.

0 (hodnocen0 x )

EB

EB

ONLINE

[Česko] : Galén, 2014

1 online zdroj (190 stran)

ISBN 978-80-7492-169-8 (online ; pdf)

ISBN 978-80-7492-126-1 (print)

Kniha Pradávné kořeny shrnuje veršované texty Jaroslava Hutky, které vznikaly v průběhu let 2006–2014 na okraji jeho tvorby písničkářské. Mnohé z nich byly napsány na Domažlicku, ve Francii a zejména v Indii, kde Jaroslav Hutka rád pobývá. Původně vznikaly jako autorovo privatissimum. Po jejich pečlivém výběru a uspořádání vznikla knížka, která zaujme myšlenkovými i tvárnými polohami, s nimiž jsme se v Hutkově tvorbě dosud nesetkali.Sám autor o knize napsal: „Pradávné kořeny jsou nové. Je to část druhé kapitoly mého písničkáření a básnění. Otevřela se v roce 2006. První kapitola zabírala od roku 1966 čtyřicet let. Po návratu z emigrace mě udělala nevhodně slavným. Sláva je rychlý výprodej, který pokazí vše hodnotné. Splaskla jak bublina a poslední desetiletí po návratu mi předvedlo prázdnotu. Stalo se dobou překořeňování. Prázdnota, ve které jinak všechno fungovalo. V létě 2006 se to změnilo. Začal jsem znovu psaním osahávat život a jeho smysl. Že jsem na veřejnosti, kterou dnes vytváří média, zapadl, není důležité. Je jiná doba. Sáhl jsem pod ni a našel zase kořeny. Pradávné kořeny jsou nové V této sbírce rostly posledních osm let.“.

001943053

(Ten člověk, kterého ráno a večer vidím v zrcadle) I/ Doznívá písnička // Žena // České měsíce // Jeden den lásky // Moderní doba // Obrázek // Muzeum // Telo // Odlesky luny // Rozpité barvy // Hroznové víno // Dotyk lásky // Moře // Na mořském břehu // Po těle ti stále sahám // Staré stromy // Svědo // II/ Loučení s létem // (Stáří ach není to mrtvolné ticho) // (Tenounký koberec života leží) // (Vyžilé omítky města) // (Loučení s krajinou, loučenís létem) (Krajina do kopců utíká za spásou) // (Mokro a větrno sedlá si krajinu) (Kamenná zeďpadá zpátky do krajiny). // (Poslední ochotný jazýček moře) // (Po zimě ticho je, stromy jsou nahé) // (Laskavě modře se konečnost promítá) // (Bosýma nohama šlape si do rosy) // (Ticho a prostor a zvrásnené mraky) // (Balvany nebe andělům padají z rukou) // (Zkřivená kopřiva pokřikem okřívá) 63 // (Na šňůře suší se prádlo) 64 // (Ani skála, ani les) 65 // (Nahé oči oblečených žen) 66 // (Na starých kamenech) 67 // (Tančit po provaze nebo psát písně) 68 // (Barevný drak leze po nahém těle) 69 // (Skleněné dny se svým odn ikud světlem) 70 // (Nafta a motory, příroda člověka) 71 // (Tajemství neskrývá voda svou čistotou) 72 // (Závratnost a plytkost žiti) 73 // (Tajemství života lehlo si před oči) 74 // (Kolikrát moře už propláchlo pevninu) 75 // (Tiše se pohoří s rovinou srovnává) 76 // (Neznámé místo a neznámá žena) 77 // (Do plachty údolí vítr teď zadu!) 78 // (Prostor a bezčasí v jaru se ztrácí) 79 // ( Ve studnách pravdy jedy se vaří) 80 // (Zvířata trpěna člověčí nadvládou) 81 // (Hořkosti rozpitá přes všechno žití) 82 // (Šedivou stopou déšť letni den zabit) 83 // ( Vítr se splašeně krajinou žene) 84 // (Ukrytá tajemství v životě člověka) 85 //

(Romeo v Julii na věčnost usíná) 86 // (Skryté jsou záznamy pradávných původů) 87 // (Když slunce zasvítí, radost se objeví) 88 // (Nádoba se dnem co bezedné nese) 89 // (Zeměje pod mrakem, věci jsou bez stínů) 90 // (Stesk) 91 // (Na hraně života, po stranách propasti) 92 // (Zářivé světlo na palmových Uštech) 93 // (Vzpomínka na stromy, kteréjsem neviděl) 95 // (Ztracen a zrazen před Buddhovým chrámem) 96 // (Voda je klidná a den je tichý) 97 // (V člověku radost je, svět pouze míjí) 98 // (Domeček na zemi hlídaný draky) 99 // ( Vprostorech osudu boří se domy) 100 // (Čas rozpuku, zráni a rozpadu) 102 // (Za noci nebe se o hvězdy opírá) 103 // (Osud si s člověkem hraje jak s panenkou) 105 // (Vzpomínám, jak lze mít někoho rád) 106 // (Propust mě Bože do mojí duše) 107 // (Tajemství bezčasí vodou se zrcadlí) 109 // (Ztracený den, který nikdy se nevrátí) 111 // (Pustota s prázdnotou chodí) 112 // (Vchaosu svobody lidského sobectví) 114 // (Poledne šedivým mrakem si ustlalo) 117 // (Od moře přicházípocity úzkosti) 119 // (Je chladno uprostřed července) 120 // (Úsměv a vůně, tlukot srdce) 122 // (Ráno mi nahlédlo do dlaně) 123 // (V modrém ránu télo s tělem) 124 // (Den horka zastavil na chvíli všechno dění) 125 // (Otázky smrti, otázky bytí) 126 // (Vzpomínka zrcadlí, co nejde vrátit) 128 // (Svou vlastní prázdnotu nacházím v krajině) 129 // (Oslepen nebeskou modrostí prázdna) 130 // (V zemi, kde jezero celéje z bláta) 131 // (Po ženském těle a po mužské duši) 132 // (Děti jdou ze školy a dívky v čajovnách) 134 (Mohutným prostorem vesmír svá zákoutí) 135 // (V chaosu bohatství života přírody) 137 // (Jiskřivě valí se voda přes kameny) 138 // (Na svatém Vojtěchu zvony čas odbíjí) 139 //

(V nepaměťodchází vše, co se událo) 140 // (Kdyby tam soudce na nebi byl) 141 // (Čas, který tvaruje hory a kameny) 143 // (Ve skále rýhy ryté větrem) 145 // (Věčnost se do moře zrcadlí) 147 // (U moře pod mrakem horký den) 149 // (Život tak zasněný do dávných kořenů) 151 // (Prastaré moře se do hloubek propadá) 152 // (Jak lásku naplnit životem) 153 // (Česané ostře a ve spěchu) 154 // ( Velký život z malých věcí) 155 // (Z barev moře den se rodí) 156 // (Vlna jde za vlnou, mokří a soli břeh) 157 // (Ve špíně města se otvírá obraz) 158 // (Zapadlé osudy ztracených obětí) 159 // (Vjistotě zániku všeho a každého) 160 // (V dotyku nahého ženského těla) 161 // (Vlna se -o útěku o skálu tříští) 162 // (Tíha vody dá korábu lehkost) 163 // (V láhvi je voda, láhev je ve vodě) 164 // (Na tenkém koberci ranního vzbouzeni) 167 // (Těžko se promlouvá, když není komu) 168 // (Stín země zakončil den) 169 // (Voda a kameny v předlouhém hovoru) 170 // (Krajina vypráví tichem a mizením) 171 // (Jiskření ve vlnách starého potoka) 172 // (Slavnosti světel na zeleném listoví) 173 // (V krajině plevele, v údolí zbabělců) 174 // (Poslední pozdravy svobodné přírody) 175 // ("Zdálky i zblízka je krajina tichá) 176 // (Stromy mi vypráví listnaté příhody) 177 // (Vše co mě napadá, v hlavě se honí) 178 // (Po vyhaslých slovech ticho) 179 // (Čekání na pizzu v palmovém háji) 180 // (Kůň běží krajinou, krásný jak vítr) 181 // (Na poušti v rozpadlých kamenech) 182