.

0 (hodnocen0 x )

EB

EB

ONLINE

[Česko] : Pistorius & Olšanská, 2018

1 online zdroj (336 stran)

ISBN 978-80-7579-024-8 (online ; pdf)

ISBN 978-80-7579-022-4 (online ; epub)

ISBN 978-80-7579-021-7 (print)

ruština

Válka nemá ženskou tvář je knižní prvotinou pozdější laureátky Nobelovy ceny. Světlana Alexijevičová, tehdy třicetiletá, při jejím psaní poprvé použila žánr, který ji později proslavil a o němž někteří kritici hovoří jako o „románu hlasů“, poprvé zde sestavila text z autentických úryvků rozhovorů, jež vedla se svými hrdinkami. Autorka po čtyři roky jezdila s magnetofonem po Sovětském svazu a hovořila se stovkami žen, které bojovaly ve Velké vlastenecké válce. Všechny se přihlásily do Rudé armády dobrovolně a většina z nich ve velmi mladém věku šestnácti, sedmnácti let. Mozaika jejich vzpomínek ukazuje nehrdinskou stranu války, vypráví o špíně, zimě, hladu, sexuálním násilí, o utrpení a všudypřítomném stínu smrti. Je nepatetická, hluboce lidská a vydává působivé protiválečné svědectví.Válka nemá ženskou tvář byla v Sovětském svazu vydaná poprvé časopisecky v roce 1984, o rok později následovalo knižní vydání a v roce 1986 vyšel rovněž její český překlad. Tato vydání však byla poznamenána řadou cenzorských zásahů. A tak se Alexijevičová ke své první knize po osmnácti letech znovu vrátila a zcela ji přepracovala: zrekonstruovala části, jež padly za oběť cenzuře, doplnila materiály, které si v době prvního vydání ještě sama nedovolila zařadit, přibyl rovněž zápis jejího rozhovoru s cenzorem a úryvky z vlastního deníku z doby, kdy kniha vznikala. V roce 2002 pak vyšla kniha v nové, definitivní podobě. Během patnácti let byla vydána ve 44 zemích a stala se autorčiným vůbec nejúspěšnějším dílem..

001943945

Obsah // ČLOVĚK JE VÍC NEŽ VÁLKA (z deníku knihy) /9 1978-1985 /9 // O sedmnáct let později (2002-2004) / 23 Z toho, co vyhodila cenzura /26 Z rozmluvy s cenzorem /28 Z toho, co jsem vyhodila sama /32 // „NECHCI VZPOMÍNAT" /37 // „MUSÍTE JEŠTĚ VYRŮST, DĚVČATA... ZATÍM JSTE ŽABKY..." /52 // O přísahách a modlitbách /53 O vůni strachu a kufru bonbonů /65 O každodennosti a bytí /83 // „DOMŮ ? MAMINCE JSEM SE VRÁTILA JEN JÁ..." /97 „V NAŠÍ DOMÁCNOSTI ŽIJÍ DVĚ VÁLKY..." /115 „TELEFONNÍ SLUCHÁTKO NESTŘÍLÍ..." /123 „DOSTÁVALY JSME MALÉ MEDAILE..." /136 // O panenkách a puškách /140 O pachu krve a údivu před smrtí /144 O koních a ptácích /148 // „TO JSEM NEBYLA JÁ..." /152 // „TY OČI SI PAMATUJU DODNES..." /161 // „MY JSME NESTŘÍLELY..." /177 // O botičkách a zatraceným kusu dřeva /177 O speciálním mýdle ? a pár ostrých /185 O vylágrovaných ložiscích a ruských sprosťárnách /192 // „ŽÁDALI VOJÁKY... ALE MY JSME CHTĚLY BÝT TAKY KRÁSNÉ!" /200 // O chlapských holínkách a dámských kloboučcích / 201 O dívčím jekotu a námořnické pověrčivosti / 211 O němotě hrůzy a kráse smyšlenky / 220 // „A VÍTE VY, SLEČNY, ŽE VELITEL ŽENIJNÍ ČETY ŽIJE V PRŮMĚRU JEN DVA MĚSÍCE?" /223 // „ALESPOŇ JEDNOU SE PODÍVAT..." /237 // O zatracené ženské a májových růžích /238 O zvláštním tichu pod nebem a ztraceném prstýnku /250 O osamělosti kulky a člověka /258 //

„O DROBOUČKÝCH BRAMBŮRKÁCH..." /261 // O košíčku s minou a plyšáčkem /262 O mamkách a taťcích /272 O malém životě a velké myšlence /278 // „MAMI, CO JE TO TÁTA?" /287 // O koupání děťátka a o mamince, která připomínala tatínka /287 O Červené Karkulce a radosti, když ve válce potkáte kočku /295 O mlčení těch, kdo už mohou promluvit / 303 // „A PŘIKLÁDÁ RUKU TAM, KDE MÁ SRDCE..." /306 // O posledních dnech války, kdy je zabíjení protivné /306 O slohu s dětskými chybami a filmových komediích / 314 O vlasti, Stalinovi a červeném kartounu / 318 // „NAJEDNOU JSME STRAŠNĚ CHTĚLI ŽÍT..." /324