Filozofický román, inspirovaný životem a myšlenkami zakladatele taoistického učení Lao-ce, je posledním prozaickým dílem filozofa, básníka a prozaika Egona Bondyho. Jde o jeden z řady Bondyho „filozofických životopisů“, jimiž jsou evokovány životní osudy význačných starověkých či středověkých myslitelů a jejich názory jsou konfrontovány s dneškem a s autorovými vlastními filozofickými reflexemi. V této próze, již možno považovat v jistém smyslu za Bondyho myšlenkovou závěť, jde o příběh pololegendárního čínského filozofa Lao-c‘, zakladatele filozofické koncepce taoismu. V příběhu sledujeme odchod „Dlouhého ucha“, jemuž je Lao-c‘ předobrazem, pryč od civilizace, nejprve do polobarbarských pohraničních končin a pak ještě dále až do horské divočiny, kde konečně nachází samotu, klid a smrt. Příběh je zpestřen mnoha staročínskými reáliemi, s nimiž byl autor dobře obeznámen, neboť právě poslední léta svého života se více než kdy předtím zabýval čínskou kulturou, filozofií a zejména taoismem..