Jana PONCAROVÁ: Vlastní pokoj ve 21. století ... 9 // Kateřina TUČKOVÁ: Na skutečnost, že nehodlám být pouze matkou na mateřské, jsem upozorňovala s předstihem ... 25 // Alžběta STANČÁKOVÁ: Chybí tady kulturní advokacie ... 37 // Anna BOLAVÁ: Jsme velká rodina a to znamená jeden velký kompromis ... 45 // Kateřina DUBSKÁ: Kdybych nebyla finančně zabezpečená, romány bych psát nemohla 53 // Lenka PASTORČÁKOVÁ: Syn má vždy prioritu, a to i před múzou ... 65 // Daňa HORÁKOVÁ: S tím pokojem je to taková prapodivná věc ... 77 // Lucie FAULEROVÁ: Vzhledem k velikosti našeho knižního trhu se úplně velké zázraky ze dne na den asi konat nemůžou ... 89 // Petra SOUKUPOVÁ: Díky tomu jsem získala i daleko víc času pro sebe, než když jsme žili společně ... 101 // Michaela KLEVISOVÁ: Mám to privilegium mít svůj vlastní pokoj, v němž můžu zůstávat celé dny o samotě, ale stejně to neudělám ... 109 // Simona MARTÍNKOVÁ RACKOVÁ: Místo abych dělala oběd, seděla jsem u počítače, dokud jsem neměla báseň dopsanou ... 129 // Martina HEŠ: Toužila jsem dělat tolik jiných věcí, jen ne míchat omáčku a neustále se o někoho starat ... 141 // Karin LEDNICKÁ: Ta romantická představa osvětleného okénka v mansardě, za nímž se autor trápí s textem ... 153 // Barbora BARONOVÁ: Odemknout vlastní pokoj ... 161 // Dita PEPE: 1+kk ... 177