad důsledky, které přináší narušení jednoty mezi venkovským člověkem a přírodou..