Pátá sbírka brněnského básníka, publicisty, nakladatelského a časopiseckého redaktora shrnuje verše, které autor napsal zhruba od roku 2012 až do současnosti. "Užitou lyriku" je možné definovat jako výdech každodennosti, jako (ne)okouzlení nad světem, v němž nacházíme stále nové inspirace, deroucí se do vědomí. Pro básníka zůstává jedním z hlavních zdrojů brněnské prostředí, město, v němž v duchu Ivana Blatného téměř "každý den končí melancholickou procházkou". Vedle tesklivých ohlédnutí jsou tu ale i bilanční porovnávání, povzdech nad tím, jak se láme čas a v paměti z něho ulpívají chvíle zarmoucení, lítosti, oné "užité lyriky", která bytostně vrostla do lidského života. Stöhrova poezie je jako mávnutí křídel, která přivolávají nejrůznější pocity: tu nostalgické úsměvy, tu přednášky na "katedře smutku", jindy zase až halasovské odkazy. Pokaždé však jde o básně, které spějí k intenzitě prožitku, který se, ať už svou zbytečností, bujarostí nebo oduševnělostí, otiskl pod kůži a o němž i proto lze i dnes vyprávět..
Vyšel jsem dnes do podzimu // Než zastaví spoj // Jak padá tma, ožívají armády komínů // Na okenním parapetu kvete orchidej // Apokalypsa nau, apokalypsa nou! // Ostatky // Letní kontinent // Ráno jsem se převalil na polštáři // Tapolka // Odplouváš... // V neděli ráno je les boží // Omluv mne, že nepřijedu // Peter, paul and máry // Noční Halas // Obelisk // Advent // A ty nikdy nesmíš // Vranov // Ani jak // Zapálil jsem si cigaretu // Pojď se mnou tam // Boží les // Bylo to dávno // V Ostravě // Dvě lodě // Valounek // Sůl // Báseň Sen 9/12 Hvězda // O Vánocích loď Santa Maria