.

0 (hodnocen0 x )

(4) Půjčeno:4x 

BK

Romány

První vydání

Praha : Argo, 2021

387 stran ; 22 cm

ISBN 978-80-257-3613-5 (vázáno)

Dvě hrdinky a dva životní příběhy, které od sebe dělí více než sto let, a přesto mají tolik společného. Román se mimo jiné zamýšlí nad českou národní povahou a hledáním kořenů. Román nabízí dialog dvou vyprávěcích hlasů, které dělí více než sto let: z naší přítomnosti se ozývá učitelka Anežka, která se snaží vyznat ve vlastních zmatcích i ve zmatené době, a přitom přemýšlí nad rukopisnými paměťmi moravské venkovanky Kateřiny, svérázné ženy, která nedostatek vzdělání vynahrazuje vrozenou bystrostí. Mezi mnoha tématy, jež obě roviny vyprávění spojují, vyniká jedno: fascinace, kterou obě ženy pociťují tváří v tvář Vídni. Kateřina pobývala ve Vídni v roce 1912, tedy v době, kdy sláva pyšné císařské metropole vrcholila. V roce 2020 se do Vídně v jejích stopách vydává Anežka. Přitom zjišťuje, jak pevně provázané jsou dějiny českých zemí a Rakouska, objevuje skutečnosti, o nichž se u nás příliš nemluví, do toho řeší svůj milostný život, a jakoby mimoděk přichází na to, kým vlastně je - a kým by chtěla být - ona sama..

001652501

9 Moravské pole zve se tato země, bitevní pole, jež bys pohledal // 14 Vítejte v srdci Evropy // 17 Můj tatíček byl jediný syn na sedláčkem gruntě... // 22 Nás dětí se narodilo deset... // 27 Chudí příbuzní // 33 Anežka mi vyhovuje // 40 Telefonbuchpolka // 51 Žádný pramen nemluví pravdu a některé prameny lžou // 55 Srdce pijáka // 61 Buď sláva Habsburkovi v Rakousích! Sláva buď Habsburkům zde navěky! // 67 Naša mamička byla negramotná // 71 Ty ostaneš doma a nás starých doopatruješ // 74 O mně rozhodla rodinná rada, že půjdu přes tu úlevu do Vídně // 79 Nejšťastnější jsem byla v českém kostele // 84 Narodit se znovu za dvě stě let // 91 Putujeme s Fankú k svátému Antoninku // 96 Od svátého Marxe... // 100 ... ke Karl Marx-Hofu // 109 Vídeňská moderna // 114 Architektura se může psát - jako báseň nebo partitura // 118 Rotunda // 127 Postaven v monarchii, zbudován pro republiku // 132 Člověka, jejž jsi stvořil do nádherného šatu oděného // 139 Vindobona romana // 144 Rodem, duchem spřízněná císařovna vznešená // 152 Tristium Vindobona // 158 Ve městech tolik hladu a u nás plná komora všeho // 163 Byla válka, konce nebrala // 168 Řádila španělská chřipka // 175 Rothschild, Sviták, Laurin a Klement // 180 Kavárník z Kyjova // 185 Ehrenhaftova ulička // 189 Leopoldstadt // 198 Bicykl jako symbol svobody a pokroku // 203 Žofiiny lázně // 206 Bella gerant alii, tu felix Austria nube // 214 Válka skončila, jak dyž chudobný člověk umře // 223 Samostatnost // 231 Brnem // 235 Já su Kača a su z Kozojídek Benedíkova // 240 Sňatky z rozumu // 247 Slečna učitelka Hrejsová // 254 Vdávání jsem považovala jenom za nezbytný prostředek k získání dětí // 260 Kámen, nůžky, papír // 263 Tak dlouho popíráš svého vnitřního Němce, až přijde Němec skutečný //

271 Přišli Němci // 274 To ráno začalo nějak jinak než jiná // 281 Památce doktora Hlobila // 284 Po válce // 288 Pryč od Vídně // 293 Sláva a pád krále Otakara // 297 Klec nám spadla // 304 Byla jsem před Rakouskem, budu i po něm // 308 S Kolínem, Vídní, Londýnem, Paříží by Praha měla stát v jedné řadě, jim se rovnat! // 315 „Edle Herrn, da habt ihr den anderen!“ zvolal vůdce českých stavů // 321 Zánik dvora Radošova, pád domu Chorinských // 327 V mých vzpomínkách žijí Kozojídky jako veliké, tvrdé srdce // 332 Srdce Evropy // 340 Někde jsem četla, že velicí umělci jsou málokdy normální // 349 Moc řečí čtyřiapadesát // 358 Zdrávas Maria, milosti plná // 367 Radecký, marš! // 371 Jak je ti, Rakousko? // 378 Bitevní pole, jež bys pohledal, i pole ke sklizni, vděčme za to Bohu // 381 Vzadu za Moravou už začal rozbřesk, brzy bude den // 386 Poznámka autorky

cnb003367301